Článek
Jedna z nich drží takzvanou „ovocnou dietu“. Což zní krásně, dokud nezjistíte, že to ovoce jsou jen grapefruity. Ráno grapefruit, v poledne grapefruit, večer grapefruit. Po dvou týdnech vypadala, jako by spíš olizovala citrony a měla přísně zakázáno smát se, aby jí nepraskla tvář. Ale tvrdila, že se cítí „plná energie“. Jenže když jsem jí pak nesla šanon, který vážil sotva kilo, grapefruitová hrdinka málem upadla pod tíhou toho papíru.
Pak tu máme kolegyni, která se zamilovala do „přerušovaného půstu“. To znamená, že do dvanácti nejí nic, jen pije kafe. V praxi je to tak, že v jedenáct nula nula začíná obcházet kancelář a hypnotizovat krabičky s obědy ostatních, jako sup na Sahaře. Když konečně odbije poledne, skočí po svém jídle – které se tváří dietně (salát), ale ve výsledku je to miska plná sýrů, dresinku a krutonků. Jako jo, přerušila půst. Jen místo jogurtu snědla kalorickou hodnotu menšího města.
Další hit je „proteinová dieta“. Nechám stranou, kam se nám poděla stará dobrá bílkovina… Asi nebyla dost marketingoově sexy, co? Kolegyně si s sebou nosí růžové šejkry, ve kterých chrastí nějaký prášek, co voní jako umělá jahoda smíchaná s pracím prostředkem. Každou chvíli to protřepává a pije s takovým tím výrazem člověka, který si namlouvá, že tohle je fakt dobrý. Mezitím my ostatní jíme normální oběd a ona nám vypráví, že jí to naprosto stačí. Jenže za dvě hodiny už loudí z kuchyňky suchary, protože „trošku by si k tomu prášku něco dala“. Trošku, haha.
A pak je tu perla – „detoxikační kúra“. Kolegyně tři dny pila jen zelené šťávy. Vypadalo to, že si v odšťavňovači nebo mixéru zpracovala trávník za barákem a přidala kopřivy a bláto. Zvláštní je, že se necítila vůbec dobře. „To je normální, tělo se čistí,“ tvrdila statečně, zatímco se klepala jak osika a měla evidentní chuť sežrat i plastovou kancelářskou rostlinu. Nakonec se zhroutila u automatu a vdechla čoko-tyčinku tak rychle, že jsme si nebyly jisté, jestli se nám to jen nezdálo.
A víte, co je na tom nejšílenější? Že všechny se u toho tváří jako oběti a hrdinky zároveň. Že tohle prostě musí dělat, jinak nebudou nikdy vypadat jako nějaká přežehlená paní z Instagramu. Ale já se vždycky ptám – stojí to za to? Protože když se na to podíváte: jedna omdlévá po grapefruitu, druhá má v očích vražedný lesk do dvanácti, třetí smrdí po prášku a čtvrtá si hraje na zombie (ale zdravou, detoxikovanou!). To mi fakt přijde, že je lepší občas si dát normální chleba se šunkou, kafe a kousek čokolády, než vymýšlet takové šílenosti.
Já sama jsem samozřejmě taky občas zkusila „něco na hubnutí“. Kdysi jsem se nechala zlákat reklamou na čaj, co měl „urychlit metabolismus“. Urychlil, ano. Tak, že jsem celé dopoledne trávila na záchodě. A jediné, co odešlo, byla důstojnost. A hodně vody z těla. Od té doby se radši držím své vlastní diety: jíst všechno, ale ne jak bagr. Tedy pokud zrovna děti nenechají na talíři půlku bramborové kaše a celý řízek, protože „už fakt nemůžou“. To se pak moje dieta mění na klasickou mateřskou šetrnost „nevyhazuj to, to je škoda, dojím to“.
Když tak nad tím přemýšlím – jestli je tohle cesta ke kráse, pak já zůstanu klidně na vedlejší polní cestě ke kousku dortu. Protože víte co? Mít dobré jídlo a nebýt u toho nesnesitelná na kolegy mi přijde mnohem lepší než celodenní grapefruitový úsměv. Až jednou nějaká moje kolegyně přijde s dietou, která spočívá v tom, že se jí všechno, ale s humorem, hlásím se jako první.
P.S.: Máte nějaké top ujeté diety v rukávu? Do komentářů s nimi! Cizí neštěstí potěší úplně nejvíc.:-)
