Článek
V roce 2010 obletěla svět fotografie, která se okamžitě stala hitem internetu. Keanu Reeves na ní sedí sám na lavičce v New Yorku a v ruce drží sendvič v igelitovém sáčku. Hledí před sebe, zatímco kolem něj bez povšimnutí procházejí davy lidí. Fotografie, která se na internetu začala šířit jako „Sad Keanu“, během krátké doby obletěla svět a mnozí v ní viděli přesně to, co si o něm už delší dobu mysleli, tichého a uzavřeného člověka. Objevila se v době, kdy se o něm mluvilo jako o herci, kterému se zrovna nedaří. Reeves později uvedl, že jen seděl na lavičce a jedl sendvič.
Právě tato uzavřenost k němu patří. Bolest ze smrti blízkého člověka podle něj nikam nezmizí a není to něco, z čeho by se dalo vyléčit. Člověk se s tím žalem učí žít a doufá, že počáteční zmatek a ostrá bolest časem trochu povolí, aby udělaly místo pro klidnější vzpomínky a radost z toho, co spolu stihli prožít.
Neustálé stěhování a hledání domova
Keanu Reeves přišel na svět v roce 1964 v Bejrútu a dostal jméno, které v havajštině připomíná chladný vánek vanoucí přes hory. Tato lehkost a proměnlivost jako by předurčila i jeho první roky, kdy se jako malé dítě neustále stěhoval z Austrálie přes Manhattan až do Toronta. Rodina tam našla stabilnější zázemí až v době, kdy mu bylo šest let. Jeho matka Patricia navrhovala kostýmy pro rockové hvězdy a Keanu díky tomu vyrůstal v prostředí, kde si u nich doma podávaly dveře legendy jako Alice Cooper. Neustálé změny ho naučily samostatnosti i schopnosti fungovat bez pevného pocitu domova. Sám o sobě ostatně říká, že k tomuto kočovnému stylu života patří a nosí v sobě kus tuláka.
Jeho otec Samuel odešel od rodiny, když byly Keanuovi tři roky. Potom se vídali jen občas a definitivně ze života svého syna zmizel, když bylo chlapci třináct. Bylo to v tom nejcitlivějším věku, kdy Keanu zůstal na prahu dospívání sám jen s matkou a sestrou. Samuel Reeves později skončil ve vězení za prodej heroinu a v devadesátých letech se pokusil se slavným synem spojit. Keanu už o kontakt nestál. Udělal to bez hořkosti, protože pro něj byl otec člověkem, který do jeho současného života už nepatřil. Samuel Reeves zemřel v roce 2018, aniž by se kdy usmířili. Keanu tehdy poznamenal, že je těžké hodnotit, jak moc ho to poznamenalo, protože jiný život než ten bez otce nepoznal. Možná i proto pro něj filmové štáby znamenají víc než jen kolegy a při natáčení si kolem sebe buduje pouta, která mu v dětství chyběla.
Tragické přátelství s Riverem Phoenixem
Na konci osmdesátých let potkal mladého talentovaného herce Rivera Phoenixe. Brzy se z nich stali nejlepší přátelé, které spojoval odpor k nablýskanému světu Hollywoodu. Když Keanu dostal do ruky scénář k filmu „Moje soukromé Idaho“ a věděl, že River s přijetím role váhá, sedl na motorku a jel za ním tisíce kilometrů z Kanady až na Floridu. Chtěl mu scénář doručit osobně, protože věřil, že ten příběh o dvou tulácích musí natočit právě spolu.
V roce 1991 ten film skutečně vznikl a oba do něj vložili kus své komplikované minulosti. Film dnes působí o to smutněji, protože jen dva roky po jeho dokončení River Phoenix zemřel na předávkování přímo na ulici v Los Angeles. Bylo mu teprve třiadvacet let. Reeves o této ztrátě na veřejnosti nikdy podrobně nemluvil, ale odchod nejlepšího přítele ho hluboce zasáhl. I po desítkách let o něm občas mluví v přítomném čase, jako by jeho vliv na jeho život nikdy nevyprchal.
Životní tragédie Keanu Reevese a ztráta rodiny
Období kolem roku 2000 přineslo sérii tragédií, které by pro většinu lidí byly neúnosné. V roce 1999 se seznámil s Jennifer Symeovou, zamilovali se a brzy spolu začali plánovat rodinu. Na Štědrý den téhož roku se jim narodila dcera Ava Archer, přišla však na svět bez známek života. Tato tragédie jejich vztah úplně rozložila, v každém pohledu na toho druhého se totiž zrcadlila jen společná bolest. Stává se, že dva lidé, kteří spolu prožijí smrt dítěte, se na sebe nedokážou ani podívat, protože v očích partnera vidí jen odraz vlastní nesnesitelné ztráty. Právě to se stalo i jim a jen pár týdnů po pohřbu se jejich cesty rozdělily.
I po rozchodu zůstali blízkými přáteli a na jaře roku 2001 to vypadalo, že k sobě znovu hledají cestu. Jen den poté, co byli spolu na obědě, však Jennifer zahynula při autonehodě v Los Angeles. Keanu v té době pracoval na natáčení Matrixu a zprávu se dozvěděl od policie. V nastalém šoku potřeboval okamžitou jistotu a sám volal do kanceláře koronera, aby zjistil, zda jsou zprávy o její smrti pravdivé. Po telefonu mu potvrdili to nejhorší a on tak okamžitě přerušil práci, aby zařídil vše potřebné. Na pohřbu pak nesl její rakev. Jennifer i jejich dcera jsou nyní pohřbeny vedle sebe na hřbitově Westwood Village. O pár let později Reeves popsal, jak absurdní a nespravedlivé mu to všechno připadalo. Přiznal, že mu strašně chybí možnost být součástí jejich životů a přemýšlí, co všechno by spolu prožili.
Boj za život sestry Kim
Kromě ztrát v nejbližším kruhu čelil Reeves také strachu o svou mladší sestru Kim. V roce 1991 jí lékaři diagnostikovali leukémii a Keanu se na dlouhé roky stal jejím hlavním opatrovníkem. I když byl tehdy na vrcholu slávy, natáčení a kariéra musely jít stranou. Finančně podporoval její náročnou léčbu a svůj program upravoval tak, aby s ní mohl trávit co nejvíce času. Právě tato zkušenost ho vedla k založení nadace, která dodnes financuje dětské nemocnice a výzkum rakoviny. Sám však důsledně odmítá, aby organizace nesla jeho jméno. Tato zkušenost ho naučila, že peníze mají smysl jen tehdy, když mohou někomu zmírnit bolest.
John Wick jako symbol osobního žalu
Zkušenosti s osamělostí se nakonec promítly i do role, která ho v roce 2014 vrátila na vrchol. Film „John Wick“ vypráví o muži, kterému zemřela žena a jako poslední dar mu nechala štěně, aby neměl pro co žít. Když mu psa zabijí, vydá se na cestu pomsty. Pro diváka je to akční film, ale pro Keana to byl způsob, jak do postavy vložit své vlastní prožitky.
Sám herec přiznal, že postavu Johna Wicka má rád právě kvůli jeho smutku. „Žal je totiž v jádru jen jiná podoba lásky k člověku, který už tu není. Ta intenzivní potřeba hlavního hrdiny pomstít štěně není o násilí, ale o snaze udržet si poslední pouto k milované osobě.“ Reeves v té roli působí jako člověk, který už nemá co ztratit a drží se jen toho posledního, co mu po manželce zbylo.
Úvahy o smrti a lidská laskavost
V roce 2024 vydal Reeves román „Kniha jiného světa“, ve kterém sleduje osud nesmrtelného válečníka toužícího po vlastním konci. Právě při té příležitosti se otevřeně přiznal k tomu, že ve svých devětapadesáti letech o smrti přemýšlí neustále. Neříká to ale proto, že by byl v depresi. Naopak doufá, že vědomí konce mu pomůže víc si vážit každého nádechu a všech vztahů, které v životě má.
Když se ho moderátor Stephen Colbert ve své show zeptal, co se podle něj děje po smrti, Reeves po chvíli ticha odpověděl, že si je jistý jen jednou věcí. „Vím, že těm, kteří nás milovali, budeme moc chybět.“ To byla odpověď muže, který nepotřebuje složité teorie.
Navzdory všemu, co prožil, má Keanu Reeves pověst výjimečně laskavého člověka. Existují desítky historek o tom, jak koupil kaskadérům motorky nebo jak se vzdal obrovských částí svého honoráře ve prospěch filmového štábu. Často ho lidé potkávají v metru nebo na ulici, jak si povídá s lidmi bez domova. Když mu studio nabídlo astronomický honorář za pokračování hitu „Nebezpečná rychlost“, Reeves si přečetl scénář, a protože se mu nelíbil, roli bez váhání odmítl. Velká studia mu to pak dlouhé roky nemohla zapomenout a v podstatě ho přestala obsazovat. Peníze pro něj nebyly tak důležité jako pocit, že dělá správnou věc.
Své soukromí si pak začal střežit ještě víc a po tragické ztrátě Jennifer zůstal dlouho sám. Trvalo to skoro dvacet let, než v roce 2019 potvrdil vztah s výtvarnicí Alexandrou Grant. Znali se celých deset let a právě ona mu pomohla se znovu otevřít a najít v životě pevnou půdu pod nohama.
V rozhovoru pro Guardian pak přiznal, že mu práce pomáhá všechno to těžké zpracovat a do svých postav díky tomu nepromítá jen naučené techniky, ale i kus skutečného smutku, který sám prožil.
Zdroje:
