Článek
Každý rok se to opakuje. „Tak co, užíváte si prázdniny?“ ptají se lidé učitelů v době pololetních prázdnin. Jenže realita je mnohem méně idylická. Pro velkou část učitelů totiž žádné prázdniny neexistují. Jen jiný druh práce.
Mýtus, který se drží neuvěřitelně pevně
Ve veřejném prostoru pořád žije představa, že učitelé mají volno pokaždé, když děti nejdou do školy. Pololetní prázdniny, podzimní prázdniny, ředitelská volna – všechno se automaticky počítá jako „odpočinek“.
Jenže učitelé:
- píšou hodnocení,
- řeší výchovné komise,
- připravují dokumentaci,
- plánují další pololetí,
- dohánějí administrativu, na kterou během výuky není čas.
Tohle není výjimka. To je běžný stav.
Prázdniny na papíře, práce ve skutečnosti
Pololetní prázdniny nejsou zákonným volnem učitele. Jsou dnem, kdy není výuka. Škola ale funguje dál.
Část učitelů má porady. Jiní chystají zápisy pro předškoláky. Další připravují materiály, opravují testy, vyplňují systémy, které musí být hotové „co nejdřív“. Často právě tehdy, kdy mají děti volno.
Rozdíl je jen v tom, že tahle práce není vidět.
Proč se ten mýtus pořád drží
Protože se hodí.
Je pohodlné věřit, že učitelé mají víc volna než ostatní. Lépe se pak:
- zlehčuje jejich únava,
- bagatelizuje přetížení,
- relativizují nízké platy,
- odmítají systémové změny.
„Vždyť mají prázdniny.“
Jenže realita je složitější a méně pohodlná.
Co učitele nejvíc štve
Ne to, že pracují. Na to jsou zvyklí. Ale že se jejich práce automaticky považuje za ne-práci.
Když učitel:
- opravuje písemky doma,
- připravuje výuku večer,
- řeší problémy dětí po vyučování,
- sedí ve škole ve „volný den“,
pořád se to nepočítá. Protože není vidět třída plná dětí.
Proč na tom záleží
Protože podobné mýty vytvářejí propast mezi školou a veřejností. A bez pochopení reality se žádná debata o vzdělávání nikam neposune.
Nejde o to, kdo má víc volna.
Jde o to, kdo nese odpovědnost – a kdy.
Stručný závěr
Spousta učitelů nemá pololetní prázdniny.
Má jen den bez dětí.
A to je velký rozdíl.
Možná by debata o školství vypadala jinak, kdybychom si to konečně přiznali.
