Článek
Asi tuto hru české ideologie znáte: když chcete někoho vyloučit z řad lidí, kterým je dovoleno účastnit se „demokratické“ debaty, popřípadě když chcete o někom naznačit, že je nepříčetný a nebezpečný, něco jako fašista nebo stalinista, označíte ho za „extremistu“, „radikála“ apod.
Všimněte si, že v drtivě oligarchizovaném českém mediálním prostoru například nikdy nejsou za „extremisty“ označováni velcí čeští oligarchičtí vlastníci - ačkoli nesouměřitelnost jejich bohatství vůči zbytku poddaných je vpravdě extrémní. Také se nikdy nestane, aby za „extremisty“ nebo „radikály“ byli označeni například politici současné pravicové koalice, ačkoli postupně privatizují, co se ještě privatizovat dá, vykonávají politiku ve prospěch nejzámožnějšího zlomku obyvatelstva atd.
Takřka všichni tuto hloupoučkou hru české ideologie prohlédli, avšak když se roztočí kola českých oligarchických médií a někdo je označován za „extremistu“, může ho to stát kariéru. Pomyslete třeba na Piráty.
Různé frakce Zelených
V jistém smyslu byla česká Strana zelených podílející se v minulosti na pravicové Topolánkově vládě avantgardou. Podívejte se nyní do Německa, kde karieristé typu Annaleny Baerbockové či Roberta Habecka prosazují nejservilnější „pro-atlantickou“ politiku vyhovující americkým i domácím výrobcům zbraní, developerům atd., nedokážou s patřičnou bojovností vystupovat proti faktu, že Německo je zemí s nejvyššími sociálními rozdíly v Evropě - a nakonec udělají ústupky i ohledně „nejzelenějších“ témat, jako jsou fosilní paliva v autodopravě či návrat k těžbě hnědého uhlí.
Klientela z řad finančně zajištěných a nadrůměrně vydělávajících „yuppíků“, kterým jde o „nemateriální hodnoty“ a při lehoulinké levicovosti především o to, aby vypadali „cool“, je silná. Zajištění eko-centristé si uvědomují, že jsou privilegovanými spolusprávci extrémně nespravedlivého systému a že kdyby se postavili proti skutečné vlastnické třídě, museli by se jednak přiblížit těm nemožným smrdutým masám s vepřovou hlavou - a zároveň by museli vyvinout značné úsilí. Východiskem je potom nejběžnější osobní karierismus - okořeněný špetečkou „dobra“. Jako u zmíněných německých ministrů za Zelené - nebo třeba u českých Pirátů, kteří se kdysi také tvářili, že chtějí udělat z české pseudodemokracie spravedlivější místo.
České Zelené dnes najdete například dělat křoví STANu a ODS na Praze 6, letos v únoru si po typickém českém konjukturalistickém způsobu odhlasovali usnesení proti bývalému předsedovi Stropnickému - který se proviňuje tím, že si dovoluje vystupovat za mírová jednání na Ukrajině a proti nesmyslnému a barbarskému fandění dalšímu umírání. U českých Zelených bylo vždy mnoho antilevicových sil poplatných českému pravicovému establišmentu - který jde automaticky na ruku velkým vlastníkům, včetně těch likvidujících životní prostředí a ovzduší. Zároveň se u Zelených nacházejí lidé, kteří chodí na levicové demonstrace, protestují proti současné pětikoaliční vládě bohatých, v Praze při posledních komunálních volbách vytvořili volební koalici „Solidarita“ s ČSSD a novou levicovou stranou Budoucnost. Zároveň mají solidně bojovné a viditelné osobnosti, jako je Matěj Žaloudek, který navíc dokáže povyprávět o četných zkušenostech s údajnými „demokraty“ (pravicovými vykonavateli zájmu bohatých) ve svém působišti na Praze 3.
Jaké má kdo uvědomění
Na posledním předprázdninovém pochodu za omezení autodopravy - kde snížení rychlosti na 30 km/h tvoří jen část požadavků - se objevily některé nové tváře a námi napočítaný celkový počet 170 lidí byl posunem oproti několika předchozím pochodům (ačkoli to nebylo zcela nejvyšší číslo).
Kromě zmíněného Matěje Žaloudka, který měl spolu s dalšími podporovateli a zástupci proslov na začátek pochodu z pražské Štvanice po dálnici k Muzeu, se zde objevila od Zelených například také Petra Kolínská. Tedy ta pořádkumilovná dáma, jež mi hrozila, že na mě zavolá policii kvůli tomu, že jsem pirátského pravicového karieristu Bartoše posílal do patřičných mezí, když mu organizátoři „pokorné“ demonstrace za transparentnost stavebních řízení poskytli další tribunu pro jeho PR - a on se na ně potom stejně vykašlal. Při ironickém dotazu na její vývoj od toho březnového dne až k účasti na „pochodu extremistů“ zopakovala své původní stanovisko o mém narušitelství pokojné demonstrace. Je to obrovská státnička.
Již samotný článek o Kolínské na Wikipedii však poslouží jako dobrý vzorek toho, jak probíhá politika v Praze - tomto směšně pravicově konzervativním městě, kde se za havlovského plkání vždy znovu obnovuje nejostřejší třídní nadvláda a nepotismus pro „lepší lidi“ (posledním rozporuplným výhonkem tohoto směru je Praha sobě). Pravicová moc v Praze je tak silná mj. proto, že sebehloupější potentáti se mohou spolehnout na podporu oligarchických médií. Takže když nás takový Prokop z ANO, Svoboda z ODS nebo Pospíšil z TOP 09 (s přizvukováním Pirátů, KDU-ČSL a taktickým mlčením STANu) označují za „teroristy“ či „extremisty“ (pro vyděšení českých hobitů stačí i slovo „radikál“), tak mohou počítat s tím, že to na jednu stranu nebude odsouzeno jako nejhrubší demagogie takřka nikde v médiích „demokratů“ (oligarchie) a na druhou stranu to bude reprodukováno - jak je možné se přesvědčit z opakovaných článků na Novinkách oligarchy Lukačoviče zde či zde anebo v jiném médiu „demokratů“, Foru24 Klvani, Šafra a Tachecí.
Jak dál?
V našem pseudodemokratickém režimu, kde má vlastnická třída pod kontrolou drtivou většinu médií (s vlivem i do těch veřejnoprávních) je poměrně snadné zmanipulovat podstatné části poddaných k tomu či onomu postoji. O škodlivosti autodopravy by bylo jednoduše možné shromáždit data a prozkoumat položenou otázku, zda bychom se bez nynější míry osobní autodopravy nemohli dost dobře obejít.
Avšak sami víte, jak málo se toto děje. Autoprůmysl je významnou položkou zisků vlastnické třídy na našem území - a tedy je značný i jeho vliv mezi politickým a indoktrinačním servisem. Na jiné úrovni jde ještě o upnutost na automobil jako východisko a únik z naší hloupě konkurenční a hrubnoucí společnosti - kdy na fašistickém konci zůstává oslava hrubé síly a rychlosti za pomoci technologie jako prostředek k válcování druhých, poté, co se rozplynuly zbytky demokratických ideálů a iluzí.
S ostatními „extremisty“ (včetně německého poradce Dr. Frankensteina s jeho radikálním kolegou, jakož i soudruhem Draculou) se často bavíme o strategii oslovování lidí tak, abychom dosáhli jak zlepšení každodenního života, tak upozornili na přicházející klimatickou katastrofu. Přítomnost v ulicích a provokativní akce jsou vždy dobré - určitou část zkostnatělých a zatuchlých konzervativců nikdy nepřesvědčíme a ostatní mohou získat kuráž nebo signál, že ve svých postojích nejsou sami. Přesvědčíme-li se, že uváděná čísla ze sociologických šetření ohledně podpory pro snížení rychlosti jsou nyní realistická, bude třeba toto uvědomění zahrnout do naší činnosti. Jiná čísla ze stejného zdroje ohledně vůle veřejnosti k omezení autodopravy jsou o poznání optimističtější.
V jiném textu jsem protesty za omezení rychlosti na 30 km/h ve městech popsal jako „klín“, čili páčidlo nebo beranidlo, jímž se otevírá prostor pro mnohem širší soubor požadavků a témat. Tento „klín“ je možné nahradit. Anebo jej doplnit méně provokativními akcemi, besedami s obyvateli, stánkovými kampaněmi atd. Málokdo si uživá negativní dopady automobilismu ve městech i mimo ně. Jen je potřeba se to nebát dát najevo. A uvědomit si, že osobní autodoprava je kromě prostředku obživy (což nesmí naše hnutí opomenout) prostě prostředkem úniku potentátů a zazobanců před „plebsem“ a východiskem chudáků oslavujícíh fyzickou převahu. Osobní autodoprava musí být omezena!
