Článek
Poddaní v Česku jsou - ve srovnání například s podřízeným obyvatelstvem ve Francii - dost naivní ohledně evropského a světového kapitalismu a jeho vykonavatelských institucí.
To se snažím doložit v řadě textů. Nyní však hned pojďme udělat střih od tohoto obecného konstatování k velmi konkrétnímu dění u nás. Je zde popisováno v krátké zprávě o tom, kterak se poslankyně Jílková (za KDU-ČSL) s poslankyní Ochodnickou (TOP 09) postavily nedaleko před řečnický pult obsazený pravicově-nacionalistickým a pseudoopozičním T. Okamurou, držíce přitom demonstrativně evropskou vlajku. Zeptejme se k tomu hned úvodem: existuje někdo tak hloupý, aby jej toto gesto přesvědčilo o tom, že má ony dvě (lukrativně vydělávající) osoby brát vážně? Nebo zahořet větší láskou k Evropské unii?
Ještě toto řeknu předem: nepovažuji paní Jílkovou za příliš inteligentní, poctivou ani veřejně prospěšnou osobu a myslím, že by skončením její kariéry hned zítra vůbec k ničemu nedošlo. Je jen další pravicovou karieristkou vydržovanou z extrémně nadprůměrného veřejného platu. A jestli někomu negativně stačí, že se neprojevuje narozdíl od svého nadřízeného Jurečky rasisticky, jsme na tom bídně.
Co paní Jílková přináší a co si odnáší
Ještě poznamenejme, že některé věci zde zmiňované o zbytečnosti, ba parazitismu, platí i pro paní poslankyni Ochodnickou (a rozhodně pro pana hnědého ódéesáka Okamuru). Důvod, proč jsou tyto řádky věnovány jmenovitě paní Jílkové, je ten, že aktivita paní Ochodnické z TOP 09 je ještě hůře dohledatelná než u paní Jílkové (a pravicovému politickému obchodníku a ubohému rasistovi Okamurovi, jakož i jeho „demokratickému“ kolegovi Jurečkovi, se budu věnovat v jiném textu).
Plat paní Jílkové je v českých podmínkách extrémně nadprůměrný, respektive menšinový. Údaje o platovém a majetkovém rozvrstvení jsou u nás velmi skoupé (společnost se potom lépe manipuluje, když nezná svou realitu), ale například z těchto údajů uveřejněných v roce 2021 na Seznamu oligarchy Lukačoviče a opřených o stránku platy.cz lze rekonstruovat, že plat paní Jílkové (a ostatních podobných) spadá do pěti a méně procent nejvyšších platů. (Přičemž doporučuji si prohlédnout celkové rozložení platů dle sdíleného odkazu.)
K základnímu poslaneckému platu ve výši 102 400 Kč pro rok 2023 (zvýšení o 13 % oproti roku 2021) se přidávají u většiny poslanců různé koeficienty, takže platy jsou nakonec výrazně vyšší než základní - jež jsou samy o sobě již vysoce nadprůměrné. Koeficienty za účast v různých výborech atd. se navíc sčítají, takže například současná předsedkyně Poslanecké sněmovny, Markéta Pekarová Adamová za TOP 09, má oficiální plat sahající ke 250 000 Kč měsíčně. Kolik z vás je tak „úspěšných“ jako ona?
U různých poslanců můžeme na základě opakované zkušenosti v podobných podmínkách z minulosti očekávat i všemožné korupční příjmy, o tom ale nemáme konkrétně v případě paní Jílkové poznatky. (O různých vedlejších přímech k lukrativním zastupitelským platům pak píši např. v článku o paní Černochové, Decroix, panu Bartošovi či pražských podnikavých „demokratech“.) U paní Jílkové z KDU-ČSL, jedné ze stran pětikoaliční vlády bohatých, se mi podařilo zjistit jediný základní poslanecký plat a do roku 2021 plat zastupitelský v městské části Brno-střed.
Co si paní Jílková myslí, respektive co říká
Mohli bychom položit otázku, k čemu jsou vůbec dobré některé líbívé fráze paní Jílkové, když potom zvedá poslušně ruku pro asociální politiku, podvody, opatření pouze ve prospěch nejbohatšího zlomku obyvatelstva. Protože ta otázka je klíčová. Nicméně v této kapitolce pojďme rozebrat povrch a fasádu, abychom se potom dostali k reálné mocenské úloze paní Jílkové a podobných, jež je těmito frázemi překrývána.
Kromě přidržení vlajky Evropské unie slyšeli někteří o paní Jílkové ještě v souvislosti s její „disidentskou“ pozicí uvnitř KDU-ČSL, kdy dala najevo, že se nepřipojí k ubohé pravicové demagogii zaměřené na „ochranu tradiční rodiny před homosexuálními svazky“, zároveň ale nebyla schopna přislíbit, že tzv. „manželství pro všechny“ podpoří. Je takzvaně středová, že ano.
Paní Jílková se ale například zúčastnila demonstrace za přijetí tzv. Istanbulské úmluvy, proti které jiní velmi lukrativně placení „demokraté“ v Senátu vystoupili s tím, že „diskriminuje muže“. Další členové pětikoaliční vlády bohatých a zastoupených stran zahrávají věc do outu či mlčí (jak podrobněji popisuji v odkazu na začátku odstavce).
Ještě při jedné příležitosti se blýskla paní Jílková reprezentující „liberální“ a „pokrokové“ křídlo ve straně, která se opakovaně ukazuje jako obyčejný pravicový doplněk ústřední oligarchické moci, který se vyznačuje náboženským tmářstvím, rasismem a mužským šovinismem - vedle samozřejmého hájení nadvlády vlastnické třídy. Ohradila se proti „kultuře workoholismu“ - rozuměj tedy svému, ne u jiných, mnohem důležitěji, pilněji a náročněji pracujících. Krom toho je možné se o paní Jílkové odmítající svůj workoholismus pokusit dozvědět na jejích internetových stránkách, kde je v sekci aktuality napsáno: „Jsem Marie“ a pak už prakticky nic dalšího. Živější je její facebookový účet, na nějž se pojďme coby kritičtí poddaní podívat v další kapitolce.
Autentická blízkost penízků
Na svém facebookovém účtu se paní Jílková někdy alespoň trochu rozepíše. Kdo se prodere formulacemi naznačujícími autentickou člověčinu a velkou „coolness“, popřípadě předstírající myslitelství, může zachytit i formulace, jež se blíží politickým stanoviskům.
V jednom ze svých příspěvků z letošního března tak paní Jílková cituje uskupení nazvané „Duo docentky“:
Matky nepotřebují záplavu klišé na Den matek. Matky potřebují společnost, ve které se dobře žije všem, ve které solidarita není sprosté slovo, ale výchozí bod rozkvětu. Ve které je samozřejmostí, že se jejich dítě dostane do kvalitní vzdělávací instituce v blízkosti bydliště. Ve které politická reprezentace přemýšlí o bydlení nikoli jako o investičním podniku pro bohaté, ale o dostupném standardu pro všechny, aby jim děti nemusely být odebírány kvůli ekonomickému nedostatku.
K tomu paní Jílková z KDU-ČSL píše, že ta slova „míří přímo na komoru“ a že si je „bere k srdci“. Vtip je v tom, že deklarace (zde nerozebíráme, nakolik si za ní autorky svým angažmá stojí) požaduje takovou proměnu naší společnosti, která je de facto revolučním zlomem. Náš nynější režim je totiž založen na tom, že nejen bydlení, ale doslova cokoli jiného, včetně zdravotnictví, důchodů, vzdělání atd. je právě „investiční položkou“, respektive zdrojem zisků kapitalistické a rentiérské třídy.
„Duo docentky“ možná slůvkem „všichni“ nemyslí skutečně všechny, nýbrž pouze „všechny“ z jejich sociálně blízkých lépe situovaných středních vrstev, jako tomu u mnohých pseudolevicových pozérů bývá. Anebo jsou tedy opravdu myšleni všichni a Docentky se blíží revolučně-socialistické pozici? A paní Jílková z KDU-ČSL a pravicové koalice Spolu tomu horlivě přitakává?!
Zklidněme se zde, neboť jsme v Česku. Ono to asi tak úplně není, prostě byla nakydána nějaká slova. Ale vypadá to dobře, ne? Avšak jestli někdo bere jejich obsah skutečně vážně a přitakává mu, tak proč volil paní Jílkovou a její pravicovou stranu, která s dalšími čtyřmi pomáhá k bohatnutí neospravedlnitelně bohaté vlastnické třídy na úkor ostatních a podílí se na dalších vlnách daňových úlev pro bohaté a privatizacích, jež nestihla oligarchická moc reprezentovaná před deseti lety Nečasovo-Kalouskovou vládou a nedávno Babišem?
V řadě textů toto popisuji jako „levicové mimikry“, které je nutné mít pro oblafnutí poddaných a pro zvolení, protože - světe div se! - v obyvatelstvu jsou pořád částečně přemýšliví lidé, kteří si masochisticky nepřejí další a další vlny pravicových opatření ve prospěch bohatých a na úkor ostatních. Do očí bijící nesoulad mezi objektivní úlohou paní Jílkové a její líbovou reklamou na sebe samu je nutné dokládat právě sledováním obou těchto rovin. V jiném faceboovém příspěvku o sobě paní Jílkové píše, že sociální témata jsou jí „autenticky blízká“. Na to se pojďme podívat v naší poslední kapitole.
Penzijní reforma a prevence eutanázie
K dokreslení duševního a politického horizontu paní Jílkové si čtenáři mohou vyhledat její formulace o tom, jak v KDU-ČSL „ctějí rodinu“ nebo její předvolební vystupuvání (které jí pravděpodobně přineslo preferenční hlasy, což je děsivé).
Největší uváženost ale paní Jílková jistě mohla vložit do svého vlastního blogové příspěvku. Napsala text zde v „sousedství“ na blogovém portálu Seznam Médium nazvaný: Jak se připravit na stáří? Investujte do vztahů. Ty totiž nepodléhají inflaci ze 4. března tohoto roku. Od bezmála „levicové naděje“ české pravicové moci je to poměrně smutné a znepokujující čtení.
Současná vláda se úlevami a měkkostí vůči astronomicky bohatým fyzickým osobám i firmám připravuje o zásadní příjmy do rozpočtu a pak tvrdí, že „nejsou peníze“. Paní Jílková není schopna rozpočtově-příjmové otázky zmínit, zato potvrzuje hanebný kurz pětikoaliční vlády bohatých ohledně důchodů:
Vláda se rozhodla dorovnávání důchodů kvůli inflaci trochu zbrzdit, protože by nevyhnutelně hrozil efekt sněhové koule - všechny ostatní valorizace reagují na předchozí valorizaci, tedy se valorizují ty valorizované důchody a toto nelze nijak vrátit zpět.
Jílková se podílí (ať svou zmateností, občasným fanděním či mlčením) na objektivně popsatelné politice ve prospěch bohatého zlomku obyvatelstva a na úkor ostatních, ale plká cosi o tom, že máme „investovat do vztahů“. Text je proložený nejběžnějšími demagogickými frázemi, pomocí nichž se společnost se svými mocnými zříká - závazného! - zajišťování důstojného života všech: „Neziskové organizace dokážou pomáhat cíleně a levněji, než kdyby měl pomoc řídit stát.“
Třešničkou na tomto pitomém dortíku je formulace, již by šlo kvůli duševní neohrabanosti paní Jílkové číst i jako výhružku nahrazení penzí programem eutanazií:
Právě budování vztahů napříč generacemi může být odpovědí na volání po lepší společnosti. Může být prevencí eutanázie či návodem k nalezení důstojné role seniorů v jejich pozdním věku.
Někde ve své životopisné poznámce paní Jílková píše o tom, že vedle toho, že je členkou KDU-ČSL od roku 1995, se v minulosti „věnovala vzdělávání a osobnostnímu rozvoji manažerů a zaměstnanců v rámci pobočky mezinárodní firmy“. Možná by se k tomu měla vrátit. Napáchá tam méně škod.
