Moderní plodiny vs. minulost: Pravda o mizejících vitamínech a minerálech z ovoce a zeleniny

Je možné, že i vy jste se někdy sami sebe ptali, zdali jídlo, které v dnešní přetechnizované době jíme, je stále tak výživné jako dříve? Jestli třeba rajčata ze zahrádky naší babičky či prababičky byla kdysi před mnoha lety nějak nutričně hodnotnější nežli ta dnešní „mezinárodní“ rajčata ze supermarketů?

Pojďme se na toto zajímavé téma podívat trochu více do hloubky a odpovědět na otázku: „Skutečně se oproti minulosti změnila díky modernizaci potravinového systému a zemědělství nutriční kvalita potravin či plodin?“

V posledních letech se v médiích a na sociálních sítích rozmohl takový nešvar. Autoři tam stále dokola omílají, že dnešní potraviny (především ovoce, zelenina a obiloviny) už nejsou tak výživné jako kdysi (například v porovnání s obdobím před 2. světovou válkou).

Že je dnes prý půda vyčerpaná, zemědělství a životní prostředí se změnilo a naše jídlo už proto nemá tolik živin. A na konci článku / příspěvku je většinou nějaká ta reklama na vitamíny či multivitaminy.

Tvůrci těchto zpráv (redaktoři, influenceři apod.) se pak většinou opírají o studie, které dřívější obsah živin v ovoci a zelenině porovnávají s dnešní dobou. A opírají se docela právem, protože výsledky některých výzkumů skutečně u některých plodin a u některých mikroživin ukazují celkem výrazné poklesy.

Jenže jak to tak většinou bývá, věc je trochu složitější. Než si tedy začneme panicky objednávat desetikilová balení multivitaminů, pojďme se na to podívat trochu střízlivěji.

Je samozřejmě jasné, že ledacos se od 2. světové války změnilo. Pokud tedy budeme akceptovat, že k nějakému úbytku živin dochází, bude to způsobeno především těmito faktory:

I když z výše popsaných důvodů jsou starosti o kvalitu potravin celkem pochopitelné a dávají smysl, celkově to ale zřejmě nebude tak horké. Ona totiž současná zemědělská půda na tom není hůře a ve srovnání s dřívějškem se v ní pravděpodobně drží minerálů buď stejně, nebo dokonce ještě více. A to především kvůli používání půdních testů a hnojení.

Takže jestli nám v jídle opravdu nějaké vitamíny a minerály ubyly, nebude to patrně kvůli půdě, ale kvůli už zmiňovanému efektu ředění, kdy rostliny rostou rychleji a ve větším množství a živiny se tak v nich „naředí“.

Je ale pravda, že skutečně existují studie, které porovnávaly obsah živin v ovoci, zelenině a obilovinách kdysi a teď (to jsou právě ty studie hojně odkazované v médiích). A zjistilo se, že některých minerálů – třeba hořčíku, vápníku nebo železa – trochu ubylo. Nicméně neděje se to u všech plodin a u všech mikroživin a často ten pokles není až tak dramatický.

Hlavním problémem těchto „šokujících“ studií je ale to, že srovnávají stará data s novými. A to není úplně fér. Představme si totiž, že vezmeme tabulky ze 40. nebo z 50. let (nebo jiné třeba ještě starší) a porovnáme je s dnešními moderními laboratorními analýzami. Jak to dopadne?

No samozřejmě špatně, protože je jasné, že za tu dlouhou dobu se toho poměrně dost změnilo - změnily se třeba metody měření, dále jsou samozřejmě naprosto odlišné použité technologie měření, jsou i jiné podmínky a způsoby skladování vzorků atd.

Další věcí je, že kdysi před desítkami let tehdejší vědci používali jiné metody odběru vzorků, které dnes ale bohužel nemůžeme nějak porovnat, protože původní údaje z dávné minulosti už nemáme k dispozici.

Co z toho všeho tedy plyne? Plyne z toho to, že pokud chceme vědět, jestli a jak se výživové hodnoty plodin změnily v průběhu času, asi bychom úplně neměli spoléhat na nějaké historické tabulky se starými údaji, které nelze spolehlivě vyhodnotit.

Problematika zhoršující se nutriční kvality plodin je celkem složitá a do článku zde na této platformě se nevejde. Koho by tedy toto téma zajímalo více do hloubky, může si celý článek vyhledat a přečíst na mém webu (odkaz na web naleznete v mém profilu).

Asi ne. Dnes totiž máme na výběr daleko pestřejší stravu, než mívávali naši předci. Dříve byla u běžných lidí běžná především sezónní strava – v zimě minimum čerstvé zeleniny a ovoce, v létě se jedlo, co rostlo na zahradě či na polích někde za chalupou.

Nyní si můžeme dát kdykoli třeba borůvky, jíst avokádo celý rok, koupit si chia semínka nebo běžně lososa. Když jíme pestrou stravu, pravděpodobně do sebe dostaneme dostatek potřebných látek.

A i kdyby měl například dnešní špenát méně železa než ten před 100 lety, pořád je to lepší zdroj železa než třeba smažák s hranolkama. Takže spíše než se stresovat tím, že v brokolici je o pár procent méně hořčíku, měli bychom se soustředit na to, abychom jedli celkově kvalitně a rozmanitě.

Každopádně někteří zainteresovaní lidé si možný problém uvědomili a řekli si: „OK, jestli je v jídle opravdu méně živin, tak s tím něco uděláme.“ A začali šlechtit speciální odrůdy plodin, které mají „přirozeně“ více vitamínů a minerálů (tomuto se říká biofortifikace - zvyšování nutriční kvality plodin). Takže dneska můžeme klidně narazit třeba na obohacenou rýži, pšenici, ječmen, kukuřici, fazole, cizrnu či třeba arašídy.

A jak to ti moderní zemědělci vlastně dělají? Tak například hnojí speciálními minerály, přidávají do půdy mikroorganismy (např. houby nebo bakterie, které pomáhají rostlinám lépe vstřebávat živiny), pěstují meziplodiny, nebo jak už jsem výše zmínil, rovnou šlechtí rostliny tak, aby byly výživnější a tedy ne jen proto, aby daly co nejvyšší úrodu.

Takže ironií nakonec je, že některé dnešní plodiny díky těmhle „vymoženostem“ mohou mít dokonce více živin než ty „staré dobré“ plodiny z minulosti od našich babiček.

Pokud má někdo stále strach, že se z potravin ztrácí důležité živiny, řešení je poměrně jednoduché:

Takže jak to je? Má dnešní ovoce a zelenina opravdu méně vitamínů a minerálů? Možná. Ale není to rozhodně důvod k panice.

Pokud netrpíme nějakou nemocí a stravujeme se tak nějak rozumně, určitě nám nehrozí, že bychom něčím strádali. Něco jiného to samozřejmě může být u sportovců či jinak fyzicky vytížených lidí, ale o tom dnes tento článek není.

Místo obav ze šokujících zpráv z médií o nutričně nehodnotném jídle se tedy raději zaměřme na to, abychom jedli opravdové jídlo a ne jen vysoce průmyslově zpracované výrobky. A když máme možnost, dejme vždy přednost čerstvým, sezónním potravinám, ideálně od místních pěstitelů / farmářů.

A především jezme více ovoce, zeleniny a celozrnných potravin. Čili čerstvá zelenina a ovoce, ořechy, semínka, luštěniny nebo třeba celozrnné pečivo – to všechno jsou stále skvělé zdroje (mikro)živin. Klíčem je hlavně to, aby toho člověk jedl dostatečné množství.

A to je pro dnešek vše. Děkuji vám za pozornost.

Zdroje: