Článek
Když se pustíš, tak se něco změní. Vždycky. Buď dopadneš jako kočka na všechny čtyři, anebo si nabiješ tlamičku.
No jo no. Ale když já mám strach. Strach z neznáma. Znáte to taky ne? Rozumáři vždy vyžadují jednu jistotu: Nejdříve mi řekni, co se stane, a potom se pustím.
K čertu s tím. Nikdo neví, co se stane. Nikdy. Budoucnost – příští okamžik – je nepoznatelná, neznámá. Rozum to nechce přijmout. Nevěří, protože má strach.
A strach přijde, když nevím, co je správně. Co je to správné? Mě ukázala zkušenost, život, několik výcviků, že správné je to, co ty jako správné pojmeš.
Prostě intuitivní poznání. Ty víš přesně, co je správné. Pro tebe, v tomto okamžiku. Nikdo jiný to nemůže vědět – žádné skutečnosti nejsou podstatné. Představ si, že jsi pouze součástí nějakého soukolí. Třeba lidské tělo doplněné lidským rozumem.
Podvědomím tohoto rozumu jsi propojen, jsi součástí celku, a jsi to ty, co máš přístup k celému lidskému vědomí, co existuje. Svým podvědomím.
Takže ty sám jsi velice citlivý nástroj. Ty sám jsi jedincem, naprosto výjimečným rozšířením vesmíru, jeho nejzazší hranicí. Jsi definován vlastní představou o sobě. Sebou.
Svým podvědomím máš přístup k celému veškerenstvu. Ty sám jsi velice citlivý nástroj. V každém okamžiku dokážeš vycítit, co je správné, a dokážeš to udělat. Tak to jen dělej.
Tato schopnost nevyžaduje žádné zvláštní schopnosti. A ani nás nestojí příliš námahy. Jednat v tomto smyslu leží ve tvé přirozenosti. Ve tvé odvaze. V autenticitě. Ty jsi ta schopnost a nikdo jiný není jako ty a už neexistuje taková stejná chvíle.
To ty jsi částí tohoto soukolí. Můžeš vidět stůl nebo slyšet hlasy? Fajn. Tak přestaň blbnout se strachem. Protože pak jsi také schopen vycítit, co je správné. A udělat to.
Nakrájet strach jako tu pažitku a sníst. A udělat si z něj sypání na chleba se sýrem. Aby posloužil něčemu lepšímu, než pro co se v nás narodil. Dobrou chuť.
