Článek
Představte si naprosto běžnou situaci. Je líné nedělní odpoledne. Znáte ten moment. Sedíte na zemi v obýváku, kolem sebe máte rozložené papíry, třídíte staré fotografie, hrajete si s dětmi nebo drbete za uchem svého psa. Čas líně plyne, je vám dobře. A pak přijde ta nevyhnutelná chvíle, kdy se potřebujete zvednout. Zazvonil kurýr, pípla trouba nebo se jen prostě potřebujete přesunout do kuchyně pro sklenici vody.
Mozek vyšle jasný, rychlý povel „vstáváme“, ale vaše tělo reaguje, jako byste na sobě měli hlubinný neopren naplněný mokrým pískem. Najednou to nejde tak ladně, jak si to pamatujete z dětství. Nejdřív se musíte trochu neohrabaně přetočit na bok. Pak zapojit ruku, pevně se opřít o hranu konferenčního stolku, přidat klek na jedno koleno. Ozve se lehké zafunění, možná nenápadné zapraskání v kloubu a vy se konečně, kousek po kousku, vyškrábete do stoje.
Možná se tomu sami pro sebe zasmějete. Řeknete si, že už přece nejste nejmladší, že za to může ta včerejší nekonečná směna v práci nebo to, že jste prostě „vyřízení“ z celého týdne. Občas si připadáme jako staré, zatuhlé domovní dveře, kterým někdo zapomněl promazat panty. Omlouváme si to těžkou únavou a utěšujeme se tím, že přece nebudeme ve svém věku vyskakovat do vzduchu jako vyplašené laňky nebo srnci. Raději nad tím mávneme rukou.
Ale co když to není jen obyčejná únava po dlouhém dni? Co když nám naše vlastní schránka skrze tento zdánlivě naprosto banální a každodenní pohyb posílá naléhavou zprávu, kterou my zarputile a systematicky ignorujeme?
Zrezivělé panty, nebo varovný signál?
Pravdou je, že ta trocha námahy při vstávání z koberce skrývá mnohem hlubší tajemství. Odborníci z celého světa se o tento zcela přirozený pohyb začali nedávno velmi intenzivně zajímat. Zjistili totiž něco překvapivého. Schopnost těla zvednout se z podlahy vypovídá o naší kondici mnohem více než složité a drahé přístroje v nemocnicích. Odhalili, že neschopnost zvednout se plynule a bez pomoci ze země je naprosto přesným zrcadlem našeho celkového biologického zdraví.
Víte, je velmi snadné schovat se za uspokojivé číslo na domácí váze, za módní doplňky stravy nebo za tabulkové výsledky krevních testů. Ale schopnost zvednout vlastní tělo proti gravitaci? To zkrátka neoklamete. Je to úplně stejné, jako když vaše rodinné auto projde STK – nestačí, že má na povrchu krásně naleštěný lak, ale musí mu bezchybně fungovat motor, brzdy i tlumiče, a to všechno v naprosté souhře.
Deset bodů, které vám mohou zachránit život
A právě zde na scénu vstupuje takzvaný SRT (Sitting-Rising Test, volně přeloženo jako test sedu a vstávání). S tímto geniálně jednoduchým diagnostickým nástrojem přišel brazilský lékař Claudio Gil Araújo. Sledoval tisíce pacientů a zjistil něco ohromujícího. Tenhle obyčejný, desetivteřinový pohyb z obýváku dokáže předpovědět vaši šanci na dlouhý a kvalitní život s přesností, ze které až mrazí v zádech.
Pravidla jsou až překvapivě jednoduchá. Začínáte s plným počtem 10 bodů. Vaším jediným úkolem je posadit se na zem do tureckého sedu (nebo prostě se zkříženýma nohama) a zase se postavit. To vše v ideálním případě bez použití jakékoliv opory.
Ztrácíte body za každou drobnou „berličku“, kterou vaše tělo instinktivně použije:
- Mínus jeden bod za použití ruky (opření se dlaní o podlahu).
- Mínus jeden bod za položení kolena na zem.
- Mínus jeden bod za opření se předloktím.
- Mínus jeden bod za ruku opřenou o vlastní stehno.
- Mínus půl bodu, pokud zavrávoráte a jen na zlomek vteřiny ztratíte rovnováhu.
Lidé, kteří v testu získali 0 až 3 body, měli podle dlouhodobé studie až 6,5krát vyšší pravděpodobnost, že v následujících šesti letech zemřou, ve srovnání s těmi, kteří získali 8 až 10 bodů.
To už je statistika, která každého člověka spolehlivě přiměje se zastavit a zamyslet se, že? Najednou už to není jen o tom, že se nám hůř hraje na podlaze s vnoučaty nebo že se těžko zvedáme od pletí záhonků. Jde doslova o roky našeho budoucího zdravého života.
Proč je zrovna obyčejný sed tak klíčový?
Možná si teď pochybovačně říkáte, proč je zrovna tento podivný kousek tak důležitý. Proč by nemohl stačit svižný běh nebo plavání? Odpověď leží v absolutní komplexnosti. Abyste dokázali plynule klesnout na zem a zase se ladně vznést zpět nahoru, vaše tělo musí zkoordinovat orchestr desítek drobných funkcí.
K úspěšnému zvládnutí testu nezbytně potřebujete:
- Svalovou sílu: Zejména v nohou a v takzvaném středu těla.
- Flexibilitu: Zásadní je pohyblivost kyčlí, kolen a kotníků.
- Motorickou koordinaci: Váš mozek musí naprosto přesně vědět, kde se v prostoru nacházejí končetiny.
- Rovnováhu: Abyste celou dráhu pohybu ustáli bez pádu.
Pokud vám chybí byť jen jediná z těchto věcí, celý systém se hroutí. Je to jako jemný starožitný hodinový strojek. Když jedno titěrné ozubené kolečko zatuhne, hodinky okamžitě přestanou ukazovat správný čas.
Jak stárneme a trávíme stále více času v kancelářských židlích, přirozeně ztrácíme svalovou hmotu – tento plíživý jev se odborně nazývá sarkopenie. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je nedostatečná fyzická aktivita a s ní spojené chřadnutí těla jedním z vůbec největších rizikových faktorů předčasného úmrtí na celém světě. A právě test SRT jako by nasvítil reflektorem to, zda si naše schránka udržela tu správnou rovnováhu mezi hrubou silou a jemnou pružností. Zvláště s přibývajícím věkem je totiž obyčejný pád na rovné zemi a neschopnost se zvednout jedním z nejzávažnějších rizik.
Naděje pro každé tělo (i to hodně unavené)
Víte, co je na tom všem to nejkrásnější? Naše těla jsou neuvěřitelně přizpůsobivá, silná a odpouštějící. Skóre, které v tomto testu získáte dnes, rozhodně není žádný nezvratný ortel vytesaný do kamene. Není to konečná stanice. Berte to spíše jako laskavý, byť přísný kompas. Kompas, který nám ukazuje, jakým směrem bychom na sebe měli upřít trochu více laskavé pozornosti.
Nikdo po nás nechce, abychom se zítra přihlásili na maraton nebo začali v posilovně zvedat těžké váhy. Úplně stačí začít malými, nenápadnými krůčky. Zkuste se jen pořádně protáhnout, když ráno vstanete z postele. Místo jízdy výtahem do druhého patra běžte občas po schodech a vnímejte práci svých stehen. Zkuste si během večerního čištění zubů stoupnout na jednu nohu a trénovat rovnováhu.
Každý drobný, vědomý pohyb se počítá do celkové mozaiky zdraví. Každé jemné protažení láskyplně promazává ty pomyslné zrezivělé panty. Takže až dnes večer budete koukat na svůj oblíbený seriál, sesedněte na chvíli z pohodlného gauče dolů na zem. A pak se zkuste zvednout. Ať už to dopadne jakkoliv slavně či neslavně, nebuďte na sebe přísní. Usmějte se na sebe do zrcadla, pohlaďte se a uvědomte si, že každý nový den, do kterého se probudíme, je úžasná šance udělat pro své tělo něco dobrého. Ono nám tu péči dřív nebo později s obrovskou vděčností vrátí.
P.S.
Věřím, že tu největší sílu nad svou dlouhověkostí nezískáme nákupem drahých doplňků stravy, ale v momentě, kdy naplno pochopíme, jak neuvěřitelně přesně nám naše tělo dokáže ukázat naši skutečnou biologickou kondici skrze ten nejobyčejnější pohyb proti gravitaci. Abych mohla i nadále bourat mýty o nevyhnutelném chátrání těla a psát o tom, jak si skrze vědu a selský rozum udržet vitalitu a svobodu pohybu až do vysokého věku, potřebuji vaši pomoc. I drobný příspěvek je pro mě hřejivým signálem, že moje práce dává smysl a že vás baví odkrývat pravdu o tom, jak snadno můžeme vzít své zdraví zpět do vlastních rukou.
