Článek
Na začátku to vypadá dobře. Nadšení, energie, pocit smyslu. Mladý učitel přichází do školy s tím, že chce učit, posouvat děti, být pro ně oporou. Většina z nich neodchází po prvním konfliktu s rodičem ani po náročné třídě. Odcházejí postupně. Tiše. Unavení systémem, který jim bere víc, než dává.
Děti nejsou problém
Tohle je důležité říct hned. Většina mladých učitelů mluví o dětech s respektem. Ano, jsou jiné než dřív. Rychlejší, citlivější, méně trpělivé. Ale pořád jsou to děti. A právě práce s nimi bývá tím posledním, co učitele ve škole drží.
Co je láme, je všechno okolo.
Škola jako chaos bez směru
Mladý učitel vstupuje do systému, který nemá jasná pravidla. Každá škola funguje jinak. Jinde se přísně známkuje, jinde skoro vůbec. Někde je propadnutí nepřípustné, jinde projdou i ti, kteří nezvládají základy. Kritéria nejsou jednotná, očekávání se mění podle nálady, tlaku rodičů nebo zřizovatele.
A mladý učitel má být ten, kdo se přizpůsobí. Rychle. Bez nároku na vysvětlení.
Administrativa místo učení
Ideál: učit, připravovat hodiny, pracovat s dětmi.
Realita: tabulky, výkazy, formuláře, plány, zprávy, hodnocení, dotazníky.
Mladí učitelé jsou často zaskočeni tím, kolik času tráví činnostmi, které s výukou souvisí jen formálně. A když se ptají, proč to tak je, odpověď zní: „Musí se.“
Nejistota a pocit nespravedlnosti
Nenárokové odměny, osobní ohodnocení, rozdíly mezi školami. Někde desetitisíce, jinde nic. Bez jasných kritérií, bez transparentnosti. Mladý učitel rychle pochopí, že výkon a nasazení nejsou vždy to, co rozhoduje.
To podkopává motivaci víc než nízký plat. Protože nejde jen o peníze. Jde o pocit, že na vaší práci záleží.
Inkluze bez podpory
Myšlenka pomoci všem dětem je správná. Provedení je problém. Zničený systém speciálního vzdělávání, nepřipravené školy, nedostatek odborníků. Mladý učitel je často hozen do třídy, kde má učit děti s velmi rozdílnými potřebami – bez metodické opory, bez času, bez reálné pomoci.
Výsledek? Vyčerpání. Pocit selhání. A ticho ve sborovně, které není klidem.
Respekt, který nepřišel
Možná nejtěžší část. Každý byl ve škole. Každý má názor. Každý ví, jak by se to mělo dělat. Do práce učitelů mluví veřejnost bez zábran – způsobem, který si vůči lékařům nebo technikům málokdo dovolí.
Mladí učitelé velmi rychle zjistí, že jejich odbornost je neustále zpochybňována. Rodiči, politiky, společností. A dlouhodobě se v tomhle prostředí vydržet nedá.
Neodcházejí slabí. Odcházejí unavení
Nejde o generaci, která by „nevydržela tlak“. Jde o generaci, která nechce obětovat zdraví systému, jenž se neumí poučit ze svých chyb. Mladí učitelé neodcházejí proto, že by je nebavila práce s dětmi. Odcházejí proto, že nevidí smysl v chaosu, který se tváří jako reforma.
A dokud se nezmění systém, budou odcházet dál. Ti nejlepší. Ti, kteří do školy přišli s nadějí.
