Dobytí Jeruzaléma: Vrchol první křížové výpravy očima přímých účastníků

Obléhání Jeruzaléma znamenalo vrchol první křížové výpravy. Po cestě na Jeruzalém museli křižáci projít strastiplnou cestou, kde se u města Dorylaia vypořádali s prvním velkým odporem, poté osm měsíců dobývali Antiochii a překonali pevnost Ma'arr.

K Jeruzalému dorazili okolo 7. 6. 1099 a začala blokáda města. Předpokládá se, že se na obléhání podílelo několik křesťanských armád Evropy pod vedením Raymonda z Toulouse, Roberta Flanderského, Roberta z Normandie a Godfreyho z Bouillonu.

Obránci Jeruzaléma v čele s Iftichárem ad-Daulou byli na obléhání připraveni. Byli si vědomi událostí, jež pochodu na Jeruzalém předcházely, a proto se snažili město co nejlépe zabezpečit. U města byly obránci znehodnoceny všechny studny a vykáceno všechno dřevo. Ve městě se nacházelo několik tisíc obránců v čele s elitní egyptskou jízdou. Samo město bylo obehnáno čtyři kilometry dlouhou hradbou a několika obrannými věžemi. Vstup do města tvořilo pět bran.

Křižáci na počátku obléhání rozdělili své síly do dvou skupin. První skupina pod vedením Godfreyho z Bouillonu a Roberta Flanderského útočila na město ze severu. Raymond z Toulouse vedl útok z jihu. Obránci tak byli nuceni bojovat a bránit město ze dvou směrů.

Hlavním problémem křižácké armády byl těžký nedostatek dřeva v okolí. Stromy byly vykáceny a nadcházející letní dny zapříčinily kritický nedostatek vody. Situaci napravil příjezd anglických a janovských lodí do přístavu Jaffa (současný Izrael). Janované poskytli křižáckému vojsku veškerý materiál, který byl potřebný k výrobě obléhacích strojů a žebříků. Takto událost líčí přímý účastník bojů:

„Během tohoto obléhání jsme tak strašně trpěli žízní, že jsme sešívali kůže volů a buvolů a nosívali jsme v nich vodu na vzdálenost téměř šesti mil. Pili jsme vodu z těchto nádob, ačkoliv páchla, a s odpornou vodou a ječným chlebem jsme každý den snášeli velké strádání a utrpení, protože Saracéni lehávali v záloze na naše muže u každého pramene a tůně, kde je zabíjeli a sekali na kusy; navíc odnášeli zvířata do svých jeskyní a tajných míst ve skalách.“ (HILL 1979, str. 89)

Dne 14. 7. 1099 byl zahájen plnohodnotný útok. Prioritou se stalo proražení hradby v severní části města. Toho dne ve večerních hodinách pronikli první křižáci na kraj města. Na jižní straně města došlo k několika těžkým bitvám proti Fátimovcům (obráncům města). Následujícího dne 15. 7. 1099 byla kontrola křižáků nad severní částí města pro obránce nezvladatelná. Ve městě vznikl chaos, který kompletně rozložil obranu Fátimovců. Takto událost líčí přímý účastník:

„Ve středu a ve čtvrtek jsme podnikli prudký útok na město, ve dne i v noci, ze všech stran, ale předtím, než jsme zaútočili, nám kázali naši biskupové a kněží a řekli nám, abychom šli v procesí kolem Jeruzaléma ke slávě Boží a abychom se modlili, dávali almužny a postili se, jak by věrní muži měli činit. V pátek za úsvitu jsme na město zaútočili ze všech stran, ale nemohli jsme ničeho dosáhnout, takže jsme byli všichni ohromeni a velmi se báli, přesto, když přišla ta hodina, kdy se náš Pán Ježíš Kristus uráčil za nás trpět na kříži, naši rytíři statečně bojovali na obléhací věži, vedeni vévodou Bohumírem a hrabětem Eustachem, jeho bratrem. V tom okamžiku se jednomu z našich rytířů, jménem Lethold, podařilo dostat se na hradbu.“ (HILL 1979, str. 90-91)

„Jakmile na ni dorazil, všichni obránci prchli podél hradeb a městem, a naši muži šli za nimi, zabíjeli je a sekali je až k Šalomounovu chrámu, kde došlo k takovému masakru, že se naši muži brodili po kotníky v krvi nepřátel.“ (HILL 1979, str. 91)

Téhož dne začalo křižácké vojsko nekontrolovatelně vstupovat do města. To vedlo k masovému vyvraždění veškerého muslimského a židovského obyvatelstva. Veškeré muslimské chrámy byly přeměněny na křesťanské. Podle historických pramenů je zřejmé, že bylo zabito okolo čtyřiceti tisíc obyvatel.

„Naši muži vstoupili do města, pronásledovali Saracény a zabíjeli je až k Šalomounovu chrámu, kde se uchýlili a těžce bojovali proti našim mužům po celý den, takže celý chrám prýštil jejich krví. Nakonec, když byli pohané poraženi, naši muži zajali v chrámu mnoho vězňů, mužů i žen. Zabili, koho si vybrali, a koho si vybrali, toho nechali naživu. Na střeše Šalomounova chrámu se tísnilo velké množství pohanů obojího pohlaví.“ (HILL 1979, str. 91).

„Poté se naši muži rozběhli po celém městě, zmocňovali se zlata a stříbra, koní a mul a domů plných všemožného zboží, a všichni s radostí a pláčem z přemíry štěstí přišli uctívat k Hrobu našeho Spasitele Ježíše, a tam mu splnili své sliby. Následujícího rána opatrně vystoupili na střechu chrámu a zaútočili na Saracény, muže i ženy, a odsekávali jim hlavy tasenými meči.“ (HILL 1979, str. 92)

Dne 17. 7. 1099 byl masakr dokonán. Ti obyvatelé, kteří nebyli zabiti, ve spěchu opustili město a hledali útočiště jinde. Toho dne také zasedla rada křižáckých velitelů, která rozhodla, kdo bude korunován králem Jeruzaléma. Godfrey z Bouillonu byl jmenován obráncem Božího hrobu. Zprvu se totiž zdráhal nosit zlatou korunu v místě, kde Ježíš nosil korunu trnovou. Raymond odmítl jakýkoliv titul.

Dne 5. 8. 1099 byla objevena relikvie „Pravého kříže“ (což byl podle tradice původní kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš z Nazareta). S touto relikvií v čele byla poražena poslední muslimská armáda v bitvě u Askalonu. Po této bitvě se většina křižáků vrátila do svých domovin.

„Tak byli z Boží vůle naši nepřátelé poraženi. Byly tam všechny lodě z pohanských zemí, ale když posádky viděly prchajícího emíra s jeho armádou, okamžitě napjaly plachty a zamířily na širé moře. Naši muži se vrátili do nepřátelského tábora a nalezli nesčetnou kořist zlata a stříbra, hromady bohatství a všemožné druhy zvířat, zbraní a nástrojů. Vzali si, co chtěli, a zbytek spálili. Poté se naši muži s jásotem vrátili do Jeruzaléma, přinášejíce s sebou všemožné zásoby, které potřebovali. Tato bitva byla svedena 12. srpna, skrze milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista, kterému budiž čest a sláva, nyní i provždy, na věky věků. Kéž každá duše řekne ‚Amen‘!“ (HILL 1979, str. 97)

Zdroje:

HILL Rosalind. THE DEEDS OF THE FRANKS AND THE OTHER PILGRIMS TO JERUSALEM. Oxford: Clarendon Press, 1979

Runciman, Steven (2005). The First Crusade. New York: Cambridge University Press

Edgington, Susan; Sweetenham, Carol, eds. (2011). Chanson d'Antioche: Starofrancouzský popis první křížové výpravy. Routledge.

Poznámka k překladu: Veškeré pasáže, jež byly v článku použity, jsou řádně ocitovány s přesnými odkazy na jednotlivé stránky. Překlad do českého jazyka byl proveden autorem článku. Text je doplňován úryvky z Gest Francorum proto, aby čtenář získal představu o způsobu tehdejšího psaní.