Prosím, když své děti nezvládáte, vozte je na dovolenou autem, anebo buďte doma

Znají to asi všichni. Dovolená naplánovaná, ubytování zamluvené, už zbývá jen dostat se na místo a zasloužený odpočinek může začít. Pokud však nejedete svým autem, ale využijete služeb hromadné dopravy, může vás úsměv rychle přejít. Stačí i jedno nevychované děcko v autobuse a máte po pohodovém cestování a zajištěnou migrénu na několik dní dopředu.

Ať už na dovolenou cestujete autobusem, vlakem nebo letadlem, už ta cesta je pro vás součást dovolenkového zážitku a chcete, aby byla co nejpříjemnější. Když ale spolu s vámi cestují i lidé s nevychovanými dětmi z příjemného zážitku se může stát noční můra. Tohle jsou zážitky, které jsem posbírala za svých mladých let, kdy jsem na dovolené cestovala dálkovým autobusem nebo letadlem.

Už je to dost let, ale nikdy nezapomenu na cestu, kdy to nevychované dítě sedělo přímo za mojí sedačkou. Skoro 20 hodin jízdy mi permanentně kopalo do sedačky a pauzu si dalo jedině, když lomcovalo za opěrku. Bylo to peklo. Několikrát jsem se snažila s rodiči promluvit a vysvětlit jim, že je to nepříjemné, a že bych třeba ráda spala, ale to vytrvalé mlácení do sedačky mi to nedovolí. Bohužel, jejich jediná reakce byla „když on se Milánek nudí“ a po několikáté stížnosti to už bylo jen jedovaté „je to děcko, tak snad se nezblázníte“. Jenže Milánkovi už bylo cca 5 let, ránu měl jak trénovaný fotbalista a já jsem kvůli němu opravdu celou cestu nezamhouřila oka. Dneska bych to už řešila jinak, ale tehdy jsem byla mladá cestovatelka, nezkušená a nechtěla jsem to zbytečně hrotit, takže jsem cestu opravdu protrpěla.

Na jiné cestě ve stejném autobuse jako já cestovala i asi osmiletá holčička s rodiči. Jen co jsme vyjeli, začala se cpát. Začalo to bonbóny, pokračovalo čokoládou, nechyběly ani chipsy, které důkladně zapila colou a navrch hodila svačinu, kterou jí rodiče nachystali. Byla jsem překvapená, co všechno jí povolili „ztláskat“, občas se sice pokusili namítnout, že jí bude bolet bříško, ale pokaždé začala afektovaně fňukat a v tu chvíli jí všechno povolili. Jestli holčičku nakonec bříško rozbolelo nebo ne, netuším. Tipla bych si, že nejspíš ano, protože za cca 2 hodiny doslova a do písmene „zeblila“ celé své místo i sebe. Ten smrad byl neskutečný. Nejhorší bylo, že nešlo zastavit, ale muselo se jet dál a tak jsme ty zvratky museli několik hodin čichat, než se je podařilo dostatečně vyčistit a vyvětrat. Nikdy jsem horší cestu nezažila a věřím, že ani nezažiju.

Znáte pojem „americká výchova“? V českých luzích a hájích se tímto pojmem trochu s despektem označuje výchova, kdy je dětem absolutně vše povolené a ony jsou vlastně malé hlavy rodiny, kterým se všechno podřizuje. Něčeho podobného jsem byla svědkem na jedné z posledních cest dálkovou hromadnou dopravou. Byl to zase chlapeček. Kdykoliv mu rodiče nedali, co chtěl, začal řvát na celý autobus. U malého dítěte možná omluvitelné, jenže tohle už možná mohl být prvňák. Ze začátku to ještě šlo, ale postupně přibývaly požadavky, jako ležet v cestě mezi sedačkami, protože chce spinkat, což omezilo pohyb půlky autobusu, přičemž „spinkat“ se chtělo úplně všem a přesto se nikdo ve společné cestě neválel. Pak to byla hlasitě zapnutá nějaká digitální hra, kdy hlasité zvukové efekty otravovaly půlku autobusu a pokračovalo to dalšími „zážitky“. Kdykoliv se někdo ozval, rodiče to absolutně nezajímalo, protože „on z toho nemá rozum, je ještě malý“. Nakonec se ozval rázně pán, kterému malý nevychovanec při záchvatu vzteku vždy kopal do sedačky. Ozval se dost důrazně a vyžádal si i podporu řidiče, takže si rodiče museli děcko zpacifikovat navzdory uraženém remcání. Pro celý autobus byl pán hrdina, protože nikdo jiný s nimi nic nezmohl.

Osobně nemám nic proti dětem v hromadné dálkové dopravě, záleží ale na tom, zda jsou na takové cestování dostatečně vychované a neobtěžují své okolí. Zažila jsem nespočet cest, kdy jsem až v cílové destinaci zjistila, že někde v autobuse celou cestu seděly děti. Byla jsem v šoku, že jsem o nich vůbec nevěděla. Nebyly hlasité, nikoho neobtěžovaly a chovaly se úplně stejně, jako kterýkoliv jiný cestující. Zajímalo by mě, jak je možné, že některé děti mohou cestovat a neobtěžovat a jiné děti promění spolucestujícím cestu v peklo. Je to o výchově a tak apeluji na všechny rodiče, pokud nezvládnete své děti vychovat, jeďte na dovolenu buď svým autem nebo zůstaňte doma. Není důvod kazit ostatním lidem dovolenou přehlídkou toho, jak své děti nejste schopní zvládnout. A je to i vaše ostuda.