Čtyři plošná testování už od 3. třídy ZŠ nebo všeobecný test v 9. ročníku. Stát chce data o vzdělání

Atmosféra po problematickém testování školní inspekcí, kde zazněly dotazy na rodinu a psychický stav testovaných dětí, už lehce vychladla. A tak je tu prostor nejen prozkoumat postoje k těmto testům z pohledu různých aktérů ve školství a názory, co by se s  neúplnými testy mělo dít dál, ale také se podívat na to, jak vidí budoucnost testování u nás.

Podle ministra Plagy, který se k testům a dotazníkům vyjádřil pro Radiožurnál, bude napříště s rodiči před plošnými testy lépe komunikováno. A individuální data z tohoto kritizovaného testování již byla vymazána. Čili s údaji z testů se bude podle něj pracovat, ale budou agregována na úrovni školy a nepůjde dohledat individuální odpovědi. Šéfovi inspekce Zatloukalovi pak nechal zpracovat analýzu tohoto nešťastného testování.

Dle poslankyně Zajíčkové pak není dobře podléhat hysterii , která se objevila na sítích a v médiích a je potřeba z celé situace vyvodit závěr. Poslankyně za ODS souhlasí určitě s tím, že stát musí mít k řízení školství data. Co kritizuje, je načasování testů, protože deváťáci i páťáci jsou v jisté euforii nebo naopak v depresi po přijímačkách a není vhodné v této době dělat těžké testy z matematiky a češtiny.

Miroslav Krejčí, poslanec za Motoristy, ale také bývalý šéf Cermatu, se pak domnívá, že je škoda, že se testování zastavilo. Podle něj se měly odejmout ty nejvíc problematické otázky v dotazníku a znalosti ověřovací test měl v té druhé polovině škol, kde ještě neproběhl, doběhnout. Investovaly se totiž do toho velké finance i čas, a tak by podle něj dokončení testování bylo smysluplné.

K potřebě testování se pak vyjádřila i PAQ research. Podle této sociologické výzkumné organizace založené Danielem Prokopem, která se dlouhodobě zabývá daty o vzdělávání, mnoho států světa běžně testuje děti v různých oblastech. Na své FB stránce uvádí například toto: „Francie testuje žáky každý ročník ZŠ, Skotsko sbírá výsledky od 1. ročníku, Polsko, Norsko, Dánsko, Itálie či Maďarsko mají systémy plošného měření výsledků. Jedině tak lze bojovat s nerovnostmi, segregací, vzdělávacím neúspěchem. Data o výsledcích žáků potřebujeme. Stejně jako jejich kontext – z jakého zázemí dítě pochází a jak se ve škole cítí. Abychom mohli znevýhodněným dětem cíleně pomáhat; abychom o nich vůbec věděli.“

Podle PAQ research lze ale na druhou stranu reakci rodičů i veřejnosti na problematický dotazník ČŠI pochopit. Stát by proto měl obnovit důvěru v testování výsledků žáků. A také dodává, že kdybychom data z testování propojovali s veřejnými registry jako Nizozemci, na spoustu věcí se dětí vůbec ptát nemusíme. K obavám rodin ze zneužití dat pak Daniel Münich z této výzkumné organizace dodává: „Stát data sbírá v zájmu dítěte a zlepšování veřejných služeb. Správcem dat je ČŠI, instituce podléhající zákonné kontrole demokraticky zvolenými zástupci občanů.“

Několik zajímavých postřehů však měli i někteří moji čtenáři, kteří se celkem zhusta vyjadřovali k textu mého blogu s názvem Hysterie a panika kolem dotazníku školní inspekce vyvrcholila. Útok na testování bude mít důsledky (odkaz na něj máte níže v boxu).

Jedna ze čtenářek správně upozornila hned na dvě problematické okolnosti: „Alarmující je to, že byl použitý dotazník z roku 2023, který byl sestaven pro dospívající a který ČŠI nyní aplikovala na páťáky, a to bez vědomí ústavu pro duševní zdraví, od kterého původní dotazník pocházel. Jenže ten původní dotazník byl vyhodnocen podivně a výstupy z něj byly také podivně předkládány veřejnosti médii, proti čemuž se ústav pro národní zdraví už několikrát ohrazoval. Takže se teď ptám, jednalo se ze strany ČŠI o diletantismus nebo o záměr?“

Jiný můj čtenář zase upozornil, že některá data stát už má: „Socioekonomické dotazníky obsahují otázky, na které stát zná odpověď. Není tak třeba děti stresovat nevhodnými otázkami, které stát klást nemusí. Stát toho o nás ví velmi mnoho.“

A další můj čtenář zase upozornil, že některé dotazy sice jsou i v jiných testech běžné (například PISA), ale jejich vyplňování je dobrovolné:

Testování se nezastaví, naopak. Už ve Strategii 2030+ se hovořilo o tzv. uzlových bodech a právě v těch by se mělo testovat. Zatím tedy probíhá testování v 5. a 9. třídě, ale další uzlové body (čili ročníky, ve kterých by se měly žáci dostat na určitou jasně danou úroveň znalostí a dovedností) jsou ve Strategii zmíněné také ve 3. a 7. ročníku. Tam by se mohly opět testovat matematika, český jazyk a hovoří se také o angličtině.

Než nastíním i jiné možnosti ověřování, o kterých se ve vzdělávání u nás hovoří, tak se v tomto místě nad uzlovými body chvíli zastavím. Myslím totiž, že zatímco v 9. ročníku a asi i v 5. ročníku vytvořit test nebude tak moc obtížné, v těch ostatních dvou to nevidím moc růžově. Obzvlášť s novým RVP, kde absentuje učivo (už i v minulém bylo jen doporučené), kde zatím vůbec nevíme, do jaké hloubky máme se žáky v matematice i českém jazyce jít a kde si každá škola bude různá témata přesouvat v ŠVP do různých ročníků. Těžko pak děti na takový test připravíme.

Dosud vlastně ani nevíme, co se pokládá či bude pokládat za nový standart. Prozatím je to v 9. ročníku pro učitele hlavních předmětů vlastně úroveň jednotné přijímací zkoušky díky testu Cermat. Aspoň tedy pro ty žáky, co se hlásí na SŠ. Tam už typové příklady všichni dobře známe a tušíme, do jaké hloubky jít.

Další možností, jak děti otestovat, je spojit v 9. ročníku test jednotné přijímací zkoušky (JPZ) s testem ověřovacím. Je pravda, že test JPZ je rozřazovací a ne ověřovací, ale pokud by byla většina testu ověřovací a jen například nadstandartní úlohy rozřazovací, možná by se i toto dalo spojit. Obzvlášť když se uvažuje přesun testu JPZ na základní školy. Testy by tak mohly dělat všechny děti a sloužil by k obojímu. Testování a rozřazení.

Co totiž nedává vůbec smysl, je nutit deváťáky dělat ověřovací test (jako nyní) po přijímačkách v květnu či červnu. Jejich motivace je totiž prakticky nulová. Smysl by to mělo těsně před JPZ (například místo přijímaček nanečisto) anebo testy spojit.

Další návrh, který tu koluje, je představa dělat v 9. ročníku všeobecný supertest. Ten by mohl u našich 15letých dětí ověřit znalosti ze všech předmětů, které se na základní škole učí. Kritika zde však hlavně míří na to, jak by takový test byl dlouhý a náročný, když už i současné testy Cermat jsou v tomto ohledu velmi kritizované.

O podobném všeobecném testování jsem přitom zrovna nedávno psala blog. Odehrává se ve Velké Británii a má zkratku GCSE (General Certificate of Secondary Education). Je to velká komplexní zkouška na konci základního vzdělávání a děti se tu testují z matematiky, angličtiny, science (biologie, chemie, fyzika), z historie, geografie a cizího jazyka. Pro zajímavost testy z matematiky žák musí vypočítat celkem tři a na každý má 1,5 hodiny. Ostatní předměty mají 2 až 3 části na 60 až 120 minut. Nutno ovšem dodat, že Británie je testováním celkem posedlá a posléze díky testům vytváří žebříčky škol (odkaz na celý blog máte opět v boxu níže).

Z mého pohledu je ale docela dobrý nápad na vytvoření sady, baterie testů z hlavních i dalších předmětů, které se na základní škole učí. Vedle češtiny a matematiky by tak děti mohly skládat další testy (podobné jako testy Cermat dnes), a to podle toho, na jakou školu by se hlásily. Střední škola by předepsala, jaké jednotné testy by uchazeč měl absolvovat a dítě by se podle toho připravilo a otestovalo (podobné testy například pro vysoké školy už dnes vytváří SCIO a studenti si tyto testy mohou vyzkoušet i vícekrát). Je sice pravda, že zde by nešlo o plošné testování, ale opět by se mohla sebrat další dobrá data z  testů z dalších jednotně zadaných zkoušek (například z testů z angličtiny, přírodopisu, dějepisu atd.)

Jaký nápad na testování se vám líbí nejvíce?

Zdroje:

https://www.facebook.com/photo?fbid=989254813814850&set=a.141362575270749

https://www.mujrozhlas.cz/kulaty-stul-radiozurnalu/k-prijeti-na-gymnazia-v-praze-potrebuji-zaci-vyrazne-vic-bodu-nez-v-jinych