Článek
Znáte ten pocit. Jdete do postele v naprosto ukázkovou hodinu. Vypnete telefon, vyvětráte ložnici, možná si dokonce kápnete levandulový olej na polštář. Spíte krásných osm hodin, přesně tak, jak to radí všichni ti úspěšní a odpočatí lidé z obálek časopisů.
Ráno zazvoní budík, vy otevřete oči a… něco je špatně. Vaše hlava je těžká, jako by byla naplněná mokrou vatou. Cítíte takzvanou „mozkovou mlhu“. Nedokážete se soustředit, zapomínáte slova a už u snídaně máte pocit, že byste si nejraději šli znovu lehnout.
Náš ranní pocit svěžesti ovšem nezávisí jen na tom, jak dlouho a jak hlubocespíme. Zásadním způsobem záleží i na tom, jak u toho fyzicky ležíme. Pokud si totiž na noc zvolíme špatnou polohu, náš mozek v sobě doslova uzamkne toxický odpad z celého předešlého dne.
Velký festival ve vaší hlavě a noční úklidová četa
Představme si náš mozek jako obrovský koncertní stadion. Během dne je tam neuvěřitelný ruch. Tisíce návštěvníků (naše myšlenky, úkoly, stresy i radosti) tam pobíhají, spotřebovávají energii a logicky u toho vytvářejí ohromné množství nepořádku a odpadků.
Tímto biologickým odpadem jsou nejrůznější proteiny a toxiny, z nichž nejznámější je takzvaný beta-amyloid. (Jen pro kontext – to je přesně ten protein, který se ve velkém hromadí v mozcích lidí s Alzheimerovou chorobou a způsobuje nevratné poškození paměti).
Když večer konečně usneme, hudba dohraje a stadion se vyprázdní. V tu chvíli nastupuje noční úklidová četa. Vědci ji nazývají glymfatický systém.
Glymfatický systém funguje jako dokonalá myčka nádobí. Ve chvíli, kdy spíme, mozek doslova „splaskne“ a uvolní prostor. Do tohoto prostoru se nahrne mozkomíšní mok a začne všechny ty nebezpečné toxiny z uplynulého dne intenzivně vyplavovat pryč do krevního oběhu a následně do jater, kde se zlikvidují.
Jak detailně popisují komplexní přehledy o fungování této neviditelné pračky, právě účinnost této noční očisty rozhoduje o tom, jak bystří a čerství se ráno probudíte.
Proč „myčka“ nefunguje, když ležíte špatně?
Tady ale přichází ten zásadní zádrhel. Dlouho se myslelo, že se tato myčka zkrátka zapne automaticky, jakmile upadneme do hlubokého spánku. Ukázalo se ale, že je v tom geniální fyzika.
Představte si, že chcete vypustit dřez plný špinavé vody. Pokud dřez stojí rovně, voda bez problémů odteče do kanálku. Pokud ho ale nakloníte špatným směrem, špinavá voda se bude držet v rohu a nikdy pořádně neodteče.
Úplně totéž se děje v naší hlavě. Výzkumníci použili dynamickou magnetickou rezonanci s kontrastní látkou, aby sledovali, jak rychle a efektivně se mozkomíšní mok proplachuje naším mozkem v různých polohách. A výsledky tohoto fascinujícího experimentu byly naprosto jednoznačné.
Bylo prokázáno, že poloha na boku (takzvaná laterální poloha) je pro náš glymfatický systém absolutně nejefektivnější. Když ležíme na boku, průtok mozkomíšního moku je nejsilnější a naše „pračka“ běží na ten nejlepší, nejúspornější a nejvýkonnější program. Všechny toxiny, včetně těch, které způsobují neurodegenerativní onemocnění, jsou z hlavy odplaveny s maximální razancí.
Naopak poloha na břiše a poloha na zádech ukázaly výrazně zhoršené parametry pro odstraňování tohoto toxického buněčného odpadu. Úklidová četa se sice do mozku dostane, ale nedokáže svou práci dokončit efektivně.
Není to jen ranní únava
Když jsem si to přečetla, polil mě studený pot. Já, hrdá „spáčka na břiše“, jsem si uvědomila, že vlastně nutím svůj mozek žít v permanentně nedouklízeném pokoji.
Nejde jen o to, že jsme ráno mrzutí a potřebujeme dvojité espresso, abychom dokázali vypravit děti do školy. Jde o naše dlouhodobé zdraví. Neustálé hromadění neodplavených látek v centrální nervové soustavě způsobuje záněty. Jak ukazují dlouhodobá sledování vlivu kvality spánku na paměť a kognitivní zdraví, tento chronický nános nepořádku nás tiše a nenápadně přibližuje k problémům s pamětí v pozdějším věku.
Jak přeučit své tělo a nezbláznit se
Možná si teď říkáte: „No jo, ale jak mám tělu poručit, co má dělat, když o sobě v noci nevím?“ Máte pravdu, změnit spánkovou polohu, kterou praktikujeme třicet nebo čtyřicet let, je těžké. Z vlastní zkušenosti vám ale mohu říct, že se to naučit dá. A ta ranní jasná hlava za těch pár nepohodlných nocí rozhodně stojí.
Zde je pár mých osobních záchranných kruhů, které mi pomohly stát se „spáčkou na boku“:
-Tajemství polštáře mezi koleny: Pokud ležíte na boku, páteř často klesne a začnou vás bolet kyčle nebo záda, což vás donutí přetočit se zpět na břicho. Obyčejný malý polštářek vložený mezi kolena vaši páteř srovná a tělo najednou zjistí, že je mu na boku vlastně krásně.
-Bariéra z peřiny: Pokud máte tendenci se ve spánku přetáčet na záda, srolujte za sebe kus těžší deky. Vytvoříte si tak malou měkkou zeď.
-Správný polštář pod hlavou: Spánek na boku vyžaduje o něco vyšší polštář než spánek na zádech nebo na břiše, aby vaše krční páteř zůstala v jedné ose s tělem.
Netrapme se zbytečně. Nejsme od přírody unavení, nejsme zapomnětliví a náš mozek nestárne tak rychle, jak si myslíme. Jen občas potřebuje trochu pomoct, aby mohl dělat to, co umí nejlépe – chránit nás a regenerovat. Zkuste se dnes večer zavinout do klubíčka na bok. Dovolte své osobní noční úklidové četě, aby pro vás zapnula ten nejlepší mycí program. Krásné a čisté sny!
P.S.
Věřím, že ta nejdůležitější tajemství pro naše zdraví a vitalitu nestojí tisíce korun v lékárně, ale skrývají se v jednoduchých návycích, které máme každou noc doslova ve vlastních rukou (a poloze těla). Ocením vaši pomoc, abych mohla i nadále bourat mýty o nevyhnutelném stárnutí mozku a psát o tom, jak si udržet bystrou mysl díky vědě a selskému rozumu. I drobný příspěvek je pro mě hřejivým signálem, že moje práce dává smysl a že vás baví brát své zdraví do vlastních rukou.
