Článek
Nový statusový symbol
Znalost angličtiny už dávno není výhodou, ale povinností. Mluví jí manažeři, programátoři, influenceři i prodavači v centru Prahy. Kdo ne, ten má smůlu.
Dítě, které v páté třídě neumí plynule číst anglicky, se považuje za „slabé“. Student bez certifikátu má dveře zavřené. A dospělý bez jazyků? Ten se často stydí i napsat e-mail.
Kdo neumí mluvit, jako by nebyl chytrý
Dřív jsme měřili vzdělání podle matematiky. Dnes se pozná „úspěšný člověk“ podle toho, jak zní, když mluví anglicky. Dokonale, sebevědomě, s americkým přízvukem.
Jenže – co když někdo přemýšlí hluboce, ale jeho jazyk zní neohrabaně? Co když má co říct, ale nezní jako TED speaker?
Angličtina se stala novým testem inteligence. A ten, kdo ho nezvládne, ztrácí respekt.
Škola učí jazyk. Ale ne sebevědomí.
Děti se učí gramatiku, fráze, časy. Ale neučí se, že mluvit chybně je normální.
Čeští učitelé dělají, co mohou – jenže systém od nich pořád chce tabulky, známky, testy. Výsledek? Umíme víc pravidel než Britové, ale mluvíme míň než jejich tříleté děti.
Naše školství dělá z jazyka matematiku – přesné příklady, správná řešení, nula prostoru pro chybu.
Angličtina jako vstupenka
Bez ní si nenajdeš práci, neprojdeš přijímačkami, nepochopíš svět. A tak ji všichni drilujeme – ne proto, že chceme mluvit, ale protože se bojíme, že bez ní neobstojíme.
Ale jazyk, který vznikl ze svobody, se u nás stal nástrojem tlaku.
Možná umíme všechno. Jen ne otevřít pusu.
Angličtina má být klíč, ne kladivo. Ale místo aby nám otevřela svět, často nás dusí – protože máme pocit, že ji musíme umět dokonale.
A tak mluví ti nejodvážnější, ne ti nejlepší.
Závěr:
Ano, angličtina je nová matematika. Ale na rozdíl od rovnic se v ní dá mýlit a přesto dojít k cíli.
Až příště budeš hledat dokonalé slovo, vzpomeň si – cizí jazyk se neučí hlavou. Učí se ústy, která se nebojí mluvit.
