Článek
Ačkoliv tatínek Jiřiny Bohdalové si přál, aby jednou byla kloboučnicí, protože klobouky budou lidé nosit vždycky, ona již od dětství toužila po herectví. Své komediantství a temperament zdědila po mamince. Když byla Bohdalová malá, nechala se její maminka zlákat do ochotnického kroužku. Svou malou zhruba tříletou dceru brávala s sebou na zkoušky, takže si Jiřina Bohdalová na divadelní prostředí zvykala již od malička. Stát na jevišti bylo pro ni přirozené, vůbec neměla trému. Ve čtyřech letech začala s baletem. Na jednom veřejném představení žáků baletní školy, kde osmiletá Bohdalová účinkovala, byla vybrána filmovým štábem do dětské role ve filmu - Madla zpívá Evropě.
Před maturitou na gymnáziu si podala přihlášku na DAMU. Na fakultu se každoročně hlásilo stovky zájemců, přesto si věřila. K talentovkám ji připravovala herečka Národního divadla paní Jarmila Kronbauerová, u které jednoho dne zazvonila za zvonek.
„K přijímačkám jsem šla s pocitem, že to, co předvedu, tam dlouho neviděli. To se ví, byla to ode mne mladická drzost. Nicméně dodnes mi připadá, že nemít značnou míru sebevědomí, aťsi falešného, sotva bych se vůbec odvážila,“ zavzpomínala Bohdalová na své křivolaké začátky ve své knize - Měla jsem štěstí na lidi. Měla v plánu komisi okouzlit monologem z Maryši od bratří Mrštíků. Nicméně neuspěla. Do užšího kola nebyla vybrána pro nedostatek talentu. Ze svého neúspěchu vinila komisi. Na to jí tatínek řekl, že od toho tam přeci jsou, aby vybrali ty nejtalentovanější, že oni tomu jistě rozumí.
Touha dělat divadlo ji neopustila. Její tatínek ale požadoval, aby si zkusila, jak se vydělává na chleba. Sehnala si tedy místo korespondentky. Záhy pochopila, že tudy její cesta nepovede. Její psaní na stroji bylo úděsné.
Umínila si, že příští rok zkusí přijímačky na DAMU znovu. Předtím však potřebovala posbírat nějaké ty zkušenosti a zapracovat na sobě. Vydala se na Barrandov, kde na osobním oddělení sdělila, že bude dělat cokoliv, jen když bude moct dělat u filmu. Povedlo se. Dostala možnost přičichnout si ke světu filmu. Dělala pomocné práce, běhala hercům pro kafe.V té době si vyhlédla filmového herce Rudolfa Deyla a požádala jej, aby jí pomohl s přípravami na zkoušky.
U dalších přijímaček na DAMU se dostala do užšího kola talentovek, nicméně ji nakonec opět nepřijali. Tentokrát za tím nebyl nedostatek talentu, ale její původ. Její otec byl živnostník, proto jí doporučili, aby šla nejdříve minimálně na rok někam do zaměstnání, ideálně do továrny. A až se více sblíží s dělnickou třídou, může to zkusit znovu.
Místo do továrny zamířila Bohdalová v roce 1951 do Ostravy, kde žil její budoucí manžel Břetislav Staš a vrhla se na učitelskou profesi. Pro práci učitelky stačilo mít maturitu a udělat komisionální zkoušky a mohla jít učit na 1. stupeň ZŠ bez předpisové kvalifikace. Využila situaci, kdy byl nedostatek učitelů. I bez pedagogického vzdělání i praxe jí práce šla a zamilovala si ji. Byl to zároveň skvělý trénink pro budoucí Večerníčky.
Když se blížil termín přijímacích zkoušek, nedalo jí to a podala znovu přihlášku na DAMU. Tentokrát jí s přípravou na zkoušky pomáhala herečka Vlasta Chramostová. Na potřetí si už tolik Bohdalová nevěřila, nicméně konečně uspěla.
Splnil se jí sen. Studentský život však narušila nešťastná rodinná událost. Když chystala svatbu se svým přítelem a těšila se na miminko, jejího tatínka zavřeli do vězení. Byl odsouzen na 15 let odnětí svobody za to, že u sebe v minulosti ukrýval přítele, údajně velezrádce. Manžela měla na vojně, maminka byla ženou v domácnosti, mladší sestra ještě chodila na ZŠ. Když Bohdalová dokončila DAMU, podal jí pomocnou ruku Jan Werich. Nicméně ani on tehdy ještě nevnímal její komediální talent.
Jan Werich
„Moje dcera Jana, takto spolužačka Jiřiny Bohdalové, mě pozvala na svý absolventský představení do DISKu. Tam hrála Bohdalová Vančurovu Josefínu, hlavní roli, a tam sem se od svý dcery dozvěděl, že ta hubatá holka má veliké problémy existenční a malou holčičku k tomu. To Jana na mě naléhala, abych Bohdalový nabídnul angažmá do ABC. A já to udělal hlavně kvůli ní. Nikoli tedy proto, že bych byl býval prozřetelně objevil kvality komediantství Jiřiny Bohdalové. To mě mrzí dodnes. Bohdalová je výbornej ženskej komik, navíc v tomto směru taky průkopník. Řeknu vám, to je zatraceně noblesní titul!“ Popisoval počátek její kariéry Jan Werich.
Bohdalové se díky svému komediálnímu talentu, sebevědomí, vůli, drzosti a štěstí na lidi podařilo prosadit. Nenechala se odradit počátečními nezdary a šla si za svým snem. Pro desítky let se z ní stala jedna z našich nejpopulárnějších hereček.
Zdroj:
1) BOHDALOVÁ, Jiřina a HORA-HOŘEJŠ, Petr. Měla jsem štěstí na lidi. Praha: Mountfield, 2006. ISBN 80-903837-0-X.
