Článek
Prezident stojí nejvýše nejen formálně, také nejvíc dostává. S měsíčním příjmem lehce přes 340 tisíc korun těsně poráží i předsedu Ústavního soudu, natož pak další postavy z hlavního platového zákona.
Jako jediný také dostává doživotní rentu a příspěvek na aparát. Tento příjem se má nyní navýšit navrhovanou konsolidací rozpočtů.
Pochoutka pro zájemce o snižování počtu aktivních zákonů. Jistě není pro tyto požitky potřeba samostatný předpis. Nicméně od roku 2004 takový máme – o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce.
Z Hradu hned do koše?
Aby Václav Havel neskomíral, dostal 50 tisíc korun měsíčně pro sebe a stejnou částku na asistenta a „přiměřeně vybavenou kancelář“. Nehodí se mít v zákonech konkrétní částky, dnes má 50 tisíc zcela jinou hodnotu.
Nyní se má renta zvýšit na úroveň základního platu poslance (letos 102 400 korun). Stejný model vidíme na Slovensku, kde si přitom prezident žije celkově výrazně výše nad poměry lidu i jiných politiků. Totožnou hodnotu má mít i náhrada na aparát. To působí zbytečně. Pokud ji vůbec zachovat, držme ji níž, třeba ve třech čtvrtinách renty.
Zároveň se alespoň zruší zvláštní daňové postavení prezidentů a některých jejich příjmů – budou daněni jako ostatní.
Ani úřadující prezident není tolik mocný co do pravomocí, ten bývalý je ještě víc pouhým symbolem. Úřadovat nemusí, jen ať důstojně žije.
Renta má smysl spíše k důchodu, ale bývalý prezident smí i pracovat a může zamířit do jiné veřejné funkce. Například kdyby šel do vlády či Nejvyššího kontrolního úřadu, na tu dobu mu renta chodit nebude. Kdyby se ale vydal do soukromé sféry a řídil firmu, z renty by se mohl těšit pořád.
Sobě beru, neoblíbeným přidám
Působí až zvláštně, že oba žijící bývalí prezidenti Zeman a Klaus se netěší velké oblibě dnešní vlády, ale stejně se zrovna nyní jim přilepší. Zatímco ostatním se peníze uberou. Politici sami přijdou o část příjmů, trvale srazí platové základny o šest procent.
Takový postup je vhodnější než opakovaná zmrazování, která pak přináší razantní skok. Beztak o politické platy nejde. Onen zákon platí pro asi 300 politiků (kraje a obce jsou jinde) a celkem pro více než 3 000 lidí, hlavně soudců. Škrty působí solidárně, ale na rozpočet žádný znatelný dopad nemají.
Stejně tak přidání bývalým prezidentům pro rozpočet mnoho neudělá, jen to v současnosti vypadá zvláštně. I když navázání renty vždy na plat aktuálních poslanců má smysl, načasování se zkrátka nevychytalo.
