Článek
Stačilo několik málo dní, aby kauza „StarDance nepatří do veřejnoprávní televize“ nabrala naprosto ukázkovou trajektorii. Ministr kultury Oto Klempíř za Motoristy vypustil zkušební balónek, nechal do sebe bušit ze všech stran, popudil proti sobě kulturní obec i milionové publikum taneční show… a pak se rozestoupily mraky.
Z nich nesestoupil nikdo jiný než Andrej Babiš, aby českému národu s vlídnou tváří slavnostně pro Deník oznámil, že se oblíbený pořad rušit nebude. Tanečníci mohou dál trénovat rumbu, diváci mohou zůstat v klidu a hnutí ANO může začít počítat další politické body.
Jak výstižně shrnuje přiložený příspěvek, sledujeme tu v přímém přenosu politický model, který je patentovaným mistrovstvím Andreje Babiše už od jeho vstupu do vysoké politiky.
Skvělej model. Motoristi nebo SPD oznámí, že něco zruší. Pak za to chvíli mediálně a reputačně krvácí. Než se zjeví spasitel z ANO, co to lidem vrátí. Model, co funguje už od roku 2013. Jsem překvapen, že mu na to koaliční partneři furt skáčou. Kecám, nejsem, když vím, kdo to je. pic.twitter.com/3DrlBpYIqq
— Martin Bartkovský (@bartkovskym) April 22, 2026
Je tu ovšem ještě jeden, mnohem propracovanější rozměr této mocenské dynamiky. Strany jako Motoristé nebo SPD totiž ve vládním soukolí neslouží jen jako fackovací panáci, kteří na sebe berou nepopulární nápady. Fungují především jako dokonalá, hlučná a neprůhledná kouřová clona.
Továrna na informační chaos
Současná vládní realita občas připomíná cirkus, ve kterém úmyslně hoří manéž, aby se diváci nedívali, co se mezitím děje v zákulisí. Menší radikální partneři produkují takové množství mediálního bizáru, excesů a nekompromisních útoků na zavedené pořádky, že spolehlivě pohlcují veškerou pozornost novinářů i veřejnosti. Kapacita běžného občana sledovat politiku a rozčilovat se nad ní je totiž omezená.
Zatímco se tedy celý národ týden hádá o to, jestli má stát platit Marku Ebenovi, nebo zírá na další kontroverzní nápad z dílny koaličních partnerů, hnutí ANO může v absolutní tichosti a mimo hlavní vysílací časy úřadovat. Získává neomezený prostor nerušeně prosazovat své vlastní politické a mocenské zájmy, upevňovat svůj vliv a plnit si svou dlouhodobou agendu, aniž by muselo čelit zbytečným otázkám.
Přes ten ohlušující rachot, který generuje Oto Klempíř a jemu podobní, skutečná a zásadní politika Babišova kabinetu zkrátka zapadne. Běžný volič nemá šanci to všechno pobrat, a tak si pamatuje jen to jediné: „Babiš nás zachránil.“
Učebnicová likvidace ČSSD
Je fascinující, s jakou bezstarostností současní koaliční partneři do této pasti skáčou, když mají přímo před očima odstrašující historický případ. Přesně tímto stylem totiž Andrej Babiš v minulosti metodicky připravil o politický život ČSSD, což ostatně přiznal pro iDnes také její někdejší předseda Jan Hamáček.
ČSSD po letech společného vládnutí skončila s ostudou mimo Sněmovnu, protože nedokázala čelit Babišově smrtící strategii, která stála na třech pilířích:
- Privatizace úspěchů: Cokoliv se vládě povedlo, prodal Babiš jako svůj osobní triumf. I když to byli ministři za ČSSD (například Jana Maláčová), kdo reálně připravoval navyšování důchodů nebo růst minimální mzdy, byl to šéf ANO, kdo si s tímto tématem stoupl před kamery a řekl: „Já jsem vám zařídil peníze.“
- Svalování viny na partnery: Pokud se něco zadrhlo, přišla nepopulární opatření (typicky během pandemie covidu) nebo se ukázalo, že na sliby nejsou peníze, ukázal Babiš nekompromisně na své koaliční kolegy. Z ČSSD se v očích veřejnosti stala strana těch, kteří „jen natahují ruku a dělají problémy“. Viděl to tak v roce 2019 i tehdejší místopředseda ČSSD Ondřej Veselý, který dokonce pro ČT24 zmínil, že Babiš jen hledal někoho, na koho by hodil svou neschopnost.
- Krádež klíčových témat: Babiš si pragmaticky osvojil kompletní agendu svého partnera. Sociální demokraté najednou neměli voličům co nabídnout, protože jejich program už realizovalo (a mnohem lépe marketingově prodávalo) hnutí ANO. Volič tak plynule přešel k Babišovi, zatímco ČSSD se propadla do zapomnění.
Lekce, ze které se radikálové nepoučí
Dnes se tento scénář opakuje v bleděmodrém, jen s jinými herci. Motoristé s SPD se zaklínají tím, jak jsou tvrdí, suverénní a neústupní pravičáci, ale ve finále fungují přesně jako kdysi sociální demokraté: jako Babišův hromosvod na negativní PR a generátory bílého šumu, přes který si hnutí ANO v klidu prosazuje své zájmy.
Pokud si Oto Klempíř myslel, že bude mít jako ministr volné ruce k přepisování mediální mapy Česka, dostal právě tvrdou lekci z politického provozu. Zjistil, že je ve vládě z velké části od toho, aby dělal křoví a stahoval na sebe palbu.
StarDance je zachráněno a Babiš znovu tančí středem parketu, zatímco jeho koaliční partneři spějí do stejného politického důchodu, ve kterém už několik let odpočívá ČSSD, dnes již SOCDEM.
A nejvtipnější na tom všem je, že až bude ANO příště potřebovat zamaskovat nějaký svůj nepopulární krok, Motoristé s SPD jim tu clonu vyrobí s nadšením znovu.
Pokud vám moje nezávislé glosování politického bizáru dává smysl, budu moc vděčný za podporu. Sledovat tohle vládní StarDance vyžaduje silný žaludek a hektolitry kávy. Každý příspěvek na údržbu nervů uvítám. A kdo ví, třeba se z toho časem naučím i tu rumbu, abych mohl tančit středem parketu! Díky, že mě čtete.
