Článek
Pokud si udělám pro sebe soupisku všech jobovek, které se na nás vyrojily za posledních několik týdnů, tak to vidím opravdu černě.
1. Finance do školství budou v roce '24 daleko, daleko menší, než je potřeba.
2. Nepedagogičtí pracovníci budou mít horší podmínky a platy. Vydrží kuchařky ještě ve škole?
3. Hygienická vyhláška umožní mít více žáků ve třídě. Nepříjemné pro všechny.
4. Chystá se osekání skupinové výuky, ministr chce měnit tzv. PH max. Diferenciace a individualizace už se nenosí?
5. Parametrizace způsobí odliv asistentů pedagoga ze škol. Inkluze ale vesele běží dál, že ?
6. Prý je 113 procent průměrné mzdy to samé, co 130 procent. To se nám snaží už několik týdnů ministr Bek vnutit. Na zvedání platů učitelů dle zákona opět nejsou peníze. Kolik se jich naštve a práskne dveřmi?
7. Revize vzdělávacích plánů se dává postupně k ledu. Hovoří se totiž o rušení 9. tříd. Čili vše překopat a znovu.
8. Učitelé podle ministra v Česku pracují málo, proto jim hodlá naložit víc práce. Kdo to z nich ještě vydrží? (Poslední zhasne!)
9. Na elektronizaci přihlášek na SŠ je už velmi málo času a zatím je velké ticho po pěšině. Bude se tedy opakovat letošní jarní hysterie s přihláškami?
10. A prý máme na jednoho učitele málo žáků, takže je potřeba to trochu ve třídách zahustit.
Od chvíle, co je ve vládě na postu ministra školství pan Mikuláš Bek, jsem si všimla, že nám po kapkách dávkuje jednu špatnou zprávu za druhou. Co týden, to jedna zpráva do černé školní kroniky. Čím dál tím víc mám nutkavý pocit, že tohoto akademika s výrazem pokerového hráče, nám právě do školství nasadili schválně. S kamennou tváří zasazuje týden co týden českým školám, učitelům, žákům a rodičům jednu ránu za druhou. Přestože se mu musí nechat, že z výchozí naprosto skandální pozice v rozpočtu školství mínus 30 miliard korun vytvořil vyjednáváním zhruba plus 4 miliardy, i tak hodnotím nadcházející finanční strategii pro školství 2024 jako strategii spálené země.
Logo MŠMT
Naposledy bylo ministerstvo školství bráno přeci jen trochu pozitivně kolem roku 2021, tedy ke konci Plagova období. (Že tohle někdy v životě napíšu, jsem si nikdy, opravdu nikdy nemyslela). Rozjížděla se Strategie 2030+ (i když v porodních bolestech), zvyšovaly se platy učitelů (i když nikdy ne dle původních slibů). Do škol, které byly vhozeny za ministryně Valachové do naprosto flagrantně nepřipravené inkluze, konečně začali nastupovat asistenti. Díky změně financování regionálního školství, které dostávalo původně peníze na žáka a ne podle odučených hodin, se mohly rozjet studijní skupiny či půlené hodiny. Po letech okukování na Západě jsme to konečně mohli zavést i v našich českých školičkách. To, co nás ale čeká teď, je jedno velké UTRUM.
Po střídání ministrů na MŠMT jako na orloji, zakotvil v létě v křesle ministra školství doktor hudebních věd Mikuláš Bek. Muzikolog, ale také bývalý rektor a do jara ministr pro evropské záležitosti, chrlí od léta na učitele každý týden jednu statistiku za druhou, kterou mu pravděpodobně připravují ,,na míru“ jeho souputníci na ministerstvu. Z jedné z nich má vyplynout, jak prý učitelé málo pracují (že je to úplně jinak jsem vyvrátila statistikou zde), pak jak jim má 113 procent průměrného platu vlastně stačit a proč se nedodrží nový zákon o 130 %. Dále, že se školy obejdou částečně vlastně i bez kuchařek (zde) nebo asistentů (zde), a že informatika, jazyky atd. se kliďánko dají dělat ve třídě se 34 dětmi naráz. Říkám vám upřímně, že větší smršť negativních informací jsem ještě ve školství nezažila, a to v něm jsem už 20 let.
Protesty na sebe nenechávají čekat. První stávku, kterou ministr zažije, vyhlásily vysoké školy a proběhne už příští týden 17. října. Že se vysokoškolští pedagogové, čili kolegové našeho pana ministra, musí uchýlit ke krajnímu řešení, je nasnadě. Někteří (obzvlášť ti humanitně zaměření) vydělávají tak málo peněz, že si o životě člověka střední třídy mohou nechat jen zdát. Mnoho z nich musí mít i druhou práci a pomalu odchází učit na střední školy, kde vydělají víc. Jestli se nepletu, na vysokých školách se od roku 1989 pořádně nestávkovalo, takže to je už co říci. Co se bude dít dál, těžko předvídat…
Politici totiž očividně vůbec nechápou, co je ve hře! Co má za důsledek takové osekávání a ožebračování školství u nás. Nejen, že tu máme totální neplnění volebních slibů a vládních prohlášení o školství jako prioritě. Ale to nejpodstatnější je, že politici dávají všanc budoucnost našich dětí a znechucují budoucí mladé studenty učitelství. Jak vysvětlíme naší nové generaci, že závazek na zbrojení musíme splnit a závazky ve školství se plnit nemusí? Dokud se tu bude muset stále dokola debatovat o penězích pro školy, pro žáky, pro učitele, dokud se budeme handrkovat, z jakého roku se bude počítat učitelská výplata, jestli se vůbec děti vejdou do třídy a zda se chytří žáci dostanou s výbornými výsledky přijímaček vůbec někam na střední školu, nemůže se vést debata o kvalitě. To prostě nejde.
To, že je učitelství krásné zaměstnání, ví každý dobrý učitel. Dobrý pocit ale ještě nikdy nikoho nenakrmil a hypotéku za nikoho nezaplatil. Že si tu budeme stavět vzdušné zámky, jak naši studenti mají uspět ve světě moderních technologií a umělé inteligence a vedle toho se budeme handrkovat o to, jestli ve školní kuchyni bude místo dvou kuchařek jen jedna, tak si připadám jako ve Stanjurovo-Bekově Kocourkově. Mladí učitelé musí mít pocit, že když nastoupí do vzdělávacího systému, že mají nějakou jistotu a perspektivu růstu. Že si ve 40 letech nebudou muset vedle učení přibírat další zaměstnání, aby uživili rodinu, nebo uprostřed nastartované kariéry odejít pracovat jinam. To, co totiž nyní provádějí čeští politici s naším vzdělávacím systémem, je totální fiasko. Že to postupně začnou odnášet naše děti a vnuci ve školách, je na pořadu následujících měsíců a roků. Jak dlouho necháme tedy školství padat, než narazí na dno?
Zdroje:
