Článek
Uhrančivý pohled, dolíček na bradě a doutník v ústech. To byl Josef Laufer, který vynikal svým temperamentem. S mikrofonem v ruce dokázal vykouzlit atmosféru Las Vegas i na obyčejné vesnické zábavě. Jelikož mluvil plynně anglicky, španělsky a německy, zvládal moderovat mezinárodní festivaly. Pár měsíců pobýval i na Kubě jako tlumočník španělštiny. Tamní obyvatelé si jej v 60. letech velmi oblíbili. Alespoň to tak vnímala Hana Zagorová, která s ním v sedmdesátém roce letěla na mezinárodní festival populární písně na Kubu. Tehdy tam odletěl výkvět naší pop – music, nechyběla tedy Eva Pilarová ani Karel Gott. „Eva Pilarová tam byla tam byla velice známá, Pepíku Lauferovi na Kubě dokonce přezdívali Tom Jones Východu. Měl tam velmi dobré renomé. Poprvé jsem zažila atmosféru velikánského festivalu populární hudby,“ vzpomínala tehdy vycházející hvězda Hana Zagorová.
Hana Zagorová
O přízeň fanoušků neměl nouzi. „Moc jsme se bavili, když si Pepík Laufer nabrnkl hezkou Japonku a ta se do něj strašně zamilovala a chtěla s ním zůstat. Po pár týdnech jsem ho potkala v Praze a ptala se, jak se má a on že mu Japonka upekla kachnu i s vnitřnostmi. Trvalo mu to, než se z toho vyvlékl,“ vzpomínala Jitka Zelenohorská z Ostře sledovaných vlaků na dobu, kdy díky své herecké kariéře jezdívala na festivaly a projela prakticky celou Evropu. Tehdy prý bývalo běžné, že se popíjelo a tu a tam se někdo uprostřed zábavy vytratil a v šest ráno jej potkali vycházet z cizího pokoje s kruhy pod očima.
Svůj sexappeal předvedl Josef Laufer už v roce 1964 při natáčení muzikálu Starci na chmelu, kde se objevil jako jeden ze tří kytaristů v černém, kteří symbolicky provázejí diváky příběhem o studentské lásce na chmelové brigádě. Ze stejného roku pochází také klip Měsíc od Yvonny Přenosilové, ve kterém Laufer tančí společně se zpěvačkou a krasobruslařem Pavlem Romanem.
Oblíbeného zpívajícího herce si možná vybavíte také jako strojvedoucího z filmu Páni kluci, či jako artistu Paola Romea ze seriálu Cirkus Humberto. K jeho posledním rolím patřila postava bohatého židovského podnikatele pana Kohna v sérii Kameňák. Co se týká jeho hudební tvorby, jako zpěváka jej proslavil zejména hit Sbohem, lásko, já jedu dál.
Všestranně talentovaný Josef měl exotické kořeny. Narodil se roku 1939 jako Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnesde Laufer. Místem jeho narození byla Francie, rodičemi byl MUDr. Maxmilián Laufer, který působil jako československý interbrigadista ve španělském lazaretu a matkou byla Španělka Adelmira Pérez Rodriguez de Montagnes.
Druhou světovou válku prožila jeho rodina ve Velké Británii, kde Josefův otec pracoval jako lékař ve službách RAF. V roce 1940 se Josefovi narodil bratr Allan, který v roce 1968 odešel do španělské vlasti své matky, kde se stal televizním moderátorem.
Když bylo Josefovi 8 let, rozhodl se jeho otec vrátit do své vlasti. Pro anglicky hovořícího chlapce s náturou hyperaktivního dítěte to byla velká změna. V dobách, kdy se moci ujímali komunisté to pro dítko, které vyrůstalo na západě a mělo otce židovského původu, nebylo jednoduché. Se svým kádrovým posudkem se syn úspěšného ortopeda mohl vyučit leda tak opravářem v Tesle Vrchlabí. Po dokončení školy pracoval Josef ve výzkumném ústavu vakuové techniky v Praze.
Zlom u něj nastal až s povinnou vojenskou službou, kde se vyřádil v ochotnickém kroužku a potlesk publika se pro něj stal drogou. Po návratu z vojny hostoval divadle ABC a připravoval se ke zkouškám na DAMU, kam byl přijat hned napoprvé. Během studia na divadelní fakultě pravidelně vystupoval v muzikálech, začal hrát ve filmech a vystupoval v různých hudebních pořadech. Byl členem skupiny Olympic, následně koncertoval se svou vlastní kapelou Golem. Dokonce hostoval v Národním divadle. Jeho kariéra se rozjela dřív, než roku 1965 absolvoval. Díky svému exotickému vzhledu a talentu neměl o pracovní nabídky nouzi.
A neměl nouzi ani o přízeň žen. Jeho vyvolenou se stala Irena Greifová, kostýmní výtvarnice takových snímků jako byly Petrolejové lampy , Tajemství hradu v Karpatech nebo Noc na Karlštejně. Své „ano“ si řekli v roce 1969, v témže roce se jim narodila dcera Ester, ze které vyrostla humanitární pracovnice v oblasti lidských práv. Svou životní lásku Josef ve společnosti neukazoval. Jejich vztah ustál i přízeň ženského publika.
O část svých příznivců bohužel přišel poté, co v roce 1976 představil svou píseň Dopis Svobodné Evropě, v níž oslavoval návrat agenta Státní bezpečnosti, který údajně podnikl pumový útok na rozhlasovou stanici Svobodná Evropa v Mnichově. Poté, co píseň vzbudila značnou nevoli, Laufer tvrdil, že ji nazpíval jako parodii. Později vyplulo na povrch to, že zpěváka evidovala StB v kategorii důvěrník s krycím jménem Vostrý.
Text kontroverzní písně mu mnozí nemohli zapomenout. Kvůli této písni s ním odmítl vystupovat Jan Vyčítal, kritický postoj měl i Pavel Bobek. Nepomohlo Lauferovo vysvětlování o tom, že šlo o uměleckou nadsázku. Později přiznal, že se po zveřejnění písně chtěl zabít. Probublala i informace, že napsání písně mělo být na popud toho, že během své práce v zahraničí údajně ztropil velký průšvih, který ho v tehdy komunistické vlasti mohl zničit. Každopádně si tímto počinem vysloužil nelichotivou nálepku konformisty s normalizačním režimem, což ho stálo přízeň některých fanoušků.
Kauza s StB a kontroverzní píseň mu poněkud pošramotily renomé. I tak má doposud své skalní příznivce, které zasáhla informace o tom, že 20. dubna 2024 zemřel po čtyřech letech v umělém spánku. Do toho ho jej lékaři uvedli po komplikaci při operaci srdeční chlopně v roce 2020. Bohužel se během té doby zhoršil také zdravotní stav jeho milované ženy Ireny, která zemřela v roce 2022. Laufer se s ní nestihl rozloučit. Dožil se 84 let.
Zdroje:
ZAGOROVÁ, Hana a ZINDELOVÁ, Michaela. Hana Zagorová: – než to zapomenu. Praha: Cesty, 1996. ISBN 80-7181-150-5.
ZELENOHORSKÁ, Jitka a SVITÁKOVÁ, Jindra. Jitka Zelenohorská: ujel mi vlak. [Praha]: Centrum české historie, 2016. ISBN 978-80-88162-06-3.
