Článek
Přijdu domů – děti lítají jak splašené, na zemi rozsypané křupky, televize řve, v kuchyni nádobí, že by se s tím dala vybudovat druhá vltavská přehrada, a uprostřed toho žena, rozcuchaná, v teplácích, s výrazem oběti válečného konfliktu. A první věta?
„Já už fakt nemůžu. Jsem úplně přetížená.“
Přetížená čím, prosím? V čem konkrétně spočívá ta „plná hlava“? Když jsem byl já doma, byly věci tam, kde mají být. Děti se normálně oblíkly a v koupelně jsem nešlápl do rozpatlaného jogurtu.
Přetížená není. Jen absolutně neschopná si zorganizovat den
Nechci být nevděčný. Nechci zlehčovat, že péče o děti není fuška. Ale tohle není péče, to je chaos bez pravidel a zodpovědnosti. A přitom je doma. Celý den. Má nekonečné možnosti si věci naplánovat, uklidit, dát si kafe, pustit podcast, umýt nádobí, vyřešit úkoly.
Místo toho to vypadá jako ve squatu a ona si stěžuje, že „neví, kde jí hlava stojí“.
No bodejť. Když se ani nezamyslí, co vlastně má dělat.
Žádný čas pro sebe? Ale mobil z ruky nepustí
Každých deset minut nový reels, story s popiskem „chvilka pro mě“ a pak stěžování, jak je psychicky na dně.
No a čím to asi bude? Že místo jednoho pořádného oběda dělá tři snacky denně. Že dítě místo režimu žije freestylem. Že domácnost nemá řád, protože královna multitaskingu ve skutečnosti neudělá ani jednu věc pořádně.
Když chceš být uctívaná za roli matky, tak ji hraj
Nejde o to, aby měla doma sterilní pořádek a děti jako z katalogu. Ale když chce status „matka na plný úvazek“, pak ať ten úvazek taky nějak vypadá. A ne že po celém dni je výsledek horší než ráno a ona má ještě tu drzost říct, že „nechápe, proč není vidět její práce“.
Protože tam žádná není. Je tam křik, špína a výmluvy.
Předchozí generace by se jí vysmála
Naše mámy vstávaly ve čtyři, šly do práce, po návratu uvařily, uklidily, děti šly do postele v osm a hotovo. A nestěžovaly si.
Dnešní máma? Doma od rána, rozvrh žádný, děti ponocují, bordel všude – a ještě se cítí jako hrdinka. Ale hrdinka bez výsledku je jen cirkusový klaun s panikou v očích.
Pokud je tohle přetížení, tak už nevím
Přetížení není, když zvládáš tři děti. Přetížení je, když u toho ještě vyděláváš, staráš se o rodiče, platíš účty a ráno vstáváš do práce.
Jestli jsi jen doma, tak se přestaň litovat.
Protože jestli tě to fakt tak ničí, tak si přiznej, že na to nemáš. A to je fér. Ale přestaň svádět na okolí, že „je toho moc“. Není. Jen se to nesmí nechat takhle vyhnít.
Děkuji Petrovi.
