Článek
Na každém z nás se jednou podepíše zub času. Jak říká spisovatel Petr Jarchovský, jak stárneme, stáváme se karikaturami sebe sama. Ve zralém věku se lidé dostávají do stavu, kdy bývají více tvrdohlaví a méně tolerantní. Do popředí vystupují vlastnosti, které mohou být v rámci sociálního kontaktu těžko snesitelné. Nicméně pokud člověk trénuje komunikaci, dostává se pravidelně do sociálního kontaktu, může tím předcházet degradaci svého mozku. Je známo, že i běžná konverzace tříbí mysl, přiměje mozek ke koncentraci a člověka obohatí i v jiných směrech. Komunikace působí rovněž jako prevence proti pocitu osamělosti. „Když člověk zůstane ve stáří osamělý, ovlivní to hned několik rovin. Zvyšuje se depresivita a snižují se kognitivní i sociální schopnosti člověka. Časem se pak lidé stávají nesoběstační,“ sdělila pro Novinky geriatrička Božena Jurášková.
Právě proto je pro seniory důležité, aby udržovali s někým sociální kontakt, ideálně se svými vrstevníky. „Ve své praxi vidím, že nejdéle žijící jsou ti, kteří mají hodně podnětů, komunikují a těší se na to,“ dodala Jurášková. Nedávno jsem zaslechla, jak se v MHD jeden senior loučil s druhým slovy: „Já už do hospody nechodím. Jednak už není kam a ani s kým.“ V tom si člověk uvědomí, jak postupně mizí místa, kde se lidé dřív běžně setkávali a také to, jak si senioři oproti mladé generaci rádi povídají. Většinou když jedu MHD a slyším, že si někdo povídá, bývají to právě senioři. Nemají problém dát se do řeči i s někým úplně cizím. Jsou zkrátka družní, což některým očividně svědčí. Mladí mívají naopak nasazená sluchátka a dívají se do chytrých telefonů. Izolují se od reálného světa a prchají do světa virtuálního.
Moderní technologie nás ovlivňují více, než si myslíme. Umělá inteligence a sociální sítě se staly samozřejmou součástí našich životů. Tyto moderní vymoženosti pomáhají, mají však i svá úskalí. Podle zpěvačky Lucie Bílé sociální sítě kradou pohledy do očí. „Mám to štěstí, že jsem půl života žila bez těchto rychlých cest, nejen bez Instagramu, Facebooku a podobných platforem, ale i bez telefonu. Musela jsem se s lidmi scházet, mluvit s nimi, podat si ruku, obejmout se. A zdá se mi, že tohle je pro novou generaci to pravé sci-fi,“ sdělila zpěvačka, která rozhodně osamělostí netrpí, na rozdíl od mnoha mladých lidí.
Většina lidí si zvykla na život po síti a jsou nervózní, aby jim neunikla nějaká novinka. Několikrát kontrolují, co se děje na sociálních sítích, přidávají různé statusy a fotky. Vypadá to, že osamělost se jich netýká, ale opak bývá pravdou. „Osamělí lidé se často upínají na virtuální realitu. Nežijí, ale sdílejí. A skutečně platí, že čím víc sdílení na sociálních sítích, tím zpravidla prázdnější život,“ upozornila před pár měsíci životní koučka Hana Wolf.
Pocit osamělosti už dávno není jen problém seniorů nebo lidí, kteří žijí opravdu sami. S osamělostí se potýká čím dál tím více mladých lidí, kteří si s ní neví rady. Což může vést k celé řadě psychických problémů od úzkostí, přes deprese až k sebevražedným myšlenkám.
Pocit, že se nemám komu svěřit, že na mně nikomu nezáleží, se šíří mezi mladými lidmi, kteří mívají paradoxně ve virtuálním světě mnoho přátel. Jde však o povrchní vztahy. V reálném světě mají problém komunikovat a navazovat skutečné osobní kontakty.
Naopak senioři, pokud se cítí osamělí a vadí jim to, dokáží s tímto stavem lépe pracovat. Nedělá jim takový problém dát se do řeči s jinými seniory, vyhledávají společenské akce či zájmové aktivity. Navazují na to, na co jsou zvyklí z mládí, kdy chodili do pionýrského kroužku, tábořili, hráli u ohně na kytaru, chodili na brigády a na čaje. Byli zvyklí jednat s lidmi tváří v tvář, bavit se téměř o čemkoliv. V tomto ohledu mají lépe vyvinuté sociální dovednosti než dnešní mladá generace, která komunikuje zejména přes emotikony.
To, že se pocit osamělosti čím dál tím více týká mladé generace potvrzují i výzkumy. Před pár lety zveřejnila BBC průzkum, kterého se zúčastnilo padesát pět tisíc lidí z různých zemí světa. Respondenti měli sdělit, zda a jak často mají pocit, že jsou osamělí. Z průzkumu vyplynulo, že čtyřicet procent lidí ve věku 16–24 let se cítí osaměle. A jak dopadli senioři? Osamělost pociťuje necelých třicet procent lidí ve věku nad 75 let.
O tom, jak lze zatočit s pocitem osamělosti, se podělila na webu i60 paní Zdena, bývalá učitelka. „Byla jsem zvyklá, že jsme s kolegyněmi chodily po práci na zákusek, na kávu. Byla jsem mezi mladými lidmi. S manželem jsme často chodívali s přáteli na různé akce. Když manžel zemřel a já už byla v penzi, můj život se naprosto změnil. Byly týdny, kdy jsem třeba tři dny s nikým nepromluvila. Někteří bývalí známí zemřeli, někteří jsou nemocní, už nikam nechodí. Najednou mi došlo, že jsem sama, osamělá. Syn žije v Německu, voláme si občas, vidíme se jednou do roka. Strašně mi začal chybět kontakt s lidmi, normální povídání si. Tak jsem začala chodit sama na výlety do hor, na výstavy, na přednášky. Cíleně jsem si hledala příležitosti, kde bych se mohla setkat s lidmi podobných zájmů. A hodně mi to pomohlo. Stačí, že si na přednášce popovídám s dámami, které neznám, ale sedí vedle mě, takže se ukáže, že nás zajímají podobné věci. Nebo se dám do řeči s pánem, který si vedle mě sedl u horské chaty na pivo. Nemám problém si jen tak něco říct s cizími lidmi. Vracím se domů s potřebnou dávkou společenského kontaktu, s potřebnou dávkou vypuštěných a přijatých slov a je mi hned lépe.“ Zároveň uvedla, jak občas kroutí hlavou nad svou vnučkou, která vlastně nemá reálné přátele, nikam nechodí a hroutí se z každé hlouposti. „Svěřila se mi, že ji nikdo nemá rád, že holky jsou falešné, že se cítí osamělá. Když jsem se jí zeptala, jestli si o tom někdy popovídala s kamarádkami, zda si vyříkaly, čím se vzájemně trápí, řekla, že když ji někdo štve, nedá mu lajk. Ony se jen značkují přes ty svoje sociální sítě, ale vůbec se nestýkají osobně, nesvěřují se navzájem, neuzavírají pevná přátelství, spojenectví, jak to bylo běžné za našeho mládí.“
To, jaký má virtuální svět vliv na pocity osamělosti, vyplývá i z výše uvedeného výzkumu. Nejvíce se dle zjištěných dat cítí lidé osamělí ve vyspělých zemí, tedy tam, kde většina obyvatel používá internet a žije na slušné ekonomické úrovni. V zemích, kde je kladen větší důraz na rodinné soužití a tradiční hodnoty, nebyly pocity osamělosti tak časté.
Po ekonomické stránce se sice máme lépe než dřívější generace, po té sociální je to však horší. Mezi mladými lidmi se šíří epidemie sociální izolace. Pro mladé lidi je čím dál častěji osamělost běžnou součástí života už od dětství, neboť ne každý má to štěstí, že má někoho, s kým by ho pojilo hluboké přátelství. Vztahy jsou často povrchní, rodinné vazby bývají narušené. Dostupnost psychiatrů a psychologů je tristní. Možná by pomohlo, kdyby si k sobě generace seniorů a juniorů dokázala najít cestu, a ti zkušení ukázali těm méně zkušeným, jak se dá s osamělostí zatočit.
Zdroje:
