Den plný překvapení v Jablonném v Podještědí: Napoleon, sv. Zdislava i filmové kulisy

No, kroky, dojeli jsme tam autobusem. Na výlet se moc těším. Hlavně na pohled z výškové věže v Jablonném. Tolikrát už jsme ve městečku byli, ale nikdy jsme na ni nevylezli. V dětství mě provázelo rčení: „Netěš se, nebo to špatně dopadne.“ Z těchto rčení už jsem vyrostla, ale občas mají stále něco do sebe.

Z autobusu vystupujeme po osmé hodině. Času máme dost. Nicméně především chceme navštívit dominantu Jablonného, a to klášterní Baziliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy v areálu dominikánského kláštera. Dominikánský řád sehrál klíčovou roli v historii Jablonného, a to díky svaté Zdislavě z Lemberka. Klášter dominikánů byl založen kolem roku 1250 z iniciativy Zdislavy a jejího manžela Havla z Markvartic. Navíc za jejich podpory byl vybudován i kostel a špitál. Hluboce zbožná Zdislava si dominikánský řád velmi oblíbila a podporovala jeho příchod do Jablonného. Účastnila se spolu s ostatními výstavby tamního kostela. Sama přiložila ruku k dílu s radostí, že stavba kostela spěje rychle ke konci.

Svatá Zdislava z Lemberka byla velmi zbožná žena a matka čtyř dětí. Byla známá svou oddanou péčí o rodinu, nemocné i chudé. Zdislava se provdala velmi mladičká v patnácti letech. Vedlo ji vnitřní podvědomí o jakési krátkosti života. Žila na hradě Lemberk v severních Čechách. I když se stala hradní paní a na hradě bývalo rušno, samotná Zdislava žila skromně a ve svém nitru pociťovala vyrovnanost a klid. Nikdy neodmítla pomoc a ač vznešená paní, navštěvovala chudé s touhou pomáhat. Poutníci i nemocní u ní vždy našli zastání a vlídné srdce. Všichni ji pro její skromnost a laskavou péči milovali.

Svatá Zdislava zemřela velmi mladá, jak sama kdysi cítila. Zemřela ve věku asi 27-30 let na hradě Lemberku v roce 1252. Plně a s láskou se věnovala nejen své rodině, ale nikdy neodmítla pomocnou ruku potřebným. Zdraví jí nesloužilo, přesto prožila život naplněný mnoha dobrými skutky. Byla všemi oplakávána. Pochovali ji v kostele sv. Vavřince v Jablonném. Nad jejím hrobem byl v letech 1699-1729 postaven důstojný chrám, jenž se stal perlou baroka v severních Čechách. V roce 1996 byl papežem Janem Pavlem II. chrám povýšen na Baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy.

Bazilika minor je od 18.století zvláštní čestný titul, který určitým významným kostelům propůjčuje papež. Kdežto vyšší titul než basilica minor je basilica maior, který je vyhrazen šesti nejvýše postaveným římskokatolickým kostelům, z nichž čtyři jsou v Římě a dva v Assisi.

Bohatá vnitřní výzdoba, krásné malované klenby a oblouky. Spousta světla. Občas navštívíme kostel, který je ponurý, ale zde to neplatilo. Zmocnila se nás slavnostní nálada, mohu-li to tak říct. A přitom nebyla ničím podmíněna, prostě se tak stalo. A pokračovala dále. To, když jsme spatřili tři mladé muže, restaurátory, kteří pracovali na opravě uvnitř baziliky. Chvíli jsme je pozorovali a přišli nám všichni tři tak podobní, že jsem se optala, zda nejsou náhodou bratři? „Bratři jsou tihle dva, já jsem jejich švagr,“ odpovídá s úsměvem jejich „nadřízený“. Slovo dalo slovo a strávili jsme příjemnou chvilku rozhovorem, ze kterého vyplynulo, že švagr už v patnácti letech věděl, co chce dělat. Na to odpovídám: „Gratuluji. To já nevěděla snad ještě ani ve čtyřiceti.“

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a také jsme byli pozváni na oslavu Masopusta 2026 do Rybniště, kde místní obnovili tradici masopustního veselí. Rádi přijedeme.

A děkujeme vám za to, co děláte. Máme radost, že stále existují mladí lidé, kteří se věnují doslova bohulibé činnosti a dělají svou práci s láskou a pokorou. Rádi bychom vám nádherné souznící trio představili. Avšak nám neposkytli souhlas k focení, což respektujeme.

Roku 1907 byla Zdislava prohlášena za blahoslavenou papežem Piem X. Dne 21. května 1995 byla svatořečena papežem Janem Pavlem II. A 24. října 2000 ji týž papež prohlásil za hlavní patronku litoměřické diecéze. Blahořečení je 1. stupeň vyjádření svatého života. Svatořečení pak 2. stupeň. Pro oba se vyžaduje zázrak na přímluvu dané osoby. Zázračné uzdravení lékaře v Novém Městě na Moravě je popsán v expozici v ambitu kláštera. Na základě toho byla Zdislava svatořečena (kanonizována).

Román se stal předlohou stejnojmenného filmu, v němž hlavní roli ztvárnila Milena Steinmasslová pod režijním vedením Ludvíka Ráži. Vzpomínáte si na scény, kdy Zdislava (Milena Steinmasslová) navštěvuje blouznícího mnicha (Josefa Kemra)? Autentické scény se natáčely přímo v nemocničním pokoji, kde ležel pan Kemr. Jen byl pokoj přeměněn v historický díky kulisám. Film byl natočen v roce 1994 a pan Kemr skonal 15. ledna 1995. Do paměti se mi zapsala ještě Daniela Kolářová coby sv. Anežka. Vzpomínáte? Ukázku z tak trochu pozapomenutého filmu s fantastickou kamerou Jaroslava Brabce a hudbou Petra Hapky můžete zhlédnout zde:

A tím je bývalá poštovna kousek od náměstí. Proč zrovna poštovna oplývá slávou? Zcela zaslouženě. Tuto budovu, původně lovecký zámeček, dal postavit tehdy ještě na okraji lesa hrabě F. J. Pachta z Rajova, a to v první polovině 18. století. V roce 1751 sem byla umístěna poštovní stanice zřízená dekretem Marie Terezie. A už se dostávám k tomu, proč je bývalá poštovna tak slavná. Jen si představte, že právě zde, 19.8.1813, pobyl a tím i v Jablonném, jako jediném větším místě v Čechách, samotný císař Napoleon Bonaparte! Informaci čerpám z cedule umístěné na poštovně. I když Wikipedie uvádí datum 13.8.1813, myslím, že nejasnost nikterak neubírá na ohromující důležitosti této historické návštěvy. Návštěvy, která z Jablonného činí unikátní bod na mapě Napoleonových evropských tažení.

Havel z Lemberka z rodu Markvarticů náležel k důvěrníkům krále Václava I. A v polovině 13. století zbudoval hrad Lemberk. Kolem roku 1250 založil s manželkou Zdislavou v Jablonném klášter řádu dominikánů. Jablonné se nacházelo na důležité obchodní cestě, jež se jala býti využívána. Nejspíše tomu napomohlo i to, že císař Karel IV. nařídil kupcům užívat jako obchodní cestu do Lužice pouze trasu přes Jablonné. A městu bylo učiněno za dost. Bohatlo z celních poplatků a dočasně zde fungovala i mincovna.

Vystřídalo se zde mnoho šlechtických rodů od Markvarticů, pánů z Lemberka, až po rod Berků z Dubé. Posledním majitelem Jablonného z rodu Berků byl hrabě František Antonín Berka z Dubé, významný císařský diplomat, a dokonce i nejvyšší maršálek Českého království. Právě ten nechal zbourat původní kostel v Jablonném a nad hrobem dnes sv. Zdislavy nechal postavit chrám. Avšak dostavby se nedočkal a rod Berků vymřel po meči. Jablonné zdědil hrabě Antonín Jan Nostic, ale panství se u něho dlouho neohřálo. Následně ho prodává Františce Rosalii Kinské rozené Berkové. Mimochodem právě Rosalie Kinská dostavěla chrám v hrubých rysech. V roce 1729 byl chrám vysvěcen a za další dva roky byly do krypty přeneseny ostatky svaté Zdislavy. V další historii majetnictví se hovoří o rodu Pachtů z Rájova.

Jablonné nachází v držení Františka Josefa Pachty. Město hospodářsky vzkvétá. Vznikají textilní manufaktury, funguje zde řada cechů různých řemesel. F. J. Pachta dává vzniknout loveckému zámečku, o kterém jsme již hovořili. Skrze starou obchodní cestu proudí kupci, kteří plní pokladnici na Poštovně poplatky. Mimochodem poštovní stanice se ale nepyšní „jen“ návštěvou Napoleona, nýbrž zde dokonce přenocoval, o něco dříve, 17. září 1779 císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský, Josef II. Můžeme si připomenout, že jeho mottem bylo: „Ctností a příkladem.“

Mám za to, že císař Josef II. si ji zaslouží. Pracoval dvanáct až osmnáct hodin denně. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru dva denně). Za nejdůležitější lze považovat v roce 1781 zrušení cenzury (jíž pak obnovil, avšak okleštěnou), toleranční patent a zrušení nevolnictví. Byl osvíceným císařem. Zlepšil např. postavení Židů, v podstatě zrušil trest smrti, zavedl úřední hodiny na úřadech, tajnou policii, nemocnice, porodnice, nalezince ale i blázince. Reformoval školství, ale také rušil kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou.

Mimo jiné zavedl první Josefínský katastr. Jednalo se o první pozemkový katastr, jehož výměra byla skutečně v terénu změřena. Do té doby se katastr určoval na základě daňových přiznání. Po jeho smrti na nátlak šlechty byl Josefínský katastr částečně zrušen a až v roce 1860 byl nahrazen na Moravě a v Čechách stabilním katastrem.

Vydal patent, kterým byla uložena povinnost používat neměnná příjmení. Do té doby bylo příjmení (které mimochodem zavedla Marie Terezie) jen druhořadým jménem, jež doplňovalo křestní jméno. A proto příjmení mohl člověk během svého života libovolně změnit. Tímto patentem se příjmení ustálila. Josef II. zemřel v roce 1790 a uvádí se, že zřejmě i částečně z důvodu přepracování. Je pohřben v císařské hrobce ve Vídni.

Poblíž slavné poštovny – Loveckého (Pachtovského) zámečku jsme si prohlédli špitální kapli sv. Wolfganga, která je cennou památkou. Dokumentuje vývoj od gotiky přes renesanci až po současnost. Kaple postavená v letech 1279-1290 je připomínkou středověkého špitálu a patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. Zvláštností je renesanční sgrafitová výzdoba. Dnes slouží jako smuteční síň. Přecházíme náměstí ozdobené domy vesměs zachovalých tvarů a pěkně udržovaných. Na náměstí určitě nepřehlédnete barokní morový sloup z roku 1686 s plastikou Krista Salvatora a sochami 13 světců.

Sloup byl postaven na památku obětí moru, který Jablonné postihl v roce 1680. Bohužel nenechavé ruce už párkrát tuto památku ochudilo o vázy z balustrády, andílky, atribut sv. Václava a sv. Anny. I když město nechalo vyrobit kopie ukradených věcí, zloději opět odcizili opravené andílky, a navíc poškodili část balustrády. Přijde nám to hodně smutné. Přesto se zastupitelstvo nevzdalo a morový sloup byl znovu opraven.

Není vždy radno spoléhat na strýčka Googla, abychom v 10 hodin zmáčkli kliku na vyhlídkové věži a zjistili, že je zavřeno. Takže pro vás, milí čtenáři, vkládáme otevírací dobu vyhlídkové věže:

OTEVÍRACÍ DOBA VYHLÍDKOVÉ VĚŽE

Turistická sezóna začíná na Velikonoce 18.-21.4. 2025.

DUBEN

Sobota, neděle a svátky

10:00-12:00 a 12:30-15:00 hodin

OTEVÍRACÍ DOBA BAZLIKY:

Úterý-neděle od 9-17 hodin

I když nám výhled z věže tentokrát unikl, Jablonné v Podještědí nás okouzlilo svou bohatou historií a malebnou atmosférou. Prošli jsme se po stopách světice, dotkli se historie u slavné poštovny a připomněli si filmové okamžiky. Na věž se jistě podíváme při naší příští návštěvě, protože toto město má rozhodně co nabídnout a my se sem rádi vrátíme. A pokud vám můžeme doporučit další pozoruhodná místa – nezapomeňte navštívit například i zámek Lemberk, v jehož blízkosti se také nachází známá Zdislavina studánka.

Zdroje:

https://www.zdislava.cz/bazilika-2/historie/

https://jablonnevp.cz/

https://www.op.cz/jablonne/

https://www.jablonnevp.cz/bazilika-minor-sv-vavrince-a-sv-zdislavy/os-1010

https://www.jablonnevp.cz/pamatky%2Da%2Dzajimavosti/os-1002/p1=5867