Článek
Slávka Budínová se narodila 21. dubna 1924 v Heřmanicích u Ostravy. Její maminka pracovala jako ochotnická divadelnice, a proto měla pro svou dceru výběr povolání jasný. Tatínek pracoval jako soudní referent a chtěl, aby se jeho dcera pohybovala ve vysokých kruzích. V mládí se rozhodla vystudovat obchodní akademii, ale nadcházející druhá světová válka zcela změnila její životní plány.
V roce 1942 musela své studium přerušit a před nucenými pracemi v Německu ji zachránila úspěšná herečka ostravského divadla Marie Rýdlová, která řekla, že Slávka pracuje v divadle a není možné ji postrádat. Němci nakonec na její slova dali a Slávku nechali pracovat v divadle. Slávka se stala divadelní élevkou a vystupovala v činohře, opeře, baletu a operetě. Protože byla velmi mladá, v divadle jí velmi často obsazovali do rolí naivních dívek. Takové role jí však neseděly. Bohužel neměla velké možnosti a v divadle v Ostravě ani v Olomouci se tak neprosadila.
Po konci války přišla životní role
Když skončila druhá světová válka, vedení divadla se s ní rozloučilo s tím, že nemá dostatek talentu. Následně zkusila štěstí ještě v Pardubicích, ale ani tam to nedopadlo dobře. Protože byla mladá a půvabná, stále dostávala role naivních dívek, což se jí nezamlouvalo. V divadle v Pardubicích jí nakonec doporučili, aby šla pracovat na poštu a věnovala se oboru, který má vystudovaný.
Jenže osud chtěl, aby byla herečka, a proto jednoho dne byla ve správný čas, na správném místě. Herečka, která měla nastoupit do divadla totiž nedorazila, takže Slávka dostala ještě jednu šanci. Bylo to ve hře Ze života hmyzu bratří Čapků a ona mohla naplno projevit svůj skrytý talent. Vše zlé bylo nakonec zapomenuto a Slávka zůstala ve městě perníku ještě několik dalších let.
Dokázala na sebe strhnout pozornost
Slávka nakonec získala angažmá v Olomouci, kde už byla za velkou hvězdu. Na jevišti se potkávala s Josefem Bekem a diváci jejich společná vystoupení doslova milovali. Jenže Slávka chtěla víc a nespokojila se s tím, co měla. Chtěla se prosadit ve filmu. Měla za sebou pár malých rolí, ale pro filmaře byla stále neznámou a nic neříkající herečkou. Rozhodla se, že se odstěhuje do Prahy a zkusí své štěstí v hlavním filmovém městě.
V roce 1960 začala působit v Divadle E. F. Buriana. Nejenže na této divadelní scéně dostávala jednu roli za druhou, ale filmaři si ji našli. Navzdory jejímu šarmu a dokonalé postavě jí nikdy nikdo nenabídl hlavní roli. Slávka Budínová však byla natolik výrazná osobnost, že na sebe dokázala strhnout veškerou pozornost. Když jí bylo 40 let, zahrála si šlechtičnu, buržoazní dámičku i obyčejnou ženskou od plotny. Herečka zazářila ve filmech jako Zlatá reneta nebo Lidé z maringotek.
Měla přezdívku Carevny a Malostranské hraběnky
Její herecké schopnosti se postupem času rozvíjely a ona všem dokazovala, že patří mezi přední české herečky. Pověstné bylo především její namyšlené a povýšené chování ke kostymérkám. Když se jí něco nelíbilo, křičela na ně a rozházela po celé šatně vše, co jí zrovna přišlo pod ruce. Proto jí také v divadle dali přezdívku Carevna. Velmi často se jí také říkalo Malostranská hraběnka. Další její významnou rolí byla postava paní Ofky v muzikálu Noc na Karlštejně.
To proto, že měla na Malé straně v Praze dům, v němž žila i se svými rodiči, které si vzala k sobě, aby o ně mohla pečovat. Ten dům milovala a hodně finančních prostředků investovala do jeho rekonstrukce, protože ho získala, když se prakticky rozpadal. Když však přišly povodně, téměř vše zničily.
Toho pravého našla až ve stáří
Slávka Budínová měla vždy jasno, že v jejím životě je na prvním místě hlavně práce, o manželství a rodině nechtěla dlouhou dobu slyšet. Děti nechtěla a nejevila o ně žádný zájem. Jejímu kouzlu podlehl i herec Karel Höger. Oba svůj vztah bedlivě tajili, ale o jejich románku si tehdy štěbetali i vrabci na střechách. Slávka s ním čekala i dítě, ale kvůli práci se rozhodla jít na potrat. Ten proběhl tajně a nikdo se o něm nesměl dozvědět. S Karlem Högerem se proto rozešli.
Dlouhou dobu nemohla najít toho pravého, který by plně respektoval její pracovní nasazení. Až po padesátce se sblížila s režisérem Ivo Tomanem, do kterého se opravdu zamilovala. Následovala velkolepá svatba v Mongolsku. Oba si dokonale rozuměli. Milovali psi, měli rádi starožitnosti a milovali procházky po lese. Po jeho boku našla klid a harmonii.
Po smrti manžela se utápěla v alkoholu
Její šťastný život skončil v momentě, kdy její milovaný manžel zemřel. Velmi těžce nesla i své stárnutí a přicházející nemoci, včetně rakoviny, které se bála. Sice ji překonala, ale život už ji netěšil. Neměla z ničeho radost a netěšila ji ani její práce. Přesto stihla natočit ještě dva nepřehlédnutelné snímky – Kolju a Dvojrole.
Po smrti manžela se navíc začala utápět v alkoholu, byla nešťastná a naprosto zoufalá. Alkohol si dokonce nechala posílat i domů, aby pro něho nemusela chodit. Žila v osamění a nechtěla nikoho vidět. Vlastnila majetek v hodnotě 60 milionů korun, který však odkázala úplně cizí osobě.
Zdroje: ndm.cz, deník.cz, žena.cz, encyklopedie.ostrava.cz, Národní Divadlo
