Článek
Hana Zagorová
Držitelka Zlatého slavíka rozdávala na pódiu úsměvy, měla srdce na dlani. Svého času byla poměrně důvěřivá. Byla zvyklá vést jednání ve svém bytě, její dveře byly návštěvám otevřené. V 80. letech nastal den, kdy se jí její neopatrnost vymstila.
Ve své knize zavzpomínala na různé momenty ze svého života, i na ty, na které by nejraději zapomněla. V době, kdy ještě bydlela v Chodské ulici na pražských Vinohradech, zažila příšerné chvíle hrůzy, když se jí jeden muž dostal lstí do bytu a přepadl jí. „Zazvonil u mě nějaký mládenec s tím, že jde odečítat plyn. Měl nějaký nervový sprej, který oslepuje oči. Když se mě ptal, kde mám plynový hodiny, a já šla před ním, věděla jsem, že se něco stane. Měla jsem hmatatelný pocit nebezpečí, a opravdu – v příštím momentu se to stalo!,“ vzpomínala populární zpěvačka. „Ten člověk mě přepadl, začala jsem se dusit. A on se asi tak vystrašil, že mě odvlekl do koupelny, kde na mě pustil sprchu! A to bylo hrozný. Protože najednou vám ten pud sebezáchovy velí dělat věci, které by vás nenapadly.“
Pud sebezáchovy tenkrát zpěvačku zachránil. Nezačala hystericky ječet, zachovala se poměrně chladnokrevně. Přestože jí otekl obličej a skoro nemohla vidět, povedlo se jí zachovat chladnou hlavu a začala na něj klidným hlasem mluvit. Snažila se mu vysvětlit, že to co dělá, není dobrý nápad. Hovor začala slovy, že má štěstí, protože kdyby něco podobného udělal nějaké staré babičce, mohla by mít smrt z leknutí. Pak učinila něco, co útočník jistě nečekal. Zeptala se ho, zda by si s ní nedal panáka. „Pořád jsem s ním mluvila, ale počítala i s tím, že najednou vezme židli a může mě s ní praštit,“ přemítala.
Povedlo se jí vyhrocenou situaci uklidnit. Odešli z koupelny a začali si povídat. Z jejich rozhovoru vyplynulo, že mělo jít o loupežné přepadení. Sympatická zpěvačka dokázala na útočníka zapůsobit natolik, že nakonec z bytu odešel, nic neuloupil a nikomu se nic nestalo. Z jeho činu byla otřesená, byla ráda, že žije, nicméně na policii tenkrát nešla.
Slávka Budínová
Takové štěstí už ale neměla herečka Slávka Budínová, která se do srdcí diváků zapsala mnohými rolemi. K jejím nejvýraznějším patřila role Valentýny Nedobylové v serálu Sňatky z rozumu, nebo role maminky Jaromíra Hanzlíka v komedii Léto s kovbojem. Maminku si zahrála také v komediích Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze. Já osobně mám tuto herečku spojenou s mým oblíbeným filmovým muzikálem Noc na Karlštejně, kde hrála postavu hofmistryně paní Ofky. Komediálnost této role umocňoval umělý pršák, nalepený na hereččině nose. Zajímavostí je, že původně tuto roli chystal režisér Zdeněk Podskalský pro svou životní partnerku Jiřinu Jiráskovou. Komunisté jí tuto roli ale nepovolili.
Slávce se přezdívalo malostranská hraběnka. Mohla za to její touha bydlet v historickém domě a obliba ve starožitnostech. Její sen se splnil, když jí byl koncem 60. let nabídnut ke koupi renesanční dům U Bílé botky v ulici U Lužického semináře 48/116 na Malé Straně. S manželem, režisérem Ivo Tomanem, za kterého se provdala ve svých třiapadesáti letech, tento dům, který byl značně zchátralý, ve spolupráci s památkáři zrekonstruovala. Nákladná obnova jí stála všechny vydělané peníze. Ale stálo to za to! Dům vybavila stylově, francouzské okno nabízelo výhled do zahrady, kde s pomocí zahradníka pěstovala růže, tulipány, narcisy a magnolie.
Šťastné období vystřídal pozvolný pád. V roce 1994 po smrti svého muže navždy osaměla. Neměla děti, stylový dům na Malé Straně najednou obývala sama. Přestala vycházet ven, smutek a samotu začala zahánět vermutem. Navíc se začala potýkat se zdravotními problémy. V roce 2000 podstoupila operaci kvůli nádorovému onemocnění a prošla sérií ozařování. Aby toho nebylo málo, kvůli své naivitě a zlodějům přišla o majetek v hodnotě několika milionů korun. Několikrát zkolabovala, několikrát ji vykradli.
Herečka přiznala, že z ní jeden slušně vypadající mladík vylákal více jak půl milionu korun. „Potom následovaly dva nájezdy lupičů, kteří z mého bytu odcizili cennosti, jejichž hodnota přesáhla částku dva milióny korun. V prvním případě krádeže jsem nebyla doma. To se zloději zaměřili na přízemí. O dva týdny později přišli v noci znovu. Zatímco jsem spala, odnesli si věci v patře. O ničem jsem nevěděla a moc jsem se potom styděla. Je mi hanba za ty lidi. Připravili mě o všechny peníze, teď nemám nic. Cítila jsem se ubohá a ponížená. Vzali mi obrazy, perský koberec, i šperky po mamince,“ sdělila Slávka smutně.
V nejtěžší etapě svého života, kdy se bála ve vlastním domě, získala důvěru ve strážníka Rudolfa Příhodu, na kterého přepsala svůj milovaný dům. Ten jí měl na oplátku slíbit, že dům po její smrti promění v herecké muzeum. Nakonec se tak nestalo. Svůj podíl na tom měla povodeň, která se po hereččině smrti v roce 2002 přehnala Prahou. Vltava z domu odnesla vše, co jí přišlo do cesty. Poničený dům vyžadoval značné investice a tak se nakonec Příhoda rozhodl dům prodat. Novým majitelem domu se stala likérka, která z této nemovitosti vytvořila Muzeum slivovice.
Zdroje:
3) ROHÁL, Robert. Vzlety a pády slavných českých žen. Osobnosti. [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 9788072295678.
4) ZAGOROVÁ, Hana a ZINDELOVÁ, Michaela. Hana Zagorová: – než to zapomenu. Praha: Cesty, 1996. ISBN 80-7181-150-5.
