Kde teď roste nejvíc hub: Mapa nejlepších lokalit slibuje největší úlovky v celé ČR

Houbaření má u nás skutečně hluboké kořeny. Není náhoda, že se říká Co Čech, to houbař , velká část z nás se každé léto a na podzim vydává do lesů s košíkem v ruce. A proč také ne? Houby stojí jen tolik, kolik nás bude stát cesta do lesa. Navíc máme to štěstí, že naše lesy zůstávají dostupné každému. Na rozdíl od mnoha jiných zemí si u nás můžete vyrazit na houby, kdy chcete. Samozřejmě s rozumem - když po bouři hrozí padání stromů nebo probíhají myslivecké hony, je lepší zůstat doma.

Jenže tady začíná problém každého začínajícího houbaře. Ti zkušení své nejlepší lokality hlídají jako oko v hlavě. Pravidlo „neprozrazuj, kde bereš“ dodržuje snad každý houbař, který něco našel.

Ne všude rostou stejné houby. Záleží na tom, jaký je to les a jaké jsou tam podmínky. V listnatých lesích narazíte na hřiby, křemenáče nebo holubinky. Jehličnaté lesy, zvlášť ty na severních svazích s mechem, mají často víc vlhkosti. Tam najdete spíš klouzky nebo kozáky.

Ale houby nerostou jen v lesích. Na loukách nebo pastvinách, hlavně kolem stromů, které drží stín, můžete objevit bedly nebo žampiony. A možná vás překvapí, že i ve vlastní zahradě se můžou objevit houby. Jejich kořeny totiž vydrží v zemi desítky let a čekají na vhodnou chvíli.

Dokonce i v okolí velkých měst jako Praha nebo Brno má smysl hledat. Stačí se podívat na mapu a vydat se tam, kde ukazuje dobré podmínky.

Vzhledem k tomu, že houby rostou podle složitých podmínek vlhkosti a teploty, není vždy snadné odhadnout, kdy a kde vyrazit. Proto si můžete pomoci moderními nástroji. Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s odborníky z České mykologické společnosti každý den aktualizuje mapu pravděpodobnosti růstu hub. Stupnice sahá od velmi nízké až po velmi vysokou pravděpodobnost.

Zásadním kritériem pro tvorbu mapy je hodnota API30 (index předchozích srážek), což je veličina posuzující nasycenost půdy, založená na sumaci denních úhrnů srážek za sledované období (30 dní) s klesající vahou směrem do minulosti. Čím vyšší hodnota, tím vyšší nasycení půdy vodou a tedy potenciál růstu hub. Hodnota API30 je korigována koeficientem vycházejícím z průměrné teploty v posledních sedmi dnech, jelikož v nejteplejších měsících je potenciál výparu spadlých srážek výrazně vyšší.

Pokud hledáte inspiraci, můžete si vyhledat také interaktivní mapu v internetovém atlasu hub NaturAtlas nebo se přidejte do různých facebookových skupin, ve kterých si houbaři sdělují nejnovější poznatky o nálezech.

Jaká je aktuální situace podle této mapy? Podívejme se, jak to vypadá v jednotlivých krajích podle mapy CHMI k 22. červnu 2025:

Pro růst hub je klíčové teplo spolu s dostatečnou vlhkostí. Houby začínají nejvíce růst po vydatných deštích (cca 10 dní po nich) a následném teplém počasí, nejvíce v rozmezí července a září.

Houby vyžadují správnou kombinaci teploty a vlhka. Nejvhodnější podmínky nastávají asi týden až deset dní po pořádných srážkách, když následuje teplé počasí. Nejlepší periode pro sběr bývá od července do září.

Stará houbařská moudrost praví, že houby rostou po dešti. Přesto není rozumné spěchat do lesa hned po bouřce, houby potřebují čas na vývoj. Velké teplotní výkyvy mezi dnem a nocí jejich růst naopak zpomalují.

Z hlediska praktického houbaření je zajímavé období od dubna do listopadu. Sezóna začíná v březnu nebo dubnu (podle počasí), kdy se objevují smržové houby - kačenka česká, smrž obecný nebo kuželovitý. U nás se moc nesbírají, ale v zahraničí jsou velmi ceněné.

První jarní houby, které stojí za to, jsou penízovky smrkové. Najdete je na opadaných šiškách ukrytých v mechu. Jsou malé, ale skvěle chutnají v polévce. Sbírají se nůžkami.

V dubnu a květnu přichází čas na májovky. To je skutečná pochoutka s charakteristickou moučnou vůní a pevnou dužinou. Jejich chuť dokonale vynikne v polévce. Jen pozor na záměnu s jedovatou závojenkou olovnatou!

Po májovkách začíná skutečné houbaření. V květnu a červnu se postupně objevují všechny oblíbené druhy - hřiby, kozáky, kuřátka, holubinky, suchohřiby a mnoho dalších.

S přibývajícím sluncem roste i počet druhů hub. Když je dostatek vlhkosti, můžete počítat s bohatými úlovky až do listopadu. V teplých podzimech dokonce až do prosince.

Houby se dají sbírat prakticky celý rok. V mírných zimách i v lednu. Typické podzimní houby jako čirůvky najdete i v prosinci.

Záleží na velikosti a typu houby. Malé druhy odřezáváme těsně nad povrchem půdy, ty s tuhými nohami řežeme pod kloboučkem. Velké masité druhy jako hřibovité houby lehce vykroutíme z půdy, jamku zašlápneme a spodek před uložením očistíme. Většina odborníků doporučuje houby vykrucovat, ne odřezávat.

Pro správný sběr je nezbytné mít vhodné vybavení. Ideální jsou proutěné košíky, houby se nepomačkají a jsou dobře větrané. Rozhodně ne do igelitových pytlíků, ve kterých se mohou houby zapařit a stát se zdravotně závadnými. Alternativou jsou síťovky nebo plátěné tašky.

Zlaté pravidlo zní: berte jen to, co skutečně znáte. Spousta jedovatých hub totiž vypadá podobně jako ty jedlé. Třeba muchomůrka zelená může připomínat některé pečárky. Sbírejte pouze mladé a zdravé houby. Konzumace by měla být střídmá, zejména pro děti a osoby s citlivým trávením. Houby mohou zatěžovat trávení a způsobit nepříjemné zdravotní problémy. Lidé s citlivým zažíváním by proto měli být zvlášť opatrní.

Každý rok se bohužel stane řada otrav. Když po jídle z hub zvracíte nebo máte průjem, okamžitě volejte lékaře. Pokud ještě máte něco z jídla, uschovejte to. Když ne, odeběřte alespoň vzorek toho, co vám vychází, pro laboratoř. Jen tak zjistí, čím jste se otrávili.

Některé houby stojí za to znát každému, kdo chce houby sbírat.

Hřib smrkový je asi nejznámější houba vůbec. Říká se mu taky pravák. Poznáte ho podle hnědého sametového kloboučku a světlé dužiny. Roste pod smrky a v kuchyni se dá použít všelijak - do polévky, omáčky, rizota. Můžete ho i usušit a rozemlít jako koření. Je masitý, takže se dobře smaží nebo griluje.

Kozák březový má hnědý klobouk a světlou nohu s tmavými šupinkami. Dužina může po naříznutí zrůžovět nebo zčervenat. Jak název napovídá, najdete ho pod břízami. Dá se sušit, nakládat, smažit nebo dusit. Jen ho musíte pořádně tepelně upravit, protože syrový je těžko stravitelný.

V listnatých lesích najdete holubinku nazelenalou, která je charakteristická nazelenalým až olivovým kloboučkem, někdy s odstíny žluté nebo hnědé. Světlá dužina po naříznutí nezmění barvu. Roste pod duby, buky a habry. Má jemnou oříškovou chuť a na rozdíl od jiných holubinek není hořká ani štiplavá.

Křemenáč osikový má oranžový klobouk a světlou nohu s tmavými skvrnami. Dužina může růžovat nebo červenat. Najdete ho pod osikami a dalšími listnatými stromy.

Bedla vysoká patří mezi nejvyšší houby - noha může mít až čtyřicet centimetrů. Má velký šupinatý klobouk. Noha je dutá s výrazným prstencem a často má šupinky. Pozor na záměnu s jedovatou bedlou zahradní, která je menší a při poranění červená! Bedlu najdete na loukách i v lesích, často ve skupinách. Klobouky se skvěle hodí na smažení jako řízky.

Liška obecná má nezaměnitelný vzhled s charakteristickým tvarem klobouku, třeně i specifické žluté barvy si nemůžete splést. Má zlatožlutý klobouk nálevkovitého tvaru s vlnitým okrajem. Krátká silná noha má stejnou barvu. Lišky rostou v trsech v různých lesích. Mají ovocnou vůni a jemnou chuť.

To, co můžete hned sníst, nakrájejte a uvařte. Zbytek můžete na pár hodin vložit do ledničky. Když máte hodně hub, musíte je konzervovat, nejčastěji sušením nebo nakládáním.

Velké hřibovité houby nakrájejte na plátky silné 3-4 milimetry a usušte v polostínu na sítech. Na nakládání se hodí hřibovité houby, lišky, ryzce nebo čirůvky. Takto zpracované houby vám vydrží do zimy.

Houby nevyrostou ze dne na den, vyvíjejí se několik dní. Proto není důležité, kdy během dne jdete. Ráno má smysl chodit jen tam, kde je mnoho houbařů, zejména o víkendech.

Houbaření se může naučit každý bez ohledu na věk. Za tři roky se naučíte rozpoznat kolem sta druhů, skutečný odborník jich zná asi tři sta. Část znalostí se přes zimu zapomene, takže si je musíte každý rok oživit. Nejlepší je, když se houbaření učíte od rodičů nebo prarodičů. Ale nikdy není pozdě začít.

Zdroje: info.chmi.cz/, bauhaus.cz, www.limero.cz, novinky.cz, kurzyproradost.cz