Článek
V minulosti žil člověk v úzkém spojení s přírodou. Vnímal střídání ročních období, cyklus dne a noci, rytmus počasí. Tyto rytmy mu dávaly přirozenou strukturu a pomáhaly mu vnímat čas plynule a v souladu s okolním světem. S živým světem.
Zvláště v minulém století začal masový exodus lidské populace směrem z přírodního, přirozeného prostředí vesnic do velkých metropolí. Moderní život se odehrává převážně v umělém prostředí. Bydlíme v bytech a domech z betonu a oceli, obklopeni mrtvými materiály.
Trávíme čas v kancelářích, nákupních centrech a autech. I když vnímáme čas plynoucí na hodinkách, ztratili jsme hluboké spojení s jeho přirozeným rytmem. Pocit „nedostatku času“ byl stále běžnější a často vedl k psychickému vyčerpání a úzkosti.
Máme pocit, že času je málo a nestíháme. Ale co když je to jen iluze? Co když se náš smysl pro čas vytratil, protože jsme se odpojili od přirozeného rytmu, který nám dříve dával zpětnou vazbu? Ztrácíme schopnost soustředit se a relaxovat. A taky proto se cítíme izolovaní a ztracení.
Lidské vnímání času je subjektivní a je ovlivněné okolním prostředím. V minulosti, v úzkém spojení s přírodou, byl čas námi vnímán cyklicky a v souladu s rytmy Země. Moderní životní styl v městském prostředí porušil tuto vazbu a zavedl lineární vnímání času, striktně rozděleného na minulost, přítomnost a budoucnost.
Lidské vnímání času se skládá ze tří hlavních dimenzí. První dimenzí je časová posloupnost, která nám umožňuje vnímat, v jakém pořadí se události odehrávají. Tato schopnost je zásadní pro naše chápání světa, protože nám pomáhá rozlišovat příčiny a důsledky.
Druhou dimenzí je časové trvání, tedy jak dlouho událost trvá. Toto vnímání nám umožňuje odhadnout délku trvání různých činností a plánovat náš čas podle toho. Je zajímavé, že naše vnímání časového trvání může být subjektivně zkreslené; například čas strávený při čekání na úřadě můžeme vnímat jako delší než ten samý čas strávený zábavou s přáteli.
Třetí dimenzí je časová perspektiva, která se týká našeho vnímání minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Schopnost myslet retrospektivně nebo si představovat budoucí události ovlivňuje naše rozhodování a plánování. To, že lidé tíhnou k preferenci minulosti nebo budoucnosti si rozebereme následně. Ale jen vyvážená a dynamická perspektiva je znakem psychické pohody.
Filozofové jako Thoreau a Emerson zdůrazňovali pomalejší život v harmonii s přírodou. Současný tlak na efektivitu a výkon vede k přetížení, stresu a negativním dopadům na psychiku i zdraví.
Parkoviště a betonová džungle vypadá stejně šedivě na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Právě neustálá vizuálně viditelná změna přírodních cyklů nás odvádí do hlubšího pochopení času a také našeho místa ve světě.
Nedávno publikovaný výzkum, jehož autorem je Ricardo A. Correia tvrdí, že přibývá důkazů, že interakce a spojení s přírodou jsou zásadní pro udržení lidského zdraví a pohody. A obrací se na vědeckou komunitu se žádostí o daleko hlubší prozkoumání klíčové roli přítomnosti přírody při utváření lidského vnímání času, než tomu bylo dosud.
To, že čas strávený v přírodě zlepšuje duševní zdraví, snižuje stres a zvyšuje fyzickou pohodu právě odbouráváním stresu, už víme. Ale to, že by mohl mít pobyt přírodním prostředí tak silný smysl pro rovnováhu života ve vnímání času, ukazuje na to, že péče o přírodu není jen otázkou ekologie, ale také základem našeho zdraví.
V podstatě se vrací ke staletí podceňované filozofii konceptu obnovení spojení s přírodou, jako se způsobem, který pomáhá znovu nacházet rovnováhu a smysl života. Vracíme se tak k pochopení toho, že jsme součástí většího celku, nikoli od něj odděleni.
Příroda nám v rámci našeho seberozvoje může posloužit jako vynikající učitel, nabízející lekce o adaptabilitě, odolnosti a symbióze. Komunikaci a spolupráci. Učením se z přírodních procesů a vzorů můžeme najít cesty k udržitelnějšímu a smysluplnějšímu způsobu života. A v neposlední řadě i obnovení přirozeného vnímání toku času. Chcete-li ponoru do přítomnosti.
Všimli jste si, kolik lidí hledá „přítomný okamžik“ a stále častěji se zajímá o tom, jak ho dosáhnout? Asi proto, že vlivem moderního života byla naše mysl v podstatě vykopnuta z přítomnosti do přemýšlení o tom, jaké to dříve bylo anebo se naopak přesunula do iluzorního světa budoucnosti, která se ještě nestala a kterou bohužel prožíváme čím dál víc virtuálně sevření algoritmy sociálních sítí?
Pocit neustálého spěchu a stresu z nedostatku času vede k úzkosti, depresi a vyčerpání. A narušená časová perspektiva nám ztěžuje soustředění se na přítomný okamžik a prožívání radosti. A jak bystě chtěli prožívat radost, když nejste přítomni tady a teď? Když jste upoutání k tomu, co bylo (vzpomínky) anebo k tomu, co možná bude (představy)?
Ztracený čas: Jak nás moderní životní styl odpojuje od rytmu přírody
Filozofové jako Heidegger zdůrazňují důležitost „bytí v místě“ a vnímání světa všemi smysly. Říkávali, že spojit s rytmy Země a nalézt klid a mír v duši. A společnost se jim za to často vysmívala.
Moderní svět se vyznačuje spotřebním materialismem a redukcionistickým přístupem k realitě. Příroda vnímaná jako souhrn objektů, které můžeme libovolně využívat, ztrácí svůj živý posvátný rozměr, který dříve ovlivňoval vnímání času a lidské chování vůči ní a taktéž vůči sobě. Ztratili jsme tak respekt vůči sobě navzájem.
Přijmout tato ponaučení vyžaduje hlubokou kulturní a sociální transformaci celé tzv. „vyspělé“ společnosti. Vyžaduje změnu hodnot, priorit a životního stylu na individuální i společenské úrovni. Vyžaduje přijmout od přírody zpětnou vazbu, která pro nás v mnoha ohledech není právě lichotivá.
Ale kdo nám bude ukazovat přirozený čas, když příroda zmizí? To, že stromy rostou pomalu, květiny kvetou v určitém ročním období a ptáci migrují v daném rytmu má pro nás jasné poselství o přirozeném času a možnosti se s ním sladit.
Pocit sounáležitosti je to, co nám poskytuje péče o rostliny i zvířata. Protože nás všechny spojuje jakési povědomí komplexního ekosystému. Snad aspoň naše děti dojdou k tomu, mít vůči němu úctu.
Péče o přírodu je investice do našeho duševního zdraví. Pomáhá nám nalézt ztracený smysl pro čas a žít v souladu s přirozeným rytmem světa. Je to cesta nejen k nalezení klidu a relaxace, ale také pocitu autenticity, svobody a sounáležitosti.
Stačí k tomu i malé kroky, jako je trávení více času při procházkách v parku, zahradničením na balkónu, pořízením akvária či paludária, chov domácího zvířátka, nebo i prosté pozorování přírodních procesů kolem sebe.
A možná, že najít smysl života, není nic víc než zpomalit jeho tempo a žít tak hodnotnější život v radosti. A co nejvíce to jde i v přírodě. Co říkáte?
Zdroje:
