Článek
1) Nikde jinde tohle neexistuje
Nikdo nenosí dárky lékařům před Vánoci hromadně „za službu“. Nikdo neskládá obálku pro úředníka, nikoho nenapadne povinně kupovat drobnosti pošťákovi.
Ale u učitelů se společnost tváří, že je to normální.
Školství je jediný obor, kde se běžně vede debata, jestli si pedagogické povolání zaslouží kafe, knížku nebo čokoládu. Už to samo o sobě něco říká.
2) Dárky jako tlak na rodiče
Na některých školách je tradice silná a sbírá se automaticky. Jenže to nese následky:
- rodiče, kteří se nemůžou finančně zapojit, se stydí,
- rodiče, kteří nechcou dávat, se bojí, že budou za lakomce,
- rodiče, kterým je to nepříjemné, „drží krok“, aby nepůsobili divně.
Výsledek? Dárek, který měl potěšit, vzniká z tlaku. Ne z vděku.
3) Učitelé v pasti: ať řeknou cokoli, bude to špatně
Učitelé jsou mezi mlýnskými kameny:
- Když řeknou „prosím nic nenoste“, urazí některé rodiče.
- Když dárky přijmou, někomu to vadí.
- Když odmítnou, vznikne drb, že „si myslí, že jsou něco víc“.
Každý krok je špatně. I ticho je špatně. To je realita.
4) Dárky ztratily smysl — nahradil ho společenský soud
V ideálním světě má dárek jednoduchý význam: poděkování za práci, která někomu pomohla.
Jenže ve škole se z toho stal signál:
- jsi dobrá matka, když přispěješ,
- jsi učitel, co si váží dětí, když se usmíváš při předávání,
- jsi vedení, které „si to hlídá“.
Dárek už neznamená „děkujeme“. Znamená „ať všechno působí správně“.
5) Dárky nejsou problém. Problém je jejich rámec
Děti často nosí to, co samy cítí. To je krásné.
Problém je, že dospělí tomu dávají úplně jiný kontext.
Ve školství se každý detail mění v celospolečenský spor, protože učitelská profese nemá pevné postavení, jasnou hranici ani respekt, který je v jiných oborech samozřejmý.
Proto se řeší i pitomá otázka: „Má si učitel vůbec něco brát?“
6) Jak z toho ven? Normálně.
Dárky by měly být:
- dobrovolné,
- malé,
- od dětí, ne od rodičovských výborů,
- bez sbírek, tabulek a kontrol, kdo přispěl.
Nejvíc ocení upřímný lístek nebo tři věty od dítěte. Všechno ostatní je společenská inscenace.
7) Proč to řeší jen školství?
Protože učitelé jsou jediná profese, kterou si velká část společnosti dovoluje veřejně hodnotit, kontrolovat a moralizovat.
A dárky jsou jen malá ukázka toho, jak hluboko je tahle kultura zakořeněná.
Závěr: Není problém v čokoládě. Problém je v tom, že učitelé jsou permanentně pod drobnohledem
Otázka „dávat či nedávat“ je vlastně úplně špatně.
Skutečná otázka zní:
Proč zrovna učitelé musí obhajovat i to, jestli smějí přijmout hrnek od dítěte?
Tím je řečeno vše o tom, jak si práce učitelů stojí ve společnosti.
