Irenka z Dědictví: Sláva jí přinesla opovržení i útěk do Itálie, v 51 letech je krásná podnikatelka

V roce 1992 přišel do kin film, který se zapsal mezi nejúspěšnější české komedie po revoluci. Dědictví aneb Kurvahošigutntág Věry Chytilové bavilo nevybíravým humorem a pohledem na rané devadesátky. Vedle Polívky v něm zářila neznámá Šárka Vojtková v roli prostitutky Irenky. Role ji proslavila přes noc, ale zároveň ukončila její hereckou kariéru dřív, než skutečně začala.

Šárka Vojtková se narodila v Brně a už od školních let projevovala herecké nadání. Jako premiantka vystupovala na školních akcích s recitacemi poezie, ke které si zachovala vztah dodnes. Během dospívání se začala zajímat o hudbu a nějaký čas působila s úspěšnou rockovou kapelou.

Od patnácti let se paralelně věnovala modelingu. Pózovala fotografu Jeffu Kratochvílovi, který byl zároveň dvorním fotografem herce Boleslava Polívky. Objevovala se na propagačních materiálech včetně plakátů Starobrna a řady dalších reklamních kampaní. Tato spolupráce s Kratochvílem se později ukázala jako klíčová pro její vstup do filmového světa.

Když Věra Chytilová začala obsazovat svůj nový film a hledala představitelku prostitutky Irenky, uspořádala v Brně konkurz. Jeff Kratochvíl na něj přivedl svou mladou modelku. „Můj fotograf mne tam doslova dotlačil,“ popisovala Vojtková, která sama o hereckou roli příliš nestála. Z padesátky uchazečů však vyšla jako vítězka.

„Šárka byla mladá, půvabná dívka, neokoukaná tvář, zhostila se toho výborně,“ popsal později Bolek Polívka výběr nové herecké tváře. V té době bylo Vojtkové osmnáct let a nadcházející natáčení vnímala jako splnění snu. Pro mladou dívku bylo výjimečné dostat se do party s renomovanou režisérkou a předními českými herci.

Vojtková vzpomíná, že se rychle zapracovala do party zkušených kolegů a všichni se k ní chovali mile. Chytilová byla známá náročným a direktivním stylem práce, který ne každý snášel dobře, ale mladá herečka tvrdí, že na ni režisérka nikdy ani nezvýšila hlas. Atmosféra na place byla převážně přátelská. S Dášou Veškrnovou si dokonce občas vyrazily na plovárnu, i když tam populární herečka neměla klid od fanoušků.

Za roli dostala padesát tisíc korun, což byly v roce 1992 slušné peníze. Natáčení však nebylo jen zábava. Role prostitutky s sebou nesla odvážné scény, které mladá herečka vnímala jako náročné. Točila je s Polívkou, který k nim podle jejích slov přistupoval s humorem, zatímco Chytilová to nebrala jako nic zvláštního.

Premiéra filmu v roce 1992 přinesla Šárce Vojtkové nečekanou pozornost. „Nedovedete si představit, co se stalo po premiéře filmu. Najednou se z veselé, sebejisté, téměř neznámé Šárky stala celorepublikově proslavená Irenka,“ popisovala. Vyjít na ulici se stalo stresovým zážitkem, lidé se za ní otáčeli a poznávali ji na každém kroku.

Mnohem horší než pozornost médií však bylo, že veřejnost nedokázala oddělit filmovou postavu od skutečné osoby. „Najednou jsem byla pro celou republiku TA IRENKA! Sexuální symbol v nepříliš lichotivém světle. Musím přiznat, že jsem to nezvládla,“ přiznala otevřeně. Část lidí ji začala vnímat jako ženu lehkých mravů, někteří jí dokonce opovrhovali. „Moje rodina mně připravila bezproblémové dětství i dospívání a život ‚Irenek‘ mi byl na hony vzdálen,“ vysvětlovala později, proč ji veřejné vnímání tolik zasáhlo.

Začaly přicházet nabídky na další filmové role. Producenti a režiséři viděli v mladé herečce potenciál, ale ona všechny nabídky okamžitě zamítala. Jak sama přiznala, často téměř hystericky. Byla ze situace, v které se ze dne na den ocitla, příliš zděšená. Když se její přítel dostal k pracovní nabídce v Itálii, využila Vojtková příležitost k odchodu ze země.

Itálie pro ni znamenala útočiště, místo, kde ji nikdo neznal jako Irenku z filmu. V cizině se snažila začít nový život a využít ho produktivně. Italii brala jako dočasné místo ke klidnému životu, ale i tam chtěla být aktivní. Protože je zvyklá k věcem přistupovat pořádně, věnovala hodně času studiu italštiny, která ji zaujala svou melodičností.

Měla možnost nahlédnout do světa módního a textilního průmyslu, kde se podílela na několika módních kolekcích. Už od dívčích let totiž s zájmem sledovala světové módní trendy. V Itálii ji potěšilo, jak tamní ženy dbají na svůj vzhled. Dívky, které neprošly nešťastným obdobím socialistické kultury, měly zcela jiný přístup k péči o sebe. Tento kontrast oproti Československu byl pro ni inspirativní.

Po zkušenostech v módním průmyslu se začala intenzivně věnovat stylistice a kosmetice, obory, které ji vždy zajímaly. Postupně v ní zrála myšlenka návratu. Podvědomě se připravovala na to, že by jednou mohla v Brně otevřít kosmetický salon. Rozhodla se vrátit domů a zkušenosti ze zahraničí uplatnit v Česku.

V rodném Brně, kde má rodiče a přátele, se pustila do naplnění svého dávného snu. Začala s provozováním kosmetického a kadeřnického salonu. Ten postupně rozšiřovala, až se z něj během let vyvinulo kompletní lékařské centrum nabízející stomatologii, plastickou chirurgii, estetickou medicínu, dermatologii a další obory. Věděla, že jde o náročný krok vyžadující odvahu. „Já si ale myslím, že člověk ve svém životě má mít odvahu riskovat. Jsem přesvědčená, že největšímu riziku bych se v životě vystavila, kdybych nic neriskovala. Člověk, který v životě neriskuje, ničeho nedosáhne, nic nezažije, nic necítí, nic zásadního nezmění a jeho život je prázdný,“

Před více než deseti lety se připravovalo pokračování kultovního filmu pod názvem Dědictví aneb Kurvahošiseneříká. Podle plánů Bolka Polívky měly hlavní postavy projít dvacetiletým posunem stejně jako v reálném životě. Vojtková však nabídku odmítla. „Stala se z ní maminka a nechtěla se objevit v roli ženy k ničemu a schopné všeho,“ vysvětlil herec její rozhodnutí.

Na otázku, co se za dvacet let ve vlastním životě změnilo, odpověděla s ironií: „Už dvacet let čekám, že se něco výrazně změní, ale zatím mám pocit, že se vůbec nic nezměnilo. S nadsázkou říkám, že si připadám stále jako náctiletá dívka: stále toužící, se srdcem hořícím, myslí zářící a zázrak čekající…“

Jako majitelka centra s nabídkou kosmetických služeb má Vojtková osobní zkušenost s úpravami vzhledu. V rozhovoru bez obav řekla, čím prošla. „Plastické operace obličeje jsem nepodstoupila, pouze kosmetickou úpravu horního rtu!“

Fotografie z posledních let ukazují výraznou proměnu. Od natáčení Dědictví uplynulo více než třicet let a Vojtková prošla změnou nejen vzhledem, ale i stylem. V roce 2011 se objevila na plese v Brně, kde si zatančila s politikem Miroslavem Mackem. Podle dostupných informací ji tam poznal jen málokdo. Osmnáctiletá modelka, která pózovala na plakáty Starobrna, se změnila v zralou ženu s jiným stylem oblékání i vizáží. Dívčí přirozené rysy vystřídala image podnikatelky.

Vojtková dnes žije dvojí život rozdělený mezi dvě země. V minulosti se vdala za staršího Itala a mají spolu dceru. Svůj čas tráví střídavě v italské Modeně a rodném Brně, kde provozuje své podnikání. Na Instagramu občas sdílí snímky ze svých cest, různé tipy a vzpomínky na natáčení a Bolka Polívku. Jinak ale žije v ústraní a pozornosti médií se vyhýbá.

S odstupem let si uvědomuje, že možná udělala chybu, když po Dědictví okamžitě skončila s herectvím. V pozdějších rozhovorech proto naznačila, že by mohla být otevřenější novým nabídkám. Rozhodnutí by však záviselo na konkrétním scénáři, který by musel být natolik přesvědčivý, aby ji přiměl vrátit se před kameru. „Dnes vím, že jsem měla točit dál, abych prosadila jméno Šárka Vojtková a Irenku odsunula jen na jednu z rolí v zdařilém filmu,“ přiznala. Inspirovala se příklady zahraničních hereček jako Salma Hayek nebo Sharon Stone, případně české Markéty Hrubešové, které se dokázaly vypořádat s exponovanými rolemi a pokračovat v úspěšné kariéře.

Film Dědictví aneb Kurvahošigutntág se po více než třiceti letech od premiéry znovu vrací do kin. Pro většinu diváků to bude nostalgická vzpomínka na devadesátá léta.

Zdroje: filmovyprehled.cz, idnes.cz, idnes.cz, totalfilm.cz, cnn.iprima.cz, blesk.cz