Článek
Všude se říká, že správný důvod k hubnutí je zdraví. Klouby, srdce, dlouhověkost, sebeláska. Hezké. Ušlechtilé. Společensky přijatelné. Jenže já nejsem povinná mít „správný důvod“, aby se ostatní cítili morálně v pohodě. Já zhubla dvacet kilo kvůli pomstě. A řeknu to nahlas, protože mě unavuje to ženské předstírání, že všechno děláme jen z lásky k sobě. Někdy to děláme z hněvu. A hněv je zatraceně efektivní motor.
Začalo to jednou větou, co se tváří nevinně
Nemusel to být přímý výsměch. Stačí „milá“ poznámka: „Ty bys byla tak hezká, kdybys zhubla.“ „Ty máš tak hezký obličej.“ „Mně se líbí přirozené ženy…“
Tyhle věty jsou cukr navrchu a jed uvnitř. Vlezou vám do hlavy, usadí se a čekají na chvíli, kdy budete unavená a zranitelná.
A já si řekla: dobře. Chcete mě hodnotit? Tak se dívejte. Budete se dívat, až vás to bude mrzet.
Pomsta není zlo. Pomsta je energie
Lidi milují moralizování. Pomsta je prý nízká, nedůstojná. „Nejlepší pomsta je žít šťastně.“ To většinou říkají ti, kteří nikdy nebyli systematicky komentovaní, přeměřovaní, shazovaní, jako by ženské tělo bylo veřejná soutěž.
Moje pomsta nebyla o tom někomu ublížit. Byla o tom vzít si zpátky kontrolu. Každé odmítnutí sladkého, každá další procházka, každá další série bylo moje tiché: už nebudu ta, do které si kopete.
Dvacet kilo není jen váha. Je to změna postavení
Největší šok přišel potom. Ne když se mi zmenšily kalhoty. Ale když se změnili lidé. Ti, co mě předtím „neviděli“, najednou viděli. Ti, co měli poznámky, najednou mlčeli. Ti, co se tvářili nadřazeně, najednou hledali oční kontakt.
A tehdy mi došlo něco hnusně pravdivého: svět se k vám často chová podle toho, jak vypadáte. Ne vždycky. Ne všichni. Ale dost často na to, aby to bolelo.
Nejtrapnější otázka: „A proč jsi zhubla?“
Vždycky čekají správnou odpověď. „Kvůli zdraví.“ „Pro sebe.“
Když řeknu pravdu, že to bylo i z pomsty, lidi ztuhnou. Pravda je nepohodlná, protože připomíná, jak krutě snadno společnost odměňuje vzhled a trestá „nedokonalost“.
Ano. Zhubla jsem dvacet kilo kvůli pomstě. A nelituju.
Jen už vím, že pomsta je skvělý startér, ale mizerný cíl. Účelem není někoho ohromit. Cíl je, aby moje tělo nebylo billboard pro cizí názory. Až tehdy je člověk opravdu lehký. Ne na váze. Ale v životě.
