Článek
Od vzhlížení k pohrdání
Pamatujete si ještě na dobu, kdy učitel měl poslední slovo? Nemusel být dokonalý, ale respekt byl samozřejmostí. Dnes se naopak učitelé ocitají v roli obětního beránka. Za všechno mohou oni – známky, kázeň, úroveň školy. Respekt? Často nula.
Rodiče jako samozvaní soudci
Když dítě přinese špatnou známku, vina se nehledá doma, ale ve škole. „Proč ho neumíte naučit? Proč dáváte tak těžké testy?“ Učitel se ocitá v pozici obžalovaného – ať udělá cokoli, vždy je to špatně. A dítě rychle pochopí, že když se doma učiteli nevěří, nemusí ho respektovat ani ono.
Žáci, kteří testují hranice
Děti jsou citlivé barometry. Pokud vidí, že učitel nemá podporu rodičů ani vedení, zkoušejí, kam až mohou zajít. A tak se z učitele stává ten, kdo místo výuky řeší nekonečné spory o kázeň, hádky, provokace.
Někde končí jen u drzých poznámek. Jinde už u fyzických útoků – a není jich málo.
Vedení škol? Ruce pryč
Místo jasného zastání slyší učitel často jen: „Musíte být tolerantnější, hledat cesty, nesmíme rodiče naštvat.“ Výsledek? Učitel má nést odpovědnost, ale bez skutečné opory. Sám, na očích veřejnosti, bez šance ubránit svou profesní důstojnost.
Co to dělá s profesí
Není divu, že mnoho učitelů odchází. Nejen kvůli platům, ale proto, že se necítí chránění. Nikdo nechce být každý den v práci „fackovací panák“. Místo radosti z učení přichází frustrace a pocit bezmoci.
Jak autoritu vrátit?
Otázka není jednoduchá. Potřebujeme rodiče, kteří budou stát po boku učitelů, ne proti nim. Potřebujeme vedení, které nebude zametat problémy pod koberec. A také společnost, která si přizná, že učitel není služka, ale profese, bez níž nebudeme mít žádnou budoucnost.
Závěrečná otázka
Chceme školy, kde učitel může učit, nebo kde je jen terčem kritiky a útoků? Pokud necháme učitele stát osamocené, brzy už nebude nikdo, kdo by stál před tabulí.
