Hlavní obsah
Věda

Koncem druhohorní éry žili na území Aljašky fantastičtí polární dinosauři

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Nobu Tamura; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Tyranosauridní teropod druhu Nanuqsaurus hoglundi byl menším „polárním“ příbuzným slavného druhu T. rex. Je možné, že jeho opeření bylo bíle zbarvené, což mu umožňovalo více vizuálně splynout s okolím při lovu. Kredit: Nobu Tamura.

Teprve v posledních desetiletích se dozvídáme více informací o fascinující fauně polárních dinosaurů z území současné Aljašky. Co všechno už o nich paleontologové vlastně zjistili?

Článek

Jedním z několika významných geologických souvrství, uchovávajících pozůstatky „severní polární megafauny“ z doby posledních dinosaurů, je formace Prince Creek, jejíž sedimentární výchozy můžeme nalézt na území současné Aljašky. Nepocházejí z období úplného konce křídy, ale nejsou o mnoho starší - detailní datace jim přidělila stáří 70,6 až 69,1 milionu let (v případě lokality lomu Kikak-Tagoseak, ze kterého pochází většina zde objevených fosilií).[1] Jedná se tedy o vrstvy, které se utvořily v období raného geologického věku maastricht, jenž je posledním chronostratigrafickým stupněm svrchní křídy. Nejen, že zdejší megafauna snášela led a sníh a obecně mrazivé podmínky, patřila také k jedněm z posledních prosperujících populací druhohorních dinosaurů vůbec. Nejstarší lokality v rámci tohoto souvrství však mají stáří celých 80 milionů let a nejmladší naopak pocházejí až z paleocénu (stáří zhruba 61,7 milionu let).[2] Nejběžnější horninou tohoto souvrství je pískovec a jílovec, v menší míře pak prachovec, jílovitá břidlice a dokonce i fosilní sopečný popel. Dnes by ekosystémy tohoto souvrství spadaly do oblasti s velmi nízkými teplotami na 70. stupni severní šířky, v období pozdní křídy se pak tyto ekosystémy nacházely dokonce až na 83. stupni severní šířky![3]

Pro většinu dinosaurů i jejich současníků by tak v dnešní době nebyly tyto oblasti se sotva snesitelnými mrazy obyvatelné. V době před 70 miliony let nicméně Země procházela svojí „skleníkovou fází“, kdy globální teploty byly výrazně vyšší než dnes a na pólech neexistovaly žádné ledovcové příkrovy.[4] Přesto v ekosystémech souvrství Prince Creek panovaly krušné klimatické podmínky, podstatně horší, než například dnes charakterizují naši Českou republiku. Průměrná roční teplota v ekosystémech tohoto souvrství totiž dosahovala jen 5 až 6 °C, zhruba o tři stupně méně než na našem dnešním území (podle jiné studie pak činila 6,3 °C).[5] V chladnější části roku to bylo dokonce jen v rozmezí 2 až 4 °C, jak ukázaly analýzy fosilií a sedimentů.[6] V takových podmínkách by pravděpodobně žádný současný plaz nedokázal přežívat, jedná se tedy o jeden z mnoha pevných důkazů, že metabolismus alespoň některých dinosaurů musel být velmi výkonný.[7]

V průběhu teplých měsíců dosahovala průměrná teplota asi jen 10 až 12 °C, chladné klima zde tedy panovalo celoročně. Průměrný roční srážkový úhrn činil dle odhadů asi 500 až 1500 mm (v ČR je to obvykle asi 600 až 700 mm ročně) a ekosystémy zde měly podobu řídce zalesněné polární krajiny bez permanentní ledové pokrývky. Jednalo se nejspíš o záplavové nížiny s chladným klimatem a přítomností houbovitých organismů, mechů, kapradin, řas, krytosemenných bylin i dřevin a nahosemenných dřevin, snášejících dlouhodobé chladné podmínky.[8] Byly zde objeveny fosilie desítek druhů rostlin, vodních měkkýšů, zatím jen jednoho savce (nedávno popsaný druh Unnuakomys hutchisoni)[9] a například také fosilní otisky stop malého ptáka[10]. V posledních letech pak přibyly objevy fosilních otisků stop dinosaurů, které dokládají podstatně vyšší druhovou rozmanitost zdejších dinosauřích populací.[11] Nejvýznamnější jsou ale kosterní fosilie neptačích dinosaurů, z nichž zhruba sedm můžeme zařadit do konkrétního rodu a dalších pět pouze do vyšších systematických jednotek (čeledí, podčeledí apod.). A které popsané druhy ze souvrství Prince Creek tedy známe? Množství nálezů je zde reprezentováno pouze fosilními zuby, což je příklad blíže neurčeného ornitopodního dinosaura, podobného rodům Parksosaurus nebo Thescelosaurus.[12]

Foto: Vladimír Rimbala

Kachnozobí dinosauři byli schopní přežívat i ve velmi chladném podnebí za hranicí někdejšího severního polárního kruhu.

Další zub je podobný zubům menších deinonychosaurních teropodů, jako je Saurornitholestes Dromaeosaurus.[13] Tito menší „srpodrápí“ predátoři byli podobní vzdáleně příbuznému asijskému rodu Velociraptor, jejich opeření ale bylo nejspíš hustší a poskytovalo lepší tepelnou izolaci. Další fragmenty fosilních kostí (články prstů, čelisti, mozkovna) nasvědčují přítomnosti ještě mnohem početnější fauny teropodů, a to ornitomimosaurů, jiných dromeosauridů a patrně také dosud nepopsaného druhu rodu Troodon.[14] U tohoto taxonu je zajímavá zejména jeho velikost, protože svými rozměry zřejmě překonával o 50 % všechny ostatní známé exempláře z jižněji ležících území kanadské Alberty a americké Montany. Důvodem může být tzv. Bergmannovo pravidlo, které v podstatě říká, že v chladnějších oblastech jsou zástupci příbuzných taxonů teplokrevných obratlovců obecně větší (což je jedna z fyzikálně podmíněných adaptací na snášení dlouhodobě nižších teplot).[15] Od roku 2011 je však tento taxon považován za pochybný a k jeho přesnější identifikaci bude nezbytné objevit více fosilního materiálu.[16]

Asi nejznámějším a také jediným formálně popsaným a pojmenovaným druhem teropoda je „trpasličí“ tyranosaurid Nanuqsaurus hoglundi, popsaný roku 2014 na základě několika fragmentů lebky z naplavenin (aluviálních sedimentů) v okolí řeky Colville. Patrně se jednalo o opeřeného dravce střední velikosti, dosahujícího délky 5 až 6 metrů a hmotnosti v rozmezí 500 a 900 kilogramů.[17] Samotná lebka byla dlouhá maximálně asi 70 cm, což je sotva polovina délky lebek největších exemplářů druhu Tyrannosaurus rex.[18] Z býložravých dinosaurů se zde setkáváme s dosud nepopsaným lambeosauridním hadrosauridem, známým pouze na základě fragmentu lebky a několika dalších kosterních fosilií.[19] Mnohem lépe známým kachnozobým dinosaurem je však místní „severská forma“ rodu Edmontosaurus, zahrnující i juvenilní exempláře, dříve známé pod vlastním vědeckým jménem Ugrunaaluk kuukpikensis.[20] Tito extrémně úspěšní a značně rozšíření býložravci se zřejmě shlukovali do velkých stádních skupin. To samé pak platí i pro rohatého dinosaura druhu Pachyrhinosaurus perotorum, formálně popsaného roku 2012.[21] Tento taxon je v pořadí již třetím druhem rodu Pachyrhinosaurus a zároveň jedním z nejseverněji žijících známých centrosaurinů.

V roce 2006 byl z tohoto souvrství popsán také první „polární“ pachycefalosaurid (tlustolebý dinosaurus), který obdržel vědecké jméno Alaskacephale gangloffi.[22] Bohužel i v tomto případě sestává objevený exemplář v doslovném překladu „aljašské hlavy“ z pouhého fragmentu lebky, který nám o svém původci mnoho detailnějších informací neprozradí.[23] Bude třeba nadále pátrat v nehostinných severských končinách Aljašky, protože tyto sedimenty ještě určitě nevydaly všechny své fosilní poklady. Dinosauří megafauna souvrství Prince Creek možná není tak bohatá a působivá jako například její obdoba v mírně mladším souvrství Hell Creek[24], přesto je velmi zajímavá a paleontologicky významná. Ukazuje nám totiž, jak vypadaly evolucí přizpůsobené formy dinosaurů, žijících ve velmi chladných podmínkách a mrazech, které by nám nejspíš připomínaly ty pravé Vánoce. Tak tedy - hezké svátky a úspěšný vstup do nového roku s číslovkou 2024!

---------

Odkazy:

---------

[1] Flaig, P. P.; Mccarthy, P. J.; Fiorillo, A. R. (2011). A Tidally Influenced, High-Latitude Coastal-Plain: The Upper Cretaceous (Maastrichtian) Prince Creek Formation, North Slope, Alaska. From River to Rock Record The preservation of fluvial sediments and their subsequent interpretation, SEPM Society for Sedimentary Geology. 97: 233-264.

[2] Marincovich, L.; Brouwers, E. M.; Carter, L. D. (1985). Early Tertiary marine fossils from northern Alaska: Implications for Arctic Ocean paleogeography and faunal evolution. Geology. 13 (11): 770.

[3] Flaig, P. P.; McCarthy, P. J.; Fiorillo, A. R. (2013). Anatomy, Evolution, and Paleoenvironmental Interpretation of an Ancient Arctic Coastal Plain: Integrated Paleopedology and Palynology from the Upper Cretaceous (Maastrichtian) Prince Creek Formation, North Slope, Alaska, USA. In Driese, S. G.; Nordt, L. C. (eds.). New Frontiers in Paleopedology and Terrestrial Paleoclimatology: Paleosols and Soil Surface Analog Systems. SEPM Special Publication. 104: 179–230.

[4] Huber, B.; et al. (2018). The rise and fall of the Cretaceous Hot Greenhouse climate. Global and Planetary Change. 167: 1–23.

[5] Salazar-Jaramillo, S.; et al. (2019). Paleoclimate reconstruction of the Prince Creek Formation, Arctic Alaska, during Maastrichtian global warming. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 532: 109265.

[6] Flaig, P. P.; McCarthy, P. J.; Fiorillo, A. R. (2013). Anatomy, Evolution, and Paleoenvironmental Interpretation of an Ancient Arctic Coastal Plain: Integrated Paleopedology and Palynology from the Upper Cretaceous (Maastrichtian) Prince Creek Formation, North Slope, Alaska, USA. In Driese, S. G.; Nordt, L. C. (eds.). New Frontiers in Paleopedology and Terrestrial Paleoclimatology: Paleosols and Soil Surface Analog Systems. SEPM Special Publication. 104: 179–230.

[7] Chinsamy, A.; Rich, T. H.; Vickers-Rich, P. (1998). Polar dinosaur bone histology. Journal of Vertebrate Paleontology. 18 (2): 385–390.

[8] Spicer, R. A.; Parrish, J. T. (1987). Plant Megafossils, Vertebrate Remains, and Paleoclimate of the Kogosukruk Tongue (Late Cretaceous), North Slope, Alaska. In Hamilton, Thomas D.; Galloway, John P. (eds.). Geologic Studies in Alaska. U.S. Geological Survey Circular. 998: 47–48.

[9] Eberle, J. J.; et al. (2019). Northernmost record of the Metatheria: a new Late Cretaceous pediomyid from the North Slope of Alaska. Journal of Systematic Palaeontology. 17 (21): 1805–1824.

[12] Brown, C. M.; Druckenmiller, P. (2011). Basal ornithopod (Dinosauria: Ornithischia) teeth from the Prince Creek Formation (early Maastrichtian) of Alaska. Canadian Journal of Earth Sciences. 48 (9): 1342–1354.

[13] Fiorillo, A. R.; Gangloff, R. A. (2000). Theropod Teeth from the Prince Creek Formation (Cretaceous) of Northern Alaska, with Speculations on Arctic Dinosaur Paleoecology. Journal of Vertebrate Paleontology. 20 (4): 675–682.

[14] Fiorillo, A. R.; et al. (2009). Description of two partial Troodon braincases from the Prince Creek Formation (Upper Cretaceous), North Slope Alaska. Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (1): 178–187.

[15] Meiri, S.; Dayan, T. (2003). On the validity of Bergmann's rule. Journal of Biogeography. 30 (3): 331–351.

[17] Fiorillo, A. R.; Tykoski, R. S. (2014). Dodson, Peter (ed.). A Diminutive New Tyrannosaur from the Top of the World. PLoS ONE. 9 (3): e91287.

[18] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Larousse. Barcelona, Spain (p. 259).

[21] Fiorillo, A. R.; Tykoski, R. S. (2012). A new species of the centrosaurine ceratopsid Pachyrhinosaurus from the North Slope (Prince Creek Formation: Maastrichtian) of Alaska. Acta Palaeontologica Polonica. 57 (3): 561–573.

[22] Sullivan, R. M. (2006). A taxonomic review of the Pachycephalosauridae (Dinosauria: Ornithischia). New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. (35): 347–365.

[23] Gangloff, R. A.; Fiorillo, A. R.; Norton, D. W. (2005). The first pachycephalosaurine (Dinosauria) from the Paleo-Arctic of Alaska and its paleogeographic implications. Journal of Paleontology. 79: 997–1001.

---------

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz