Článek
Žiju s rodinou na docela pěkném místě. Hned vedle našeho domu stojí základní a střední škola a dvě školky. Každý den tak mám přímo před očima krásný vzorek dětí dnešní doby, jejich rozvoj a způsob chování.
Sprostá slova létající dvakrát denně kolem našich oken z úst někoho nezletilého na účet někoho podobně starého, pravidelnou šikanu, absolutní nepochopení statutu kamarád a věčnou zradu už i mezi malými dětmi. Za mě je to děs a tak si říkám:
Co tak zásadního dřív nebylo?
Bez pochyby online svět a život v něm. Děti dnes mají možnost se veřejně prezentovat. To s sebou ale přináší i velká rizika v podobě zneužití nebo vydírání. Odkrývají příliš mnoho ze svého soukromí. Umožňuje jim to sice jakési neustálé spojení, ale falešné. Lidé, které přijímají na sociálních sítích za své přátele a předhánějí se v jejich množství, prakticky neznají. Ti pak určují jejich hodnotu počtem lajků a ovlivňují je svými komentáři. Děti jsou důvěřivé a zranitelné a čím víc takových přátel mají, tím víc zraněné můžou být. Obranou zraněného dítěte je pak útok - na kamarády, na učitele, na rodiče, na majetek.
A co tak zásadního dřív bylo?
Skutečný svět a život v komunitě. Čím dál má paměť sahá, tím víc si uvědomuju různé zábavné akce pro větší a dospívající děti. V době mé babičky to byly čaje o páté, kde se mladí lidé setkávali, bavili a tancovali. V mojí době to byly odpolední diskotéky, kde se dělalo to samé. Chodili jsme tam, upevňovali naše přátelství společným smysluplně stráveným časem a vytvářeli nová. Bylo to užitečné hlavně proto, že děti spolu byly, měly v tu chvíli stejný zájem a hlavně měly kde spolu být. Protože ono se to nezdá, ale převážnou část roku je venku zima.
Co je teda skutečný problém?
Skutečný problém dnešních generací je nuda. Na maminky se od narození miminka apeluje, aby se mu věnovala a zajišťovala mu aktivity, ale když vyroste… Všechny dnešní děti mají spoustu energie a kromě těch šťastnějších, kteří se našli v nějakém sportu nebo koníčku, nemají co dělat a hlavně kde. Míst, kam by spolu mohli jít, je hrozně málo, a tak je vidíme v lepším případě bloudit ulicemi, v horších sdružovat se s bezdomovci nebo ničit svět kolem sebe. Ve srovnání s tím online, je pro ně totiž nedokonalý a nudný.
Naši vinu vidím v tom, že jim jako společnost neposkytujeme dostatek podnětů a míst, kde by se mohli setkávat a družit. Odsoudit děcka, že spolu sedí na lavičce v parku nebo v kavárně a všichni čučí do telefonů, je hrozně snadné. Ale oni by do nich nečučeli, kdyby měli možnost jiné zábavy adekvátní jejich době a potřebám.
Ve vytváření koutků pro malé děti se můžeme přetrhnout, ale kam mají jít ty větší? Neděláme pro ně nic, protože se nám zdají problémoví a že si nic nezaslouží. Tuto vinu za nevychované nové generace ale neseme všichni. Protože na ně úplně zapomínáme.
