Strašidla žijící bez lásky

Čím? No, přičiněním. Tedy když je tělo, duše a duch v rovnováze a nevěnují se uzurpování vašeho tělesného prostoru pro rej jakýchkoliv myšlenek či emocí, pak je možné vědomě v těle pracovat na kultivaci lásky a soucitu. Nejsou stabilním prvkem každého z nás.

🔦 Óóó, jak pohodlné jsou některé věroučné systémy, které vás pozvou na seminář, a pak máte papír na to, že už svítíte. Láska nepotřebuje papíry, aby k vám přišla. Láska se nerodí ve vašem srdci, ale je do něj povznesena. Je do něj vnesena. Kdo je tím, kdo ji do nás vnese? To je na dlouho, v podstatě ho všichni známe, měl s námi už co do-činění, ale všichni na něj dlabeme a hrajeme si snaživě na jeho následovníky. Ne, papeže nemyslím. Jak říkají Cimrmani, musíte výš, až na půdu.

Láska může pobývat v člověku, který je v rovnováze, a který je úplný. Lidé nemilují jeden druhého proto, že je to skvělý nápad. Dělají to proto, že v tom druhém vidí jiskru života, která je jedinečná a neopakovatelná. A tady se asi trochu rozejdeme nad tím, co si kdo představuje pod pojmem život, ale to někdy jindy. A je to nikoliv ezoterní a duchovní, ale naše hmatatelná, tělesná zkušenost.

Cit, který se usadí v těle a překonává cokoliv, co jsme si až do teď dokázali představit. Láska spojuje jednoho člověka s druhým. Ale je darem. Ne člověka člověku. To my si ve své pýše jen namlouváme. Láska je darem, který nám byl dán Bohem za to, že jsme byly ochotni překročit rámec své sebestředné iluze a zaujal nás kdosi „cizí“, „jiný“, a my jsme se otevřeli jeho srdci.

💀 Někteří lidé, kteří se sice tváří, že jsou plní lásky a soucitu, jsou ve skutečnosti duchovně mrtví. Jsou odříznuti od své vnitřní podstaty a žijí v iluzi. Ti lidé jsou často zatížení negativními emocemi, jako je deprese, úzkost a agrese. Cítí se prázdní a osamělí.

Pak se někdy objeví někdo, kdo je dokáže probudit. Tato osoba vidí v nich jiskru života a lásky. Pokud se lidé nechají touto osobou dotknout, mohou se znovu spojit se svou vnitřní podstatou. K tomu je však potřeba, aby se sami rozhodli pro změnu. Musí být ochotni otevřít své srdce a nechat se milovat. Jste ochotni riskovat, že vás někdo zraní? To je těžká práce, ale je to jediná možnost, jak najít skutečné štěstí a naplnění.

Člověk se po řadu století socializoval. To jest naučil se svým chováním lhát. Navenek působíme pěkně (vymazlené fotky naší image na sociálních sítích, že?), ale uvnitř nás můžete najít něco absolutně jiného, než byste čekali. Mnoho z nás je zajatých v labyrintu negativních emocí a myšlenek. Tito lidé nikdy nemohou vidět v ostatních ani lásku ani soucit.

Nejsou toho schopni ani v sobě. Jsou stažení, žijí v napětí, které při stresu ventilují silou proti všem kolem. A tyto stažení a napětí v těle způsobují to, že je vám odebrána vyšším vědomím schopnost cítit a rozvíjet vnitřní stavy lásky a soucitu. No většina si dojde na seminář, cvakne nějaké to love a hodlá věřit tomu, že ten, kdo tam nad nimi dva dny mával tlapičkami, jim do života přinesl klid a mír. To jim vydrží většinou do první železniční zastávky na cestě domů a pak jsou „všeci svině“ jako vždycky.

🫂 Činit svoje tělo vědomým, tedy jeho prostor uvolněným a připraveným přijmout to, co nás přesahuje jako dar je skutečná reálná práce. Vzpomenout si na Boha v sobě. No, hlavně se při tom neopičte po náboženských kultech, které se sice láskou a soucitem zaklínají, jak staří magici, kde mohou, ale výsledkem jejich genderové segregace je, že ve světové populaci chybí odhadem 130 milionů žen. Společnost je silně nevyvážená. Nejvážnější situace je v Indii a Číně. V Číně se odhaduje, že chybí mezi 50–60 miliony žen, v Indii kolem 40 milionů.

Jsou to děti ženského pohlaví, které byly zabity ihned po narození nebo vyhladověny. V městských oblastech ženy podstupují selektivní potraty. Nejbohatší vrstvy v těchto zemích mají přístup k umělému oplodnění. Ženy v těchto společnostech jsou považovány za nedostatkové zboží, za potenciální matky a manželky. Jsou často vnímány jako pouhé nástroje, které je třeba vlastnit a ovládat. Jsou to jen věci, které mají sloužit mužům.

Neberou se jako autonomní bytosti, které mají právo rozhodovat o vlastním osudu. Někteří západní bioetici tvrdí, že je to pro ženy dobré, pokud jich bude ve společnosti méně. Budou prý vzácnější. A my muži si jich budeme konečně vážit. To je skutečně zajímavá iluze. Když se cokoliv dostane do nerovnováhy, příroda hledá způsob, jak jej vyvážit. A čím by se tak asi dal vyvážit nedostatek žen ve společnosti? Válkou, při níž zemře mnoho mužů?

🤫 Problém je, že ženy nejsou komodity, aby byly vzácnější. Obvykle jako lidé považujeme za problém, když je nějaká skupina obyvatel selektivně likvidována. Hmm, a to, že nám chybí ženy, to není problém?

Chceme lásky mnoho, ale kdo, kdy z nás zvednul vlastní prdel a šel pro to něco udělat. Ale ne jet na retreat do kláštera Šaolin. Kdo z nás se dokázal přiblížit svému partnerovi natolik, že v něm chtěl vidět onu boží jiskru?

Jak pak můžeme jedny lidí učit lásce (myslím naše děti), když druhým lidem (partnerům), kterým tvrdíme, že je milujeme, třebas nadáváme? Když nadáváme jednomu, nadáváme všem. Když své vnitřní napětí přetavíme pouze ve zlobu, kterou vrhneme na hlavu jednomu, trestáme tím celý svět. A jak láskyplní pak jsme? Když nemáme soucit a lásku pro lidi, které „milujeme“, jak ji chceme šířit vědomě k lidem, které ani neznáme?

Není čas dělat se dnes inteligentnějšími bytostmi plnými falešného úsměvu a image. Inteligenci jsme dostali především k jedné věci. Na to soustředit se na svůj vlastní vnitřní svět a dosáhnout v něm spojení srdce, mysli a těla.

😇 Protože až potom se k nám může dostat z těch tzv. vyšších sfér i duch boží (hebrejsky ruah) a následně s ním i soucit a láska. Můžeme je pouze dostat darem. Tehdy budeme-li mít připraveno své tělo vědomě přijmout tento dar. Dar, který můžeme radostně očekávat, ale který taky nikdy nemusí přijít. Protože tento dar není něco za něco. A vážně se nemusíte snažit být „hodní“ anebo „dobří“.

Vzpomeňte si na to, až budete zase někde někomu něco „upřímně“ vytýkat ve jménu lásky a soucitu a svého osobního prostoru, který se možností vašeho probuzení do lásky cítí vždy nejvíce ohrožený.

A to jsme my, lidé, strašidla žijící bez lásky. Kvůli naší touze po tom se snadno dostat k lásce i soucitu. Jenže, jak se chcete dostat k lásce, když ji sami nechcete vytvořit tím, jací jste? Netvořit, jen zpotvořit. Jak tedy přijít k lásce? Jedno-duše. V tomhle slovu je návod, co s tím. A to hned, tady a teď.

Láska je jedinou silou, která je schopna dát vesmíru skutečný smysl. A to je to, co z nás dělá lidi jedné duše. Tak to dělejme stejně. Jednoduše. S láskou 💞.

Zdroje: