Článek
Většina malých holčiček si projde princeznovskou fází. Po vzoru pohádkových princezen si nasadí korunku, obléknou krásné šaty a věří, že nalezení prince jim otevře bránu k happy endu. Jen co se zamilují do svého zachránce, vdají se a budou žít šťastně až do smrti. Jenže jak rostou, zjistí, že i když si na sebe vezmou krásné šaty a pěkně se načesají, lásku jim to nezaručí. Některé to zjistí až po svatbě, což bývá poslední příležitost, kdy si mohou hrát na princezny, aniž by působily trapně.
Z krásného prince se může vyklubat morous, který jak stárne, nárokuje si určitý servis. Očekává, že se z princezny stane hospodyně, která je seznámena s tím, co se od ní jako od ženy očekává, a že se vzorně bude starat o rodinný krb a výchovu dětí. A vedle toho samozřejmě zvládne chodit do práce a přispívat na chod domácnosti. Z princezny se časem stane vyčerpaná šmudla, která jednoho dne bouchne do stolu a řekne dost.
To, že manželství skončí happy endem, je málo pravděpodobné. Dlouhodobě se u nás potýkáme s poměrně vysokou rozvodovostí, která se pohybuje okolo 40 procent. A bývají to většinou ženy, kdo jsou v manželství nespokojené. Podle autorů knihy Současná rodina : Problémy - konstanty - proměny – naděje téměř 70 % návrhů na rozvod podávaly u nás v posledních desetiletích ženy. Toto tvrzení potvrzuje také studie o rozvodech Sociologického ústavu AV ČR z roku 2011. Nejčastějším důvodem rozvodu v Česku je nesoulad povah, odlišné názory a vzájemné odcizení.
Jakmile se ženy zbaví břemene v podobě manželství, zpravidla se hned do nového vztahu nevrhají. Z výzkumu Současná česká rodina, na kterém spolupracovaly Masarykova univerzita a Univerzita Karlova vyplývá, že čím jsou ženy starší, tím méně usilují o nějaký vztah. Na rozdíl od single mužů bývají single ženy častěji se svou situací spokojené.
V roce 2004 se v Německu konal průzkum institutu Forsa, který ukázal, že Němky žijící bez partnera si nejvíc cení svobody a pocitu, že si mohou dělat, co chtějí, že nemusejí brát ohledy na rodinu. Téměř 69 % žen konstatovalo, že jim zbývá více času pro sebe, 58 % žen si pochvalo samostatné rozhodování o své dovolené, 48 % bylo spokojeno, že jim doma nikdo nedělá nepořádek, a 38 % single žen vítalo, že se nemusí dívat na sportovní televizní přenosy.
Ale zpět do Česka. Podle již zmíněného výzkumu Současná česká rodina se na život single lidí dívají ženy a muži rozdílně. Více než pětina mužů ve věku 21 až 39 let je podle svých slov bez partnerky nedobrovolně, zatímco nedobrovolně nezadaných žen do třicítky je jen pět procent. Muži jaksi neumí přesvědčit ženy o tom, že mít partnera je lepší než si žít sama a zcela po svém.
Ženy se už nemusí kvůli existenčnímu zajištění vázat na druhého člověka. Tak proč by se měly vázat a plnit tradiční roli manželky a matky? Chtějí dál setrvat u svého povolání a ponechat si vlastní jméno, bankovní konto, často i vlastní byt a svobodu rozhodování například v tom, zda si pořídí dítě.
Neochota se vázat se promítá negativně do porodnosti. Sociologové bijí na poplach, neboť úhrnná plodnost klesla z hodnoty 1,83 dítěte na ženu v roce 2021 na 1,37 v roce 2024. A negativní trend pokračuje dál. S nízkou porodností se nepotýkáme jen my, ale také další země. Přitom v letech 1946-1964 připadalo v celé Evropě na jednu ženu více než 2,5 dítěte. Během války ztratili lidé příliš mnoho blízkých a ze vzdoru chtěli dát vzniknout novému životu. Mladá manželství neměla nic, ani dům, ani auto, ani naději že nějaké jednou získají, a nemohla vlastně plozením dětí nic ztratit.
Pak ale nastal zlom. Ženy začaly pracovat, do společnosti začal postupně pronikat individualismus. Došlo k hluboké změně hodnot a společenské morálky. Základní buňkou společnosti se stal jednotlivec. Do toho se rozšířilo užívání antikoncepčních pilulek, lidé objevili sexuální svobodu jako prostředek mentální hygieny.
Pozice žen ve společnosti se výrazně zlepšila, ruku v ruce s tím je pro ně obtížné sladit svou práci a aktivity ve volném čase s rodinným životem. A tak se do zakládání rodin logicky nehrnou. To má samozřejmě dopad na celou společnost. „Hlavně dnes nikdo nechce děti, je s nimi moc práce a pak není čas na zábavu. Spějeme k vyhynutí, bude třeba souboru opatření, jak tomu zabránit. bezdětní by měli mít zvláštní daň (vysokou) nebo výrazně menší důchod. Ušetřené peníze dát na podporu rodin co děti mají,“ komentoval neochotu žen vázat se jeden z diskutujících pod článkem týkající se single lidí.
Kritika zaznívá i z řad odborníků. Například francouzský sociolog J. C. Kaufmann ženy obviňuje z toho, že svým přístupem ohrožují celý současný sociální systém a ničí rodinu jako základní jednotku společenské struktury.
Svět se změnil a s ním se změnilo i chování žen. Jsou finančně soběstačnější, přesto však i nadále sledují romantické filmy a sní o muži, který jim nabídne kapesník, když pláčou a všimne si, když jim to sluší. Jejich sen o princi úplně nevymizel. Nechtějí však výměnou za prstýnek doživotní uvázání u plotny.
Zdroje
KOVAŘÍK, J.; ŠMOLKA, P. Současná rodina : Problémy - konstanty - proměny – naděje. Praha : Asociace manželských a rodinných poradců ČR, 1996. bez ISBN.
KAISEROVÁ, K. Samota jako partner. 1.vyd. Praha : Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-1280-8.
Sullerotová, E. Krize rodiny. 1. vyd. Karolinum nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-7184-647-3.
