Almara, kamrlík, nebo portmonka: Běžně používaná slova našich předků, která dnes mladí neznají

Zkuste si představit větu: „Babička vytáhla portmonku z almary a šla do konzumu pro krajáč mléka, zatímco dědeček seděl na škamnách a četl si žurnál.“ Mladšímu čtenáři může znít jako směs neznámých výrazů, ale dříve to byla zcela běžná mluva.

Ještě nedávno se například v čítankách objevovala věta: „Dědeček s babičkou šukali po světnici a hledali vázu.“ Sloveso „šukat“ tehdy znamenalo uklízet, přehrabovat se nebo usilovně hledat, podobně jako dnešní „šmejdit“. Tento význam však dnes téměř vymizel, jazyk se proměnil a s ním i vnímání některých slov. U dnešních dětí vyvolává tato věta výbuchy smíchu nebo rozpačitost. Jak upozorňuje blogger Jirka Svoboda, podobné výrazy se v dětském vnímání posouvají velmi rychle, a to bez ohledu na jejich historický původ.

Změna významu ale není výjimečná. Mnohá slova, která naši předci používali denně, dnes vycházejí z běžného užívání, nebo se posunula natolik, že jsou pro současné mladé lidi nepochopitelná nebo komická.

Možná se zdá, že na zapomenutých slovech nezáleží. Jenže jazyk není jen soubor výrazů, je to způsob, jakým vnímáme svět. Zánik výrazu „almara“ s sebou nese i ztrátu představy o místnosti, v níž stála těžká zamykatelná skříň na cennosti. Ztrácíme konkrétní obraz způsobu života, který k těmto slovům patřil.

Jazykovědci při popisu vývoje slov rozlišují tři základní kategorie: archaismy, historismy a neologismy.

Archaismy označují předměty nebo jevy, které stále existují, jen se pro ně užívá jiné označení. Almara je skříň, portmonka peněženka, škamny školní lavice. Význam zůstává, ale forma se mění. Původ slova „almara“ sahá do arabštiny a původně označovalo uzamykatelný nábytek na cennosti. Slovo „portmonka“ vzniklo z francouzských výrazů porter(nést) a monnaie (peníze). Označovalo elegantní typ peněženky, který kontrastoval s hovorovými výrazy jako „šrajtofle“ nebo „prkenice“.

Historismy naopak označují věci, které dnes už neexistují. Sudlice, řemdih, halapartna, grešle, píď. To vše odkazuje na svět, který je dnešním uživatelům jazyka vzdálený nejen časově, ale iale i životní zkušeností.

Neologismy jsou protikladem archaismů. Jde o výrazy nově vytvořené, často pro potřeby technologií nebo sociálních změn, například „lajk“, „mejl“, „selfie“ nebo „hashtag“. I „portmonka“ byla svého času neologismus, dnes se ale téměř nepoužívá a stala se zastaralou.

Archaismy obecně označují slova, která už v běžné řeči téměř nenajdeme, jak připomíná lingvistka Lucie Aubrechtová. Ztrácejí své místo ve veřejném prostoru a postupně ustupují novým, jednodušším nebo přejatým výrazům.

Starší slova dokreslují životní styl, který už dnes neznáme. Světnice nebyla jen místností, byla centrem domácího života, kde se odehrávala každodenní rutina. V ní se hledala ztracená váza, z almary se vytahovala portmonka a do konzumu se chodilo pro mléko v krajáči, což byl velký keramický džbán se širokým dnem. Děti seděly na škamnách, dřevěných školních lavicích, které pamatují generace žáků, a dědeček si četl žurnál, což bylo označení pro noviny nebo časopis.

Mnohá z těchto slov mají odstíny významu, které dnes už téměř neznáme. Almara nebyla jen „nějaká skříň“, ale zamykatelný kus nábytku určený k ochraně cenností. Portmonka se odlišovala od běžné peněženky svou elegancí i funkcí. Šlo často o dámské pouzdro s kovovým zapínáním.

Zánik slov má řadu příčin, historických, společenských i jazykových. Zmizely nejen výrazy jako „sudlice“ nebo „lazebník“, protože s nimi zmizely i označované profese a předměty. Po roce 1989 se z běžné mluvy vytratila slova jako „masna“ nebo „svazarm“, protože zanikly i instituce, které označovala.

Proměny se netýkají jen slovní zásoby, ale i samotného významu slov. Slovo „ledovka“ dříve označovalo bonbon, dnes náledí. Významy se posouvají, jazyk se přizpůsobuje novému kontextu. Rozhoduje i délka slova, jazyková ekonomie vede k tomu, že „bicykl“ nahradí jednodušší „kolo“. Některé novotvary neuspěly, protože nebyly srozumitelné. Pokus obrozenců nahradit „klavír“ výrazem „klapkobřinkostroj“ je známým případem. Byl sice popisný, ale těžkopádný. A tak i logicky vytvořené výrazy zůstaly bez praktického uplatnění.

Někdy slova vymizí jednoduše proto, že už není potřeba je používat. Dnes jen málokdo používá „zpěvohru“ jako označení pro operu. A pokud mládež nechodí na operu, nemá důvod znát ani starší pojmenování.

Jazyk se nemění jen ve slovní zásobě, ale také v gramatice a pravopisu. Dnes působí archaicky například věty jako „budu dělati úkoly“ nebo „půjdu kráčeti do školy“, které využívají koncovku „-ti“. Ta se v běžné mluvě téměř nevyskytuje a přežívá jen v uměleckých nebo stylizovaných textech.

Zanikají i některé tvaroslovné varianty a výrazy. Například „peku koláč“ zní dnes neobvykle, běžnější je „peču koláč“. Zastarávají i spojky jako „pročež“, „leč“ nebo „anžto“, které sice nezmizely docela, ale v běžné řeči znějí cize a nepřirozeně. Z pravopisu pak ustupují formy jako „gymnasium“, které nahradilo dnešní „gymnázium“.

Vývoj slovní zásoby je dlouhodobý proces. Už v 19. století se obrozenci snažili vytvořit novou češtinu a ne všechno, co navrhli, se uchytilo. Stylizovaná věta „Anžto student pilně studoval, pročež se mu dařilo, leč ledva stíhal všechny povinnosti“ dnes zní neobratně a těžkopádně, přesto ilustruje dobovou snahu o jazykovou obrodu.

Obrozenci se neomezovali jen na přejímání, ale tvořili vlastní slova skládáním, odvozováním i vymýšlením. Většina z těchto novotvarů však zůstala na okraji. Patrik Ouředník ve své sbírce Slova v zapomenutí daná shromáždil přibližně 1800 výrazů z období mezi koncem 18. a počátkem 20. století. Dnešní čtenář v nich pozná jen zlomek, obvykle nejvýš každé dvacáté.

Mezi známější výrazy patří „bradýř“ (holič), „klapkobřinkostroj“ (klavír) nebo „koksa“ (uhlí). Ale kdo dnes zná „žehroň“, „jezlonce“ nebo „chraňokapku“? Přitom jde o důmyslné výrazy. Například „chraňokapka“ označovala oční kapky, které chrání zrak. Jejich osud byl ale daný: kvůli složitosti a nezvyklosti se v jazyce neuchytily.

Změny v jazyce dnes probíhají rychleji než dříve. Slova jako „výslužba“ nebo „žurnál“ už dnes mnozí mladí vnímají jako zastaralá. Přirovnání „být jako ze žurnálu“ se z běžné mluvy téměř vytratilo. Slova jako „mejl“, „lajk“ nebo „post“ jsou krátká, výstižná a snadno se uchytí. Oproti nim působí výrazy jako „videokazeta“ nebo „disketa“ už zastarale, i když byly ještě nedávno běžnou součástí každodenní řeči.

Zatímco mnohá zastaralá slova zmizela z celonárodního povědomí, v některých regionech, zejména na venkově, se stále používají. Jazyk se zde proměňuje pomaleji, a tak je možné zaslechnout výrazy, které ve městech dávno vymizely. „Jdu na almaru pro kabátec,“ může říct babička na Valašsku, v Praze by jí ale téměř nikdo nerozuměl.

Regionální jazykové vrstvy připomínají, že čeština není jednotná. Tvoří ji síť místních variant, v nichž se uchovávají původní výrazy pro oděvy, nářadí nebo části domácnosti. Tyto archaismy nejsou jen jazykovou zvláštností, ale i odrazem konkrétního způsobu života a kulturní tradice

Zajímavé je, že některá slova, která dříve téměř vymizela, se mohou do jazyka opět vrátit. Děje se tak například vlivem umělecké stylizace, obliby historických námětů nebo vědomé snahy o navázání na tradici. Po roce 1989 se znovu začalo běžně používat slovo „radnice“, které během komunismu nahradil pojem „národní výbor“. Jiná slova se mohou ujmout s novým významem, nebo se adaptují na jinou oblast, například do odborné terminologie, muzejní mluvy, folkloru či umění.

Jaký osud čeká archaismy v budoucnosti? Některé zůstanou součástí literatury, stylizovaných textů a jazykových vrstev starší generace. Jiné se mohou stát předmětem zájmu o tradice, podobně jako se dnes vrací historická řemesla, kroje nebo staré recepty. Slova nejsou jen prostředkem dorozumění. Nesou v sobě způsob myšlení, kulturní pozadí a obraz světa lidí, kteří je používali. Z tohoto důvodu může i archaismus, který se běžně už nepoužívá, sehrát významnou roli v našem vztahu k minulosti.

Zdroje: mojecestina.cz, martin-ulbrich.cz, cesky.radio.cz, program.rozhlas.cz, blog.idnes.cz, jazykove.fairlist.cz, pravopisne.cz