Článek
Mýtus č. 1.: Když potřebuji zdravotnickou pomoc, je jedno, jestli budu volat 155 nebo 112.
Pokud chcete pomoct se zdravotní událostí, vždy volejte 155. Dovoláte se na dispečink, kde sedí člověk, který je schopný vám poradit, co v dané situaci dělat a celou situací je schopen vás zdárně provést.
Když zavoláte číslo 112, spojíte se s hasičem, protože právě oni tuto linku obsluhují. Pokud během telefonátu hasič zjistí, že potřebujete zdravotnickou radu či rovnou poslat záchranku, bude vás přepojovat na linku 155. Přepojení chvíli trvá, plus velmi často budete vše již řečené operátorům 155 opakovat znovu. Tohle vše povede ke zdržení. A vy můžete hrát o každou vteřinu.
Takže při zdravotnických obtížích volejte rovnou 155.
Mýtus č. 2.: 112 zavolám třeba u dopravní nehody, kdy potřebuji všechny složky integrovaného záchranného systému.
I dispečer na 155 je schopný zaktivovat hasiče a policii. Takže pokud chcete pomoct s řešením sraženého člověka/zraněného člověka v nabouraném autě, volejte i tak 155.
Mýtus č. 3.: 112 nemá smysl volat, pokud nejsem cizinec.
Pokud znáte někoho, kdo nemluví česky, doporučte mu, aby v krizové chvíli volal 112. Na tomto dispečinku by měl být vždy někdo, kdo se domluví anglicky, jiné jazyky bohužel negarantují.
A číslo 112 má ještě další výhody, nejen pro cizince :
- 112 je schopna se napojit na jakýkoliv signál, například pokud váš operátor nemá v dané oblasti pokrytí. (V jeskyni, kde není signál žádný, budete mít ale smůlu tak jako tak.)
- 112 je schopná upřednostnit váš hovor, pokud jsou například na Silvestra linky přetížené.
- 112 vytočíte i bez sim karty.
Mýtus č. 4.: Nejdůležitější je znát přesnou adresu, kde se nacházím.
Co se týká adresy, tak je rozhodně s výhodou, když jí znáte. Ne vždy se to ale poštěstí. A uprostřed lesa to zřejmě bude problém. Jak tedy popsat polohu, kde teď zrovna jste?
- Nevyšilujte, když vůbec netušíte, kde se nacházíte- dispečer je schopný to z vás nějak dostat. Má na to své metody.
- Neví adresu nějaký kolemjdoucí?
- Popište, jak jste se na místo dostali.
- Lampy veřejného osvětlení mají štítek s unikátním číslem. V některých městech mají dispečeři propojení čísel na lampách s mapou.
- Čísla železničních přejezdů, mostů - vždy nahlašte i směr, ve kterém jedete.
- Mějte nainstalovanou aplikaci Záchranka. Tahle aplikace je schopna odeslat SMS s vaší polohou. (Brzy o ní bude článek.)
Mýtus č. 5.: Když nevím adresu, tak mě přece dokáží lokalizovat.
V Česku již nějakou dobu existuje AML (advanced mobile location) systém - tedy možnost lokalizovat vás podle vašeho telefonu. Bohužel tato metoda ještě má nějaké mouchy, proto se aktuálně v praxi nepoužívá běžně (ověřeno u dispečera linky 155).
A co se týká lokalizace dle polohy vašeho telefonu- tak to chvíli trvá a sektor, který se dispečerovi na mapě ukáže, je dost veliký- ve městech je to i několik ulic. Není to tedy přesné a zabere to nějaký čas. Proto si tuto metodu dispečeři volí, až když selžou metody ostatní. Pořád je totiž šance, že jim tu adresu prostě řeknete.
Mýtus č. 6.: Na záchranku se bojím volat, nechci je zbytečně obtěžovat…
Tohle si bohužel myslí spousta lidí. A je to zažitý nesmysl. Nebojte se zavolat, když máte pocit, že by vám tam mohli pomoct.
Nikoho neobtěžujete, dispečeři jsou tu pro vás. Navíc zhruba 30% hovorů na záchranku jsou volání mládeže z hecu/vulgární hovory/omyly z kapsy. Takže ne, nebudete je s tím uříznutým prstem zbytečně otravovat.
Mýtus č. 7.: Bojím se volat, protože co když by to nakonec nebylo vážné? Nechci platit výjezd sanitky.
Tohle je také častý mýtus. Práce dispečerů mimo jiné spočívá v tom, že se dokáží vyptat na vše, co potřebují ke zmapování situace a na základě toho rozhodnout o dalším postupu. Takže se klidně může stát, že vám pouze poradí, co teď dělat a sanitku nevyšlou. Nebo naopak sanitku vyšlou během hovoru a dál se vás v mezi čase budou doptávat na další informace. Proto se nebojte, že budete zodpovědní za výjezd sanitky, když se nakonec ukáže, že to není tak vážné, což dopředu nemusí být jasné. O výjezdu sanitky rozhoduje dispečer, ne vy.
Mýtus č. 8.: I když se stav nemocného zhorší, je zbytečné jim volat znovu.
Byl pacient při vědomí a najednou se sesunul k zemi?
Byl v bezvědomí a normálně dýchal a teď je najednou šedivý a lapá po dechu jako kapr?
Při zhoršení stavu vždy zavolejte záchranku znovu, protože:
- dispečer vás dokáže provést i následnou situací, poradit vám, co a jak dělat
- dispečer na základě hovoru a závažnosti stavu nemocného určuje, zda k vám pošle jen sanitku se záchranáři nebo i doktora. Doktor jezdí ve speciálním autě, které může a nemusí dispečer vyslat. Jsou ale situace, ke kterým vyjíždí vždy i auto s doktorem (například k resuscitaci).
Proto při zhoršení stavu volejte vždy 155 znovu.
Mýtus č. 9.: Když zavolám podruhé, dovolám se ke stejnému dispečerovi.
Spíš ne. Na dispečinku má směnu několik dispečerů, kteří vyřizují hovory. Proto se spíš dovoláte někomu jinému. Ale nebojte, nebudete muset říkat vše od začátku. Dispečeři na počítači vidí zkrácený popis aktuálních výjezdů, takže většinou stačí, když nahlásíte jméno s adresou, aby se jiný dispečer rychle zorientoval v situaci. Poté již spolu budete řešit, co se změnilo.
Mýtus č. 10.: Když mi budou volat zpátky, uvidím na telefonu 155.
Je možné, že se dispečer po ukončení hovoru bude ještě potřebovat na něco doptat, popřípadě vám bude volat zpět, když se spojení ukončí dřív. A ne, na svém telefonu neuvidíte číslo 155. Bude to buď pevná linka nebo skryté číslo. Každopádně to zvedněte.
Závěrem
Toto byly nejčastější mýty a nejasnosti, které o volání na záchranku kolují. Znáte také nějaký podobný mýtus?
Shrnutí:
- nebojte se volat, nikoho neobtěžujete
- nebojte se volat, pomohou vám
- poslouchejte dispečera- ví, na co a jak se zeptat
Zdroje:
Kurzy první pomoci ZDrSEM
Dispečer linky 155
https://zachrannasluzba.cz/tag/aml/
ERC guidelines 2021
