Článek
Všechny přírodní národy jasně chápou rozdíl mezi dokonalostí a kvalitou. Když jsem jednou prováděl dýmkový obřad na počest návštěvy jednoho indiánského náčelníka z USA, klepaly se mi celou dobu před tím i během obřadu ruce i hlas. Odříkat modlitbu jsem zvládl a pak jsem mu třesoucí se rukou podal kalumet a čekal, co bude. On se jen lehce usmál a řekl lakotsko-anglicky dvě věty, které mi uvízly v hlavě: „Yuštan tanka tȟóka. Heart (a silně si poklepal na srdce) is čanku.“ Což se dá přeložit jako: Dokonalost je nepřítel. Srdce je cesta.
Dokonalost nesnáší základní vlastnost srdce a sice to, že toleruje naše lidské chyby. Beru-li sám sebe jakožto lidskou bytost s určitou kvalitou (sebevědomím), pak tyto chyby v sobě poznávám a učím se z nich.
Ti, kteří jsou závislí na dokonalosti, mají malou toleranci k jakýmkoliv chybám nebo vůbec projevům zranitelnosti jakéhokoliv druhu. Dokonalá mysl si totiž otevřenost srdce a zranitelnost spojuje se slabostí, nikoliv silou. Pro takové lidi jste slabým kusem.
Původní přírodní společnosti na rozdíl od jedinců kulturní civilizace chápou zranitelnost jako vyjádření lidské síly. Dobře vědí, že zranitelnost pramení nikoliv z ega, ale z našeho vnitřního já, z naší podstaty. Což je mimochodem slovo, které si s egem lidé bažící po dokonalosti často zaměňují.
Druhá závislost na iluzi dokonalosti pak spočívá v našem strachu. Strachu z toho, že jako nedokonalý nemám šanci na lásku, na skutečný a upřímný zájem od všech ostatních. A tento strach mnohé dovede do umělého světa s umělým image a s pověstí až absolutní čistoty. Čistoty ve všem. V emocích, v řeči, v úklidu bytu.
A následky hry na dokonalost? V roce 2017 se jen v ČR ambulantně léčilo na poruchu příjmu potravy téměř 4 tisíce lidí, a cca 90 % z toho byly dívky. Pojí se s ní úzkost, deprese a až 200násobně vyšší riziko sebevražd než u jejich zdravých vrstevníků. Pětina z nich umírá předčasně na zdravotní problémy nebo vlastní rukou.
Díváme se do zrcadla krásy idolů vzešlého z filmů, televize a dnes ze všudypřítomných sociálních sítí. Nikoliv skutečného života. A žijeme kvůli tomu v obrovském napětí z permanentního srovnávání se s nedosažitelnými ideály krásy, které stále víc a víc zahlcují naše zorné pole.
Takový ulhaný image se však nikdy nepovede rozvíjet k získávání důvěry druhých lidí. Nebude totiž nikdy odrážet vás a to, co skutečně jste. Ani nemůže. Protože na skutečném image, které zobrazuje i vaše srdce, tak na něm se soustavně a dlouhodobě pracuje. Nikoliv marketingem, ale seberozvojem. Den za dnem, celý život. A takováto práce na sobě, to je sakra pravda o lásce k sobě. Ale hledali byste někdy dokonalost v práci?
Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost.
A ještě pozor! Starší našich kultur dávno věděli, že láska je naše vnitřní touha po autentické kráse, nikoliv po umělé dokonalosti. Krása není totéž, co dokonalost. Láska dokáže podporovat vás, když se hrabete z chyb, protože miluje vás. I s chybami. Dokonalost nikoliv.
Jo, chyby nejsou sice moc prima, ale patří k životu a ten nám dává možnost se s nimi poprat. A proto je milovat vady mnohem větší láska než milovat studenou a bezkrevní dokonalost. Už proto, že ta vede jen k totální prázdnotě srdce i duše.
A tady máme prostor pro fanatické rozpouštění ega a milující bez podmínek, plující k vyvanutí „láskou“ do nekonečného vesmíru. Dávejte si na ně pozor. Stejně jako na notorické uklízeče toalet domnívající se, že když hovno nebude vidět, tak, že snad nebude tolik smrdět.
Živé chyby jsou lepší nežli mrtvá dokonalost. Až na konci cesty k dokonalosti totiž dojdete k propasti, která je stará jako lidské vědomí. Říká se jí NICOTA. Mrkněte se do ní pořádně. A šlápnout do ní ani nemusíte. Když už jste ušli tak dlouhý kus cesty směrem k ní svým rozdělováním lidí a věcí na to, co je tzv. dobré a špatné, vhodně či nevhodné, pohltí vás ráda zcela zdarma.
Pohltí vás však jen vaše vlastní touha po něčem, co neexistuje. Ta touha, kterou jste si kdysi a kdesi zaměnili s láskou. Nic, co děláme, není dokonalé, ale k aspoň jedné dokonalosti nás to dovede. Jediná dokonalost, pro niž by mělo kdy hořet naše srdce, je být prostě lidmi. Milujícími lidmi.
PS: A lásky nedosáhneme tím, že najdeme dokonalého člověka, ale tím, že se naučíme vidět nedokonalého člověka dokonale.
