Článek
Ve čtvrtek nastupuje Petr Pavel, ve Vladislavském sále Pražského hradu bude skládat prezidentský slib. Čeká ho těžší úkol než poslance. Zatímco těm stačí říct „Slibuji“, on jej bude muset zvládnout odříkat.
Pokud to nedokáže, bude se na něj hledět, jako by nebyl zvolený. Stejně tak v morbidnějších hypotetických případech, kdyby zvoleného kleplo z čiré radosti z vítězství. Tato situace by znamenala další volbu hlavy státu. S novou sadou kandidátů podle návrhů zákonodárců nebo dalších nasbíraných podpisů běžných lidí.
Miloš Zeman se do ní bude moct zapojit. Česká ústava jen zakazuje tři výhry v řadě, žádnou pauzu nestanovuje.
Možnost tu přitom byla. Ústavodárci se v roce 1992 notně inspirovali prvorepublikovou ústavní listinou. Prezident byl tehdy volen na 7 let, po dvou výhrách v řadě si musel dát sedm let oraz. Jen TGM dostal výjimku. Stejné ustanovení stálo i v ústavě z roku 1948. Výjimku dala Benešovi, ani to ho nepřimělo ji podepsat.
Česká republika nic takového nezná. Žádné intermezzo s dalším prezidentem ani nemusí nastat. Musí jen jednu volbu vynechat, ale hned poté se může kdokoliv vrátit. Momentálně Zeman.
Pětiletý odstup by ale nebyl užitečný, raději snížit na 4,5 roku. Prezident končící v březnu 2023 by pak už mohl kandidovat v lednu 2028, kdy lze čekat následující volbu. Pokud se nestane nic výjimečného.
Když se stane, může během té doby proběhnout několik voleb. Kdo si funkci dlouho užil, ať si dopřeje pauzu a rentu. I když český prezident není zas tolik vybavený pravomocemi, aby měl oddechový čas ještě delší jako v některých prezidentských systémech.
