Hlavní obsah
Seberozvoj

Co se strachem? Prozkoumat!

Foto: Pixabay

Měli bychom strach vítat, když přijde? Nebo jen jednat reflexivně? Moje zkušenost říká, že když jej budeme zkoumat, místo abychom reagovali jen reflexivně, tak máme šanci rozvíjet svoje vědomí a zlepšovat své jednání.

Článek

Lidé, kteří nemají kontakt se svým strachem, jej mnohdy vybíjejí agresí, nechápou strach a ani bolest jako cenné připomenutí, že by měli změnit svůj život, nýbrž prožívají strach jako trvalý stav, s nímž musejí neustále bojovat, aby přežili.

Lidí, kteří mají strach, neuvažují vůbec o tom, proč jej mají. Mají strach, co pamatují, a hledají viníka. Beze strachu by ztratili oprávnění své existence. Zmizela by jejich prvořadá funkce.

Oni přeci ztělesňují boj proti strachu a získávají tím nejen na důležitosti (tedy jejich já), avšak taky získávají podporu od všech, kteří sami žijí ve strachu a jsou v něm udržováni.

Co kdyby vám teď někdo sebral vaši víru? Lásku? Co kdyby zmizela ta dvě slova, kterými se všichni tolik zaklínáme? Mnohdy je to, čemu my vznešeně říkáme víra v něco vyššího, něco, v čem se můžeme bez obav rozplynout, jen odrazem našeho strachu žít plně tady a teď.

A nejsou to jen psychicky labilní a nemajetní lidé, které je snadné udržovat ve strachu. Hlavně my ostatní, my ti tolik chtiví, my hromadící své bohatství (materiální i duchovní) abychom tím kompenzovali svůj strach z pomíjivosti.

A právě tenhle komplex se může často a často se i mění na agresivitu. Nejen individuálně, ale i v médiích i celospolečensky. Stačí se jen ukázat bojácným jako ten, kdo má na vše zaručený recept a už se motor obchodu se strachem rozbíhá na plné obrátky.

Pokud chceme uniknout z pasti strachu měli bychom do svých srdcí, ale pak i do svého jednání zasadit optiku lásky. Eliminovat strach všude, kde se s ním operuje.

A když budeme pozorně naslouchat melodii hlasu a řeči těla zjistíme, jak rodiče, vychovatelé, učitelé, zaměstnavatelé, lékaři i politici pracují se strachem, aby u těch, kdo jsou na nich závislí, prosadili své cíle.

Strachy často přicházejí z rodiny. Z obav všech milujících, kteří se snaží o naše bezpečí. Nevědomky nás nakazili strachem, který vyšel z jejich traumat a zkušeností.

A všechny tyto strachy se sčítají v jeden velký a hluboce zakořeněný životní strach. A zbavit se ho vyžaduje doslova změnu identity. Vymanění se často právě z rodových tradic.

V podstatě jde o to, co bylo již popsáno v náboženských knihách dávno tomu. Logion 55 z Tomášova evangelia, kdy Ježíš řekl: „Kdo nemá v nenávisti svého otce a svou matku, nemůže se stát mým učedníkem. A kdo nemá v nenávisti své bratry a své sestry a nenese svůj kříž tak jako já, nebude mne hoden.“ (Mt 10,37; L 14,26)

Je dobré si uvědomit, že tento text byl a je pouhou symbolikou. Toho, aby jedinec sice respektoval rod, z nějž vzešel, ale aby se od nějak také dokázal odvrátit, oprostit se od některých nánosů, které na něj tento mnohdy nevědomky naložil a pokusil se o to být tady sám za sebe.

Aby se pokusil prozkoumat staleté nánosy předávaných zkušeností a zjistit, které z nich chce použít a rozhodnout se, které mu za to už nestojí.

Beze strachu. Prostě si uklidit v chrámu své duše ten předchozí binec tak, aby se mu tam líbilo a byl s ním spokojený. Je krásné udržovat chrám své duše čistý. Tedy i naše tělo mít krásné a harmonické.

Učme se naslouchat svému strachu. Prozkoumávejme jej. Mnohdy jde o rodové dědictví věků, které můžeme respektovat, ale nemusíme jej už používat.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz