Článek
Dceři bylo s nástupem do ZŠ klinickou psycholožkou diagnostikováno ADHD a forma PAS (Aspergerův syndrom). Na PAS bohužel není lék, nicméně na projevy ADHD existují léky, jež předepisuje psychiatr. Ačkoliv dcera měla přiznaného asistenta pedagoga, školní speciální pedagožka nám tvrdila, že toto opatření je nedostačující, že pro dobro našeho dítěte by bylo vhodné, aby bylo medikováno na ADHD a tlumily se tak její projevy poruchy pozornosti a hyperaktivity. Prý je to z preventivních důvodů, aby lépe zvládla přechod na druhý stupeň ZŠ. Učivo dcera zvládá. V PPP ji bylo zjištěno nadání, tudíž u dcery bývá problém, že se ve škole nudí a pak působí jako rušivý element. Nicméně místo toho, aby u dcery rozvíjeli její potenciál, v případě, kdy vyrušuje, ji odvedou do kabinetu, kde ji umožní si „hrát“.
Věděli jsme, že se dlouhodobě s dcerou nepracuje dle doporučení PPP (Pedagogicko-psychologické poradny), že asistentka pedagoga se věnuje jiným záležitostem, než naší dceři. Přesto jsme nakonec sehnali doktorku (velký úspěch někoho sehnat), která dceři lék předepsala. Jde o lék obsahující Methylfenidát, kterému je také někdy říkáno „dětský koks“. Patří totiž do skupiny drog, jako je kokain, speed apod. Děti s ADHD má uklidňovat, kdežto jiné má „nakopávat“. Jedná se o látku, která má i své nežádoucí účinky, proto jsme dlouho váhali, zda na nátlak školy přistoupíme. Mezi nežádoucí vedlejší účinky patří např. agrese, změny nálad, nespavost, anorexie (porucha příjmu potravy), srdeční potíže, ztráty hmotnosti apod. Sám výrobce přiznává, že se jedná o návykovou látku.
U lidí s PAS je prokázána zvýšená míra rizikového chování jako např. gambling, užívání drog, negativní působení sekt. Nedáte někomu, kdo si snáze utvoří závislost, jen tak návykovou látku, že? Rozhodli jsme se proto dceři dávat pokud možno tu nejnižší možnou pozitivně působící dávku. Ve škole se prý její pozornost zlepšila, nicméně u ní sledujeme nižší potřebu spánku. Déle ji trvá, než usne a večer, kdy se má zklidnit u ní nastupuje euforická fáze. Její pozornost ve škole prý cca po 2. hodině upadá, a tak nás speciální pedagožka ze školy žádala o navýšení medikace. Vzhledem k nežádoucím účinkům týkajícího se jejího denního rytmu jsme však na to nepřistoupili. Navíc dcera braní léku ve škole odmítá. Časem to však speciální pedagožka zkoušela znova. V podstatě zkoušela dceru do vyšší dávky vmanipulovat. Prý dceři umožní menší míru dohledu asistentkou na cestě z šatny do třídy, pokud přistoupí na braní léku i ve škole. Proti tomu jsme se však ohradili. Pracovat na tom, aby dcera byla víc samostatná, by měli bez ohledu na to, zda přistoupíme na vyšší dávkování léku. Navíc, když si člověk uvědomí, že se školní speciální pedagožka soustředí na projevy ADHD a neřeší celek, nedodá vám to mnoho důvěry vůči takovému jedinci.
Nedávno se dceři změnila asistentka pedagoga. Bohužel nám nebyla předem představena, tak je to zatím ve fázi vzájemného slaďování se. Na rozdíl od předešlé asistentky je nová asistentka více pečlivá a z našeho úhlu pohledu se snaží řešit i věci, které nejsou v její kompetenci. Řeší např., jak často dcera chodí na záchod či co jí ke svačině. Vlivem medikace má dcera občas nižší potřebu jídla, tudíž se někdy zapomíná nasvačit. A když se nenají, je více podrážděná a hůře se s ní spolupracuje. Žádali jsme proto asistentku, aby dohlédla na to, že se nezapomene nasvačit. Nicméně v nedávné době 3× za sebou přinesla domů svačinu. A samozřejmě od asistentky přišla zpráva, že dcera byla ve škole vznětlivá. Její podrážděnost jsme vysvětlovali tím, že se nenajedla. Asistentka se následně začala „rejpat“ ve složení svačiny naší dcery. Že se jí prý cukry dají doplňovat vhodněji než rohlíkem s lískooříškovým krémem, že je to dost nezdravé. Dcera pravidelně dostává půlku rohlíku s krémem a půlku rohlíku se šunkou. Je na to zvyklá, nechce to měnit. Když jsme jí do svačiny zkoušeli v minulosti připojit i něco jiného, nejedla to. Má formu PAS a to je spojeno s potřebou určitého režimu, s určitým stereotypem. Potřebujeme do svačiny zakomponovat něco, co ji přiměje jíst, co ji „naláká“ a pak se dojí rohlíkem se šunkou. A svačina je jen zlomek jejího jídla během dne. Její uštěpačné poznámky stran složení svačiny mě poněkud naštvaly. Škola řeší jen výseč, my řešíme celek.
Přijde mi absurdní, že se rodič musí obhajovat, kvůli složení svačiny dítěte. Kolik dětí si v nedalekém obchodě u školy kupuje nezdravé věci a nikdo je neřeší. Když si vezmu příbalový leták léku, který dcera pod tlakem školy užívá, zjišťuji, že je to větší svinstvo než vytýkaný lískooříškový krém. Školský systém má problém děti s ADHD zvládat, jejich čím dál tím více a tak tlačí rodiče do návykové medikace s řadou vedlejších nežádoucích účinků. Ideálem je, když rodič „vyběhá“ pro školu asistenta pedagoga a pak dítě navíc utlumí prášky, aby jej nemuseli řešit. Mám dojem, že ať uděláme cokoliv, stále to nestačí. A když mi pak někdo ze školy mluví i do složení svačiny pro dítě, vnímám to jako něco, co už je vážně trochu moc.
