Technologie & magie moci – Tlak

Někteří jsou kvůli své závislosti na náhražce osobních vztahů zmeškat ty skutečné. Nemluvím jen o tom, že přijdete pozdě na schůzku. Jsou tací, kteří se díky práci ponoří do světa techniky, že přejedou hranice, sedíc ve vlaku nebo nepřijdou na svatbu, tedy ji nestihnou, jelikož paří na konzoli.

Sociální bublina, kterou si kolem sebe vytváříme svými přáteli a fanoušky, doslova zplošťuje význam přátelství a ředí jeho pravý význam na nulové působení. Doma stačí, když si pustíte sociální síť, upnete svou pozornost k naprosto zástupnému problému, tváříte se důležitě a prskáte na děti a na ženu.

Ideální způsob, jak všechny zmíněné naučit, aby dělali to samé. Sociální interakce čtyřčlenné rodiny (dva rodiče a dvě děti) je dneska cca 14 minut za den. Každý uživatel sítí na nich však stráví v průměru 2 a 3/4 hodiny denně. Ovšem do dotazníkových šetření vám nikdo neuvede přesné údaje. Spočítejte si sami rozdíl.

Navenek máte pocit, že jste ve spojení se všemi, ale uvnitř jasně cítíte, že jste ztratili spojení s lidmi, na kterých vám záleží. Většina lidí si po tomto prozření nasadí digitální klid, odejde brutálně rychle ze sociálních sítí a pak se zase po půstu vrací.

Inu závislost se řeší obtížněji, než se do ní dostává. Radikální krok má cenu v určité chvíli, ne však tady. Tady je totiž připoutanost tak silná, že je třeba se skutečně připravit na to, že je ji lepší zmírnit postupně než ji zrušit úplně.

Ironií mnoha živých setkání se svými známými, kolegy či přáteli nebo i příbuznými spočívá v tom, že mnozí z nich čtou vaše posty či tweety a vy jejich. A myslíte si navzájem, že jste ve spojení!!! Uvědomíte si jen jediné. Že sice všichni dokážeme skvěle vysílat, avšak málokdo z nás umí dobře skutečně komunikovat.

V prostoru několika desítek znaků na twitteru vám unikají všechny intimní detaily jejich životů. Jistě, ti, kdož nesnášejí projevené emoce mohou namítnout, to je přece paráda. Ne, to není paráda. To je naše nechuť je vnímat. Naslouchat jim. Proč? Protože, když nasloucháte, můžete se taky začít měnit. No a to nikdo nechce.

Pohltí to každého. Tedy vaše EGO. Ta skupina obranných či útočných emočních mechanismů, která si hraje na člověka je v sedmém nebi. Pro něj je totiž pasivní přijímání cizích lidí a následná útočná protireakce, přímo božská mana.

Dovolujeme si tak myslet, že tak díky rychlosti a stručnosti faktických komunikačních poznámek po síti, vyřešíme více. Omyl. Tímto zplošťujícím efektem totiž rychle a efektivně zničíme svou vlastní schopnost komunikace plné smyslů (pohyb, hmat, chuť, zrak, sluch, čich, atp.) = smysluplné komunikace s těmi, které znám a na kterých mi záleží.

Více než realita nás zajímá příspěvek na zdi a komentáře nebo lajky. Prohlížíme fotografie, čteme, co druzí dělají a občas žárlíme na cokoliv. A závidíme druhým. Žárlivost a závist se dá na sítích vyvolat velmi snadno. Stačí k tomu jen naše poraněná pýcha a vlastní nabubřelé představy.

Mučíme se sami tím, že se snažíme vytvářet také své ideální vnější já. A to někdy až tak, že si stvoříme úplně vymyšlený profil. A jaké já si asi vytvoříme pod falešným jménem i fotografií? A jak se tahle falešná identita promítne do našeho skutečného života?

A to nemluvíme o těch, co se naivně domnívají, že takovým falešným profilem změní svět, když na sítích svých politických odpůrců, nadávají na jejich politiku.

Takže máme své digiutopie. Máme své virtuální bazary, skupiny a hloučky. Kdo by v nich nechtěl žít? Sociální sítě se po pár letech staly zmatečnými. Směsicí osobních a pracovních výkřiků do tmy. Plných těch jako odmítaných emocí.

A když se už někdy rozhodnete deaktivovat své profily, tak krom některých srandiček vyslechnete dokonce, a to je tedy mnohem horší, než psychologové z USA čekali, že mnoho lidí zareaguje, jako kdybyste vážně umírali.

Víte, pokud se rozhodnete skončit s digitálním životem, bude to smrt jen mnoha jedniček a nul. Nikoliv vaše vlastní.

Jak, ale říkám, není to třeba. Tohle vyvedení ze závislosti, skončí dobře jen pro některé. 80 % se zase vrací. Chce to začít cvičit. Vytvářet malé kroky, které vás povedou k tomu, abyste svůj život s digitálními medii uchopili za svůj konec a nenechali se jimi pasivně manipulovat.

Tohle vše z vás vytváří jen pasivní konzumenty moci. Prvním a tím základním krokem k nápravě, je si to uvědomit.

Pak si určete priority toho, co v internetu chcete dělat. Dodržujte čas, který se předem rozhodnete tomu věnovat. Ukazujte svým blízkým svou blízkost. Fyzicky, ne v chatu. A radujte se z reálného života. Stojí to za to. Je totiž jediný, který skutečně máte.

Zdroje: