Článek
Přijímačky na střední školu. Mladšího syna to čeká příští rok. Tak jsem si otevřela webovky CERMATu. Letošní cvičný test, o kterém se píše zde, jsem nenašla. Ale otevřela jsem si loňské testy. Z češtiny i z matiky.
A víte co? Ze základní školy jsem už 30 let. A na těch testech ani dnes nevidím nic, co by dítě s ambicí dosáhnout maturity nemělo zvládnout.
A pokud to dítě nezvládne, možná je na místě nepříjemná otázka: je pro něj studium zakončené maturitou opravdu ta správná cesta? – Znám totiž i pohled zaměstnavatele vybírajícího vhodného kandidáta na volnou pracovní pozici. A věřte mi, je to síla, když máte naproti sobě držitele maturitního vysvědčení (v horším případě dokonce vysokoškolského titulu) a devět z deseti jich nedokáže opravit vzoreček v Excelu a naformátovat několik buněk, uložit soubor a poslat ho přílohou s krátkým formálním průvodním textem na určenou e-mailovou adresu. – I takto nepřipravené absolventy totiž produkuje naše školství.
Co vlastně očekáváme od základní školy?
Schválně nedávám vinu dětem ani rodičům. Děti chodí celých 9 let (!) do školy, kde se mají naučit základním dovednostem (odtud slovo „základní“ v sousloví „základní škola“). Znát svůj vlastní jazyk, číst, psát a počítat bych za tyto základní dovednosti považovala.
Zdá se mi, že – ve srovnání s „našimi časy“ - dnes úkoly přijímacích zkoušek kladou větší důraz na porozumění psanému textu. Ale nemyslím si, že to by bylo špatně. Doba se mění, věci se komplikují, pro každou oblast lidské činnosti existuje obrovské množství PSANÝCH regulací. Porozumět textu je pro dnešní život klíčové.
Takže si to pojďme říct. Není to dnes náhodou tak, že školy snižují laťku? Že snad v obavách, aby se nedotkly jemnocitu dětí, dostávají děti krásné známky, aniž by tomu odpovídal výkon, který odvedly?
Máme o znalostech svých dětí skutečně přehled?
Možná kdyby občas domů přinesly čtyřku či pětku, nestáli by rodiče nad testy CERMATu rozčarováni, jak je možné, že CERMAT to letos zase pokazil. Možná už by totiž věděli, že jejich dítě není takový zázrak, jak si mysleli. A už by možná rovnou počítali s tím, že výběrová střední škola pro jejich dítě nebude zřejmě to pravé. Rodiče totiž pracují s informacemi, které jim systém dává – a těmi jsou známky.
Pořád si tak nějak myslím, že místo snižování laťky přijímacích zkoušek na střední školy by se mělo říct: Absolvent základní školy má umět to a to a to; a takovýto typ příkladů musí být schopen řešit, aby mohl postoupit do dalšího vzdělávacího stupně. Tečka.
Jenže co chtít po systému, který uznává jako jeden z indikátorů výkonu vysokých škol (tedy našeho nejvyššího stupně vzdělávání) tzv. Graduation rate – tedy míru úspěšnosti studentů, která je tím lepší, čím méně studentů škola vyhodí. Co chtít po systému, který oceňuje počty úspěšných studentů, místo aby hodnotil jejich vědomosti a dovednosti, které si ze školy odnášejí.
Systém známkování – jak známky zkreslují realitu
Když byl syn v páté třídě, prošel jakýmsi celostátním testováním z matematiky a češtiny. Výsledky dítěte nám základní škola poskytla. Na češtinu už si nevzpomínám. Ale v matematice syn dosáhl okolo 60 % úspěšnosti. A přitom nosil domů jedničky. I dotázala jsem se paní učitelky, jak si to mám jako rodič vysvětlit, když jedničkář zvládl test jen ze 60 %?
Bylo mi vysvětleno, že test z matematiky byl složitý a paní učitelka ve třídě musí hodnotit třídu jako celek, tedy ti nejlepší dostávají jedničky – a od těch nejlepších se pak odvíjí hodnocení ostatních. Tedy když jsem si to přeložila, vlastně jde o to, že i když umí dítko třeba jen půlku učiva, klidně dostane jedničku – protože ve třídě to prostě nikdo jiný neumí lépe.
Pro mě jako rodiče to byl docela šok. Vždycky jsem to měla tak, že dokud mi dítě nosí jedničky a dvojky, jsem klidná a nic neřeším. Přinese trojku nebo horší známku – je to pro mě signál, že se s ním na to mám podívat a pomoci mu s učením. Chyba lávky! I váš jedničkář může být úplně klidně tím, kdo u přijímaček vyhoří.
Chci věřit, že systém je v jiných školách jiný. Soudě podle každoročního hořekování a láteření nad prací CERMATu ale hádám, že to leckde nebude o nic lepší.
Chtějme jasná pravidla a průběžné (objektivní!) výsledky
Volejme po jasném stanovení toho, co má dítě na konci základní školy umět. A usilujme o to, ať to základní školy naše děti učí – a naučí! Chtějme každoroční povinné celorepublikové srovnávání znalostí dětí. A chtějme vidět jeho výsledky. Protože pak možná budeme konečně vědět, jak si naše dítě stojí. A nezjistíme to až u přijímaček na střední.
Zdroje:
