Článek
Moderní škola by však měla být bezpečným místem, kde se všichni učí podle svých možností a potřeb, mají k tomu dostatečnou podporu, a každý si tam může říct: „Mně se tady prostě líbí!“
Jak by mohl vypadat jeden takový den v moderní škole? Po příchodu žáci usedají na nějaké příjemné místo třeba ke kulatému stolu, do sedacího vaku nebo na polštář na koberec. V průběhu vyučování se zabývají tím, co je zajímá a co si vybrali z pestré nabídky vzdělávacích aktivit, které poskytují příležitosti k rozvoji různých znalostí a dovedností. Žáci si mohou vybrat, zda budou pracovat individuálně, ve dvojicích či skupinkách.
V moderní škole mají žáci množství příležitostí k učení. Někdo se například učí o různých státech, a tak z globusu zjišťuje jejich umístění, na mapě světa hledá jejich hlavní města a na Googlu si prohlíží jejich dominanty. Jiného žáka zrovna zajímají rostliny, tak si o nich něco zajímavého čte a k tomu může vypracovat připravený pracovní list nebo nějakou rostlinu zasadit. Někdo jiný si zase chce zapsat něco zajímavého z přednášky na YouTube o historii antického Řecka, tak si bere sešit a zapisuje si do něho takovým způsobem, aby mu jeho poznámky dávaly smysl.
Další dva žáci se poslední dobou učili v němčině tvořit minulý čas. Vzájemně si vytvořili „testík“, který obsahoval slovesa v infinitivu a zadání, do jaké osoby minulého času je mají vyčasovat. Potom si „testíky“ vyplnili, vyměnili a vzájemně si je opravili. O kousek dál je skupina žáků, která studovala informace o vzácných plynech. Společně poprosili paní učitelkou o pracovní list na toto téma. Nyní ho každý zvlášť vyplňuje a posléze se sesednou do jednoho kruhu a porovnávají si své odpovědi. Když najdou rozpor, ověřují ho v knihách, na internetu, zeptají se umělé inteligence nebo paní učitelky.
Jedna žákyně zase na počítači napsala příběh a požádala paní učitelku, aby jí zkontrolovala, zda tam nemá nějaké chyby. Paní učitelka příběh kontroluje a označuje gramatické chyby - buď tečkou přímo u slova s chybou, nebo na konci řádku udělá tolik teček, kolik je na řádku chyb, a to podle toho, jaký způsob žákyni lépe vyhovuje. Vrací ji příběh a ta na každém označeném řádku hledá a opravuje chyby. Používá k tomu své poznámky v sešitě, pravidla českého pravopisu a velké plakáty na zdi, které vytvořili její spolužáci. V průběhu tohoto opravování přijde „AHA moment“ a žákyně přesně pochopí, jak funguje shoda podmětu s přísudkem. Žádná známka ani jiná forma nevyžádaného vnějšího hodnocení není k jejímu učení potřeba.
Když se někdo ve škole potřebuje napít, napije se. Když má hlad, zakousne se do svačiny. Když potřebuje na toaletu, nikoho se nemusí ptát na svolení a prostě si odskočí. Všichni mohou své základní fyziologické potřeby naplňovat ve chvíli, kdy potřebují. Neexistuje žádná přestávka společná pro všechny, každý má totiž své pracovní tempo a nikdo nechce být rušen, když například vytváří velký plakát o prehistorických dinosaurech a tiskne si k němu modely ve 3D tiskárně.
Takhle vypadá den v moderní škole, která naplňuje současné trendy a základní principy v oblasti vzdělávání, kterými jsou diferenciace výuky, podpora vnitřní motivace žáků, respekt k jejich fyziologickým potřebám, využívání smysluplných metod hodnocení (jako jsou různé techniky korektivní zpětné vazby, sebehodnocení nebo vrstevnické hodnocení) a zapojení digitálních technologií do výuky (zejména tedy počítače, internet, 3D tisk, umělá inteligence). Základním stavebním kamenem takové školy je zejména bezpečné prostředí, které učitel vytváří svou předvídatelnou a nezraňující komunikací. Je to škola, kde si všichni žáci i učitelé mohou každý den říct, že se něco nového naučili a že se jim tam prostě líbí. Víme, že takové školy existují. Na vlastní oči jsme je viděli. Proč by tedy všechny školy nemohly být moderní?