Článek
„Jmenuji se Igor Hnízdo.“ Kdo by neznal už zlidovělou repliku Jana Třísky, učitele chlapecké třídy z filmu Obecná škola. Z postavy se stala ikona, symbol učitele, který si umí zjednat pořádek. Ve filmu se na scéně objeví poté, co třída dovede svou paní učitelku Maxovou do blázince. Do třídy plné neukázněných hochů vstoupí na první pohled rázný učitel ve vojenské uniformě. Hned zkraje neváhá použít k trestání zlobivých dětí rákosku. Dětem sdělí, že je výnos ministerstva školství na to, že třída, která přivede svou učitelku do blázince, se bít musí. Fyzické tresty jsou vlastně pro jejich dobro, proto nastolí pravidlo, že každý, kdo od něj dostane rákoskou přes ruce, mu poděkuje. Válečný veterán si brzy získává u dětí respekt. Zprvu svým vystupováním, tvrdým režimem, následně i díky svému poutavému vyprávění, znalostmi a hře na housle.
Anketa
Pro mnohé je takový kantor ztělesněním ideálního učitele. Ne kvůli jeho pedagogickým schopnostem, ale proto, že si umí hned zkraje zjednat pořádek. To se zdá být poslední dobou často skloňovanou nutnou vlastností pedagogické profese. Igora Hnízda si někteří až tak zamilovali, že mu odpustí i nějaký ten mravní delikt, jako je slabost pro něžné pohlaví.
Jan Tříska, 2005
Děj filmu se odehrává krátce po válce. Fyzické tresty jsou v rodinách běžné. Vzpomeňme na Libuši Šafránkovou, kterak říká svému rozčílenému choti: „Nebij ho do hlavy, bude hloupej.“ V některých rodinách jsou fyzické tresty běžné i dnes a to přesto, že od ledna letošního roku došlo ke změně v legislativě. Změna zákona, která označuje tělesné trestání dětí za nepřijatelné, si klade za cíl nastavit nový celospolečenský standard. Nejde o zákaz, rodičům nehrozí za tělesné tresty sankce.
Změna v občanském zákoníku vychází z našich mezinárodně-právních závazků. Žádá si to totiž judikatura Evropského soudu pro lidská práva a úmluva OSN o právech dítěte. Byli jsme jednou z posledních zemí OSN, kde nebylo v legislativě zakotveno, že tělesné tresty jsou v rozporu s lidskou důstojností. Uzákonit nepřijatelnost fyzických trestů jsme měli už v roce 2007. „Doháníme tak vůči ochraně dětí v naší zemi velký dluh,“ uvedla zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Podle výzkumu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN mezi českými rodiči stále převládá používání fyzických trestů jako výchovného prostředku, přestože je prokázáno, že mají dlouhodobé negativní důsledky. Máme i několik rčení, která k tělesným trestům vybízí. „Škoda rány, která padne vedle,“ nebo „Lepší jedna dobře mířená facka než dlouhé vysvětlování.“ On takový pohlavek, nebo pár plácnutí přes zadek se jeví jako účinné a rychlé řešení v situacích, kdy chcete potrestat nežádoucí chování. Přijde nám to přirozené, mnozí v tom vyrůstali a tyto vzorce chování přenáší dál na své děti.
Někdo tělesné tresty používá záměrně jako výchovnou metodu, kdy fyzický trest má děti učit respektu k dospělým. Asi si myslí, že když dítě nebude dostávat přes zadek, bude si dělat, co chce, a takové pak roste pro kriminál. Je nemalé procento těch, kteří se k fyzickému trestání uchýlí v momentě, kdy jejich pohár trpělivosti přeteče. Je to spíše důsledek hněvu a frustrace. Tito rodiče to vnímají jako své selhání. Jsou si vědomi, že fyzický trest v sobě kromě fyzické bolesti nese také prvek ponížení a bezmoci.
Jako máma malých dětí vnímám, že jsou rodiče pod určitým tlakem. Ti, kteří své děti fyzicky neusměrňují, bývají společností vnímáni jako neschopní rodiče s benevolentní výchovou. Doteď vzpomínám na ten zoufalý pocit, když má nejstarší dcera ve dvou letech předvedla v MHD hysterický záchvat a byl problém ji usměrnit. Za zády jsem zaslechla chytré řeči jedné paní, že být to její dítě, dala by jí pár facek a bylo by po problému. Dalo mi velké úsilí udržet nervy na uzdě. Zfackovat dítě je velmi snadné. Ovládnout se stojí mnohem více námahy. To, že dítě hned neztřískám, neznamená, že dítěti nedávám žádné hranice. Hlavní je, aby se to dítě zvládlo zklidnit. A navíc svým chováním dávám určitý vzor. Když se já nedokážu ovládnout, jak to pak můžu chtít po svém dítěti?
Tělesné trestání může mít na děti neblahý vliv. Když se to přehání, mohou z dětí vyrůst jedinci, pro které je násilí normou. Takové děti se mohou stát aktéry šikany. Svou agresi si pak potřebují vybít na někom jiném, z jejich pohledu slabším jedinci.
Dnešní svět je velmi složitý. Na dítě působí mnoho vlivů, nejen jeho rodina. Mnoho času tráví také ve škole a na sociálních sítích. Na internetu číhá množství nástrah v podobě různých nebezpečných výzev. Být rodičem v dnešní době není jednoduché, nelze vše ohlídat. Ne vždy je primární chyba v rodině.
Usměrnit dítě lze různě. Jsou země, kde už jsou nějaký ten pátek fyzické trety zakázané, a přesto z dětí nevyrůstají kriminálníci. Igor Hnízdo nakonec také od fyzických trestů ustoupil. Zlomil svou rákosku, neboť se chování jeho třídy dle jeho slov zlepšilo. Cesta jak vychovávat bez fyzických trestů existuje. Jen bude asi nějaký ten pátek trvat, než ji jako společnost přijmeme.
Zdroje:
