Článek
Známky v první, druhé a třetí třídě možná brzy skončí. Ministerstvo školství pod vedením Mikuláše Beka chce, aby děti v těchto ročnících už nedostávaly jedničky a pětky, ale slovní hodnocení. Na papíře to vypadá moderně. V praxi to může být další experiment, který dopadne hlavně na učitele a rodiče.
Papírová modernizace
Na první pohled to zní krásně: děti se nebudou bát špatné známky, nebudou se srovnávat, budou se učit kvůli poznání.
Jenže české školství už desítky let netrpí nedostatkem ideálů, ale přebytkem nepromyšlených reforem.
Ministerstvo tvrdí, že slovní hodnocení povede k „větší vnitřní motivaci“.
Realita? Většina učitelů ví, že šestileté dítě potřebuje jednoduchý, srozumitelný signál – pochvalu, hranici, směr.
Když všechno rozpustíme do slov jako „rozvíjí se podle svých možností“ nebo „daří se mu čím dál lépe v oblasti sociální komunikace“, rodič ani dítě neví, co to vlastně znamená.
Hodnocení bez hranic
Zastánci tvrdí, že známky děti stresují.
Ale co když právě ten drobný stres – přiměřený, bezpečný – je přirozenou součástí učení?
Dítě, které nikdy nepozná neúspěch, se později těžko vyrovná se zklamáním.
A systém, který se bojí říct „tohle ti nejde“, vychovává generaci, která se bojí reality.
Nejde o návrat do drilu.
Jde o to, že hodnocení má mít váhu, ne být terapeutická fráze.
A učitelé to moc dobře vědí.
Chaos, který si školy neobjednaly
Zrušení známek není samostatná změna. Je to jen jeden dílek v mozaice nové revize RVP, která nutí školy přepisovat celé školní vzdělávací programy, měnit osnovy a plánovat výuku podle nových „kompetencí“.
Ministerstvo školství a NPI k tomu přidaly i tlak na nové formy hodnocení.
Výsledek?
Učitelé sedí po večerech nad papíry, snaží se přepsat ŠVP, a zároveň vysvětlují rodičům, proč se jejich dítě najednou nehodnotí číslem, ale odstavcem.
Tohle není modernizace. To je byrokratická lavina převlečená za pedagogickou reformu.
Kdo za to může
Politicky odpovědnost nese ministr školství Mikuláš Bek (STAN).
Právě on dal revizi zelenou a tlačí na to, aby se změny zavedly už od školního roku 2025/26.
Odborně je za to zodpovědný Národní pedagogický institut (NPI), který píše nové RVP a metodiky.
Problém není v tom, že by nápad slovního hodnocení byl špatný.
Problém je, že všechno se dělá rychle, shora a bez ohledu na reálné možnosti škol.
Modernizace? Ano. Ale s rozumem.
Zrušit známky v prvních ročnících může dávat smysl tam, kde má učitel čas, podporu a zkušenost se slovním hodnocením.
Ale když to stát plošně nařídí bez metodické pomoci, vznikne jen frustrace.
Rodiče budou zmatení, děti ztracené, učitelé vyčerpaní.
Moderní školství není o tom, že zrušíme čísla.
Je o tom, že konečně dáme školám čas, důvěru a klid, aby mohly učit podle zdravého rozumu.
Závěr:
Slovní hodnocení může být skvělý nástroj – pokud ho zavedou učitelé, ne úředníci.
Když ale reformu dělají lidé, kteří ve škole naposledy seděli před třiceti lety, končí to přesně tak, jak se bojí všichni: znovu to odnesou děti a učitelé.
