Sklenička denně nezlepšuje zdraví, ukázala velká studie o alkoholu

Myšlenka, že malé množství alkoholu chrání zdraví a prodlužuje život, je zakořeněná tak hluboko, že ji většina z nás bere jako samozřejmost. Sklenička vína na srdce, panák na trávení, pivo na uvolnění… a člověk má pocit, že dělá něco pro své zdraví.

Jenže právě tady narážíme na problém - velká část toho, co o alkoholu víme, stojí na studiích, které mohou být ve skutečnosti zkreslené. Ne úmyslně - spíše tak nějak historicky, kvůli tomu, jak jsou podobné výzkumy stavěny.

Když se totiž člověk (vědec) začne těmhle studiím věnovat trochu více, zjistí, že to porovnávání není tak čisté, jak vypadá. Ve finále to nebývá „piják vs. abstinent“, ale spíše směs lidí, kteří mají úplně jiné příběhy. A pak z toho vyjde něco, co může být dost zavádějící.

Aby v tom někdo udělal pořádek, objevila se v roce 2024 velká metaanalýza. Nesnažila se určovat „bezpečnou dávku“, spíše chtěla pochopit, proč některé studie tvrdí, že lidé s jednou až dvěma skleničkami denně žijí déle, zatímco jiné podobné přínosy vůbec nenašly.

Vzali si k tomu 107 různých studií, dohromady přes 4,8 milionu lidí, a porovnávali, kde to celé začíná skřípat.

A výsledek? No… řekněme, že to není úplně dobrá zpráva pro romantický příběh o „zdravém popíjení“. Mnoho studií je totiž zkreslených způsobem, který může vytvořit iluzorní dojem, že mírní pijáci žijí déle nežli abstinenti.

Systematický přehled s metaanalýzou z roku 2024 přikládám zde, nebo je pod článkem.

Když se vědci probírali těmi studiemi o alkoholu, všimli si jedné věci. Ve studiích se porovnávají lidé, kteří „pijí“, s těmi, kteří „nepijí“ (to je samozřejmě jasné). Jenže ono to často tak jasné není. Ti takzvaní abstinenti bývají všelijací - rozhodně ne vždycky lidé, kteří se alkoholu celý život ani nedotkli.

Dost často tam totiž spadnou i lidé, kteří pít přestali, protože jim tělo dalo varovný signál. Zdravotní potíže, nějaká diagnóza, prostě něco, kvůli čemu alkohol vyřadili. A pak jsou tam i ti, kteří si dají skleničku jen občas - tedy tak málo, že je výzkumníci rovnou zařadí mezi abstinenty.

Takže ve výsledku ta skupina „nepijáků“ může být pěkně promíchaná - čili jen malá část jsou opravdu lidé, kteří alkohol nikdy nepili.

A když pak proti nim postavíme mírné pijáky, kteří jsou často celkově zdravější (protože je nic nedonutilo s pitím přestat), začne to opticky vypadat, že sklenička vína skoro zachraňuje život. Jenže ten rozdíl patrně nevytváří alkohol, ale to, koho vlastně porovnáváme s kým.

Výzkumníci tomu říkají „lifetime selection bias“ - což je učený název pro to, že lidé se během života mění, někdo přestane pít kvůli nemocem, někdo pokračuje, protože mu nic není, a když se to všechno hodí do jednoho pytle, může z toho vylézt hodně zavádějící obrázek.

A autoři této velké metaanalýzy tvrdí, že tohle zkreslení se vine skoro všemi studiemi o alkoholu, jako taková skrytá linka, které si většinou nikdo moc nevšímá.

Možná jste ji viděli. Graf, kde mírní pijáci mají nejnižší úmrtnost a abstinenti i větší pijáci vyšší. Takové elegantní „J“.

Jenže když se autoři metaanalýzy podívali blíže, zjistili zajímavou věc: čím kvalitnější byla studie a čím méně byla zatížená zmíněným zkreslením, tím více se efekt „ochranné“ konzumace ztrácel.

Konkrétně: Studie, které nesplňovaly kvalitativní kritéria, ukazovaly, že mírní pijáci mají o 16% nižší úmrtnost (RR = 0,84). Ale když autoři vzali jen studie s mladšími lidmi, které nemíchaly abstinenty s bývalými či příležitostnými pijáky, výsledek byl RR = 0,98. 

Kde RR (relativní riziko) je v tomto případě údaj říkající, jak velká nebo malá je pravděpodobnost úmrtí ve srovnání s abstinenty. Abstinenti zde tedy fungují něco jako nula na pravítku, podle které se měří všichni ostatní:

Hodnota 0,98 je v podstatě stejná hodnota jako 1,0. Tedy téměř nulový rozdíl.

Tohle číslo je důležité, protože se objevovalo v opakovaných analýzách: jakmile se studie pročistily od zásadních zdrojů zkreslení, údajné přínosy alkoholu zmizely.

Kromě dvou hlavních kritérií (věk lidí a čistota abstinentské skupiny) se opakovaně ukázalo pár dalších faktorů, které snižovaly nebo zvyšovaly „zdravost pijáků“ v datech.

Některé studie se účastníků ptaly jen na pití za poslední týden nebo pár dní. To je dost nepřesné. A právě tyto studie častěji ukazovaly, že mírné pití prospívá.

Naopak ty, které pití hodnotily přes delší období (alespoň měsíc), už tolik pozitivní efekt nenašly - efekt se vytrácel.

Tady výzkumníkům vyšla docela zajímavá, skoro až zamotaná věc. Když totiž při výpočtech zohlednily, kdo kouří a kdo ne, alkohol u kuřáků vycházel „zdravěji“ (RR = 0,93). Jako kdyby u kuřáků malé množství alkoholu trochu snižovalo riziko úmrtí.

A když se autoři od kouření úplně odřízli a podívali se jen na lidi, kteří nekouří, obrázek se otočil. Čili u nekuřáků, kteří si dávali pár drinků týdně, vycházelo riziko úmrtí vyšší než u těch, kteří nepili vůbec (RR = 1,16).

Takže žádný ochranný efekt – spíše lehce opačný směr.

A to naznačuje, že vztah mezi alkoholem, cigaretami a zdravím je asi složitější, než se dosud bralo. Nejde jen o prosté „započítáme kouření a hotovo“. Spíše to vypadá, že se tam různé vlivy navzájem překrývají a posouvají výsledky způsobem, který není úplně snadné vysvětlit.

Zde je to podobné jako u kouření - když studie socioekonomický status kontrolovaly, mírní pijáci vycházeli zdravěji.

Socioekonomický status je v podstatě směs toho, jak si člověk stojí finančně, jaké má vzdělání a v jakých podmínkách žije. Je to taková úroveň toho, jaké má možnosti v běžném životě.

A právě tady se láme chleba. Je totiž dobré si uvědomit, že lidé s vyšším socioekonomickým statusem (kteří mají lepší příjem, vzdělání, bydlení, přístup ke zdravotnictví apod.) mají obecně nižší úmrtnost, lepší životosprávu a méně rizikových faktorů. Čili tito lidé:

Takže když někdo z „vyšší vrstvy“ pije málo (třeba jen tu skleničku denně), může se jevit zdravější (oproti abstinentům a pijákům bez životosprávy), avšak ne díky alkoholu, ale díky životnímu stylu.

Jinak řečeno to, že mírní pijáci s vyšším socioekonomickým statusem ve starších studiích vycházeli zdravější, nejspíš nebylo tím, že by alkohol prospíval. Spíš to bylo tím, že tahle skupina je obecně zdravější, žije v lepších podmínkách a celkově umírá méně. Jakmile se to v analýzách zohlední, údajná výhoda pití mizí.

Autoři udělali několik scénářů podle toho, jak byly studie kvalitní - vždy s přísnějšími kritérii. A pokaždé, když se z výběru odstranily studie s jasnými riziky zkreslení, křivka se narovnala.

V nejpřísnějším scénáři, kde musela být splněna kritéria:

vyšlo RR = 1,04. Čili v těch úplně nejpřísnějších podmínkách dokonce vyšlo, že mírné pití má o trochu vyšší riziko úmrtí. Ale rozdíl nebyl statisticky významný - spíše to ukazuje, že ochranný efekt se tady opravdu nehledá snadno.

Takže:

Tahle analýza neříká, že si nikdy nemáme dát skleničku. Nesnaží se dávat doporučení pro život. A ani neurčuje hranici „bezpečného pití“.

Dělá něco jiného: ukazuje, že dlouhé roky citovaná „zdravotní ochrana“ mírného pití je možná jen optický klam vzniklý špatným srovnáním skupin.

Jinými slovy - mnoho studií o alkoholu je zkreslených způsobem, který může vytvářet falešný dojem, že malé množství alkoholu je pro zdraví výhodné.

A že čím pečlivěji se zkoumá, tím více se celý efekt rozpadá. J-křivka, která je občas někde prezentována, se u opravdu kvalitních studií prostě nepotvrdila.

Autoři metaanalýzy přiznávají několik omezení:

Takže… chrání nízké dávky alkoholu srdce a prodlužují život?

Podle této studie to vypadá, že když odstraníme základní zdroje zkreslení, nezůstane po této myšlence nic podstatného. J-křivka, která tak hezky vypadá v grafech, se u „poctivě“ navržených studií neukazuje.

Jestli si občas dáme víno či pivo? Dejme si ho - jen bychom asi neměli moc spoléhat na to, že nám to zachrání srdce, či jinak zlepší zdraví.

Zdroj:

Why Do Only Some Cohort Studies Find Health Benefits From Low-Volume Alcohol Use? A Systematic Review and Meta-Analysis of Study Characteristics That May Bias Mortality Risk Estimates