Článek
Jméno K. H. Franka je nechvalně spojováno s vyhlazením Lidic a Ležáků. Byl to totiž on, kdo po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 oznámil rozkaz z Berlína o vypálení Lidic a kdo pak přijel osobně ve své černé limuzíně do Lidic zkontrolovat práci svých podřízených. Muži byli zastřeleni, ženy byly odeslány do koncentračního tábora, vhodné děti byly poslány na převýchovu a ty zbylé zavražděny v plynových vozech.
Himmler a Heydrich, 1938
Štíhlý muž s jedním skleněným okem přistupoval ke své práci opravdu svědomitě. Během nacistické okupace byl zodpovědný za smrt desítek tisíc lidí. Díky svému nelítostnému postoji si vysloužil přezdívku Krvavý pes.
K. H. Frank
Rodák z Karlových Varů se z knihkupce vypracoval na jednoho z nejmocnějších mužů protektorátu. Odpor k Čechům v něm sílil už od dětství, kdy údajně při jedné potyčce s českými kluky přišel o jedno oko. Po první světové válce ještě více zesílil jeho radikalismus a podporoval německou iredentu. Vstoupil do politického života a jeho cílevědomost začala přinášet ovoce. V roce 1935 se dostal za Sudetoněmeckou stranu do parlamentu. Jeho ctižádosti a spolehlivosti si všiml Heinrich Himmler, který mu zajistil kariérní růst. V dubnu 1939 jej ocenil funkcí vyššího velitele SS a policie protektorátu Čechy a Morava. Po smrti Reinharda Heydricha se K. H. Frank stal roku 1943 státním ministrem pro Čechy a Moravu.
V době, kdy Frank dohlížel na masakrování nevinných civilistů měla Adina Mandlová, známá hvězda z filmů Cech panen kutnohorských, Kristian nebo Hotel Modrá hvězda hlavu plnou své herecké kariéry. V době, kdy u nás po smrti Heydricha sílil nacistický teror, natáčela Adina v Německu film. Zprvu sice prý do Berlína jet nechtěla, ale pak se nechala přesvědčit německým režisérem Heinzem Rühmannem, že jde o nevinnou nepolitickou a neškodnou veselohru, která její budoucnost v českých filmech neohrozí.
Adina Mandlová
Zhruba když byli v půlce natáčení, bylo na ní ze strany Goebbelse tlačeno, aby si změnila své jméno. Ministru propagandy totiž její příjmení znělo příliš slovansky. To však Mandlová odmítla. To prý vyvolalo velkou bouři v úřadě německého protektora v Praze. Frank se cítil hluboce dotčen. „Pro německou kulturu je to ostuda, že v německém filmu má vystupovat Mandlová. To je známá kurva, která se vyspí s každým cikánem,“ uvedl prý Frank. Rozhodl se její německý film v Čechách zakázat a žádal, aby se tak stalo i v Říši. Od té doby se Adina už v německém filmu nesměla objevit.
Paradoxem je, že muž, který se postaral o zničení její kariéry v německém filmu, byl lidmi vnímán jako její milenec. „Často jsem dostávala anonymní výhružné dopisy, že si to po válce odnesu; české vysílání z Londýna přede mnou kvůli Frankovi varovalo, což ještě zvýšilo věrohodnost pomluv. Rozšířila se pověst, že mi Frank daroval vilu po Židech někde na Hřebenkách, a lidi tam začali chodit a ukazovat si různé domy, o nichž se domnívali, že to je ten Frankův dar. Slyšela o tom i moje matka a při návštěvě v Praze se mě zeptala, kde ta vila je. Přátelé se mě začali stranit, a když jsem vkročila do místnosti, rozhovor najednou utichl. V noci jsem často dostávala výhružné anonymní telefonáty, “ uvedla herečka ve svých pamětech.
Přitom se dle Adiny osobně setkali jen jednou, a to v roce 1943. Stalo se tak na jednom večírku v Rudolfinu, kam byla pozvána státním sekretářem spolu s dalšími herci. Zprvu chtěla pozvání odmítnout, nechtěla však zadávat příčinu k novým drbům. Věřila, že její nepřítomnost by si lidé vykládali tak, že se chce vyhnout veřejnému setkání s Frankem.
A tak herečka na večírek vyrazila s odhodláním, že alespoň dokáže, že se s obávaným nacistou osobně nezná. Po formálním představení s Frankem, byla požádána, aby si přisedla k jeho stolu, neboť uměla dobře německy a zábava vázla. Po trapné chvilce ticha, se s Frankem dala do řeči o vinohradském divadle. Když na večírek dorazila z představení v divadle Hana Vítová, představila ji Adina Frankovi jako svou sousedku. „Frank se na mě obrátil: ,To tedy musí bydlet v tom domě, co jsem vám podle londýnského rozhlasu, daroval.' A já na to: ,To mě překvapuje, že posloucháte Londýn. Doufám, že na ty drby nedáte.'“
Když Franka po čase zábava omrzela, vstal, a ještě před rozloučením podotkl, že s paní Mandlovou mluvil hlavně o vinohradském divadle a že doufá, že jejich rozmluva nedá podnět k různým dohadům. Pomluvám však jeho řeč stejně nezabránila.
Adina si posléze zavařila rozhovorem s ministrem Moravcem, vedle kterého seděla na jednom filmovém plese v Lucerně. Když se jí začal vyptávat, jak to vlastně s tím Frankem má, odvětila sarkasticky: „No přece mu nepoložím sluchátko, když mi denně telefonuje“. Zhruba po týdnu pro ni do ateliéru přijel gestapácký vůz a odvezl ji k výslechu. Šéf Gestapa jí kladl na srdce, že se už nikdy nesmí ani slovem o Frankovi zmínit, protože panu státnímu tajemníkovi je to velmi trapné, když se jeho jméno spojuje s jejím.
Od té doby si herečka dávala více pozor na jazyk. Jenže pomluvy o jejím poměru s Frankem si žily vlastním životem. Přitom Frank herečku nesnášel, navíc byl od roku 1940 šťastně ženatý s Karolou Blaschekovou, která mu mezi lety 1941-1944 porodila celkem tři děti. Tato vzdělaná dáma stála při svém muži i v době, kdy se nad ním na konci války začala stahovat černá mračna. Následovala jej, když se 9. května 1945 rozhodl na poslední chvíli odjet do západního Německa. Předpokládal, že v případě dopadení padnou do rukou Američanům a ne Rusům. Jeho plán byl ale zmařen. Několik kilometrů od Plzně byli dopadeni. Frank byl z amerického zajateckého tábora dopraven do Pankrácké věznice v Praze, kde byl v březnu 1946 postaven před Mimořádný lidový soud. Dne 21. května 1946 si 48letý Frank vyslechl rozsudek a hned následující den skončil na šibenici.
K. H. Frank
A Adina? I ta skončila v Pankrácké věznici. Kvůli pomluvám byla označena za zrádkyni a jen tak tak unikla lynči. „Konečně jednou ráno mě opět předvolali před vyšetřujícího soudce. Nenašlo se prý nic, co by veřejnému žalobci zavdalo důvod pohnat mě před Lidový soud. Všichni svědkové svědčili v můj prospěch, a když vyslýchali Franka a ptali se ho, co jim může říct o paní Tůmové – užili tehdy moje vdané jméno – ptal se jich, kdo to je, že to jméno vůbec nezná.“ Frank při výslechu popřel, že by měl někdy s Adinou nějaký poměr, čímž jí vlastně pomohl. Vyšetřující soudce došel k přesvědčení, že hereččina aféra s Frankem byl pouhý drb. Pro nedostatek důkazů byla propuštěna a mohla tak začít novou kapitolu svého života.
Účelově se provdala za válečného pilota, aby získala britské občanství. Následně odjela do Anglie, kde se snažila uplatnit jako herečka. Štěstí našla až po boku svého čtvrtého muže, módního návrháře Bena Pearsona. Zemřela pouhý rok po jeho smrti v roce 1991 ve věku 81 let.
Zdroje:
MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. Praha: Československý filmový ústav, 1990. ISBN 8070040580.
