Článek
Když jsem minulý týden publikoval rozsáhlý názor na připravovanou důchodovou reformu, očekával jsem, že dorazí kritika a možná i nějaká urážka. Ovšem takový nápor osobních útoků jsem opravdu nečekal. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby si lidé můj článek celý přečetli nebo věnovali více pozornosti tomu, jak své myšlenky zdůvodňuji. A zvláště kdyby si ujasnili, o čem jsem opravdu psal a o čem nikoliv.
Už jsem se smířil s tím, že v diskusích pod článkem se objevují nevybíravé komentáře, to je prostě podstata internetové platformy. Ale stále nechápu, proč mají někteří čtenáři potřebu posílat mi podobné odsudky, urážky nebo názory do e-mailu? Rozumím tomu, když má někdo jiný názor a slušně argumentuje, pak je o čem se bavit. Ale proč urážky, které toho moc nevyřeší?
Záplava zbytečných zpráv
Zaujal mě například jeden 60letý pán, který mě v červnu požádal o radu ohledně předčasného důchodu. V e-mailu napsal, že pravidelně čte moje články a líbí se mu, že věci srozumitelně vysvětluju a mám rozumné názory. Ocenil také mou kritiku toho, že zpřísnění předčasných důchodů má být velmi rychlé.
A nyní o víkendu od něj dorazila urážlivá zpráva, ve které mi napsal, že „podporuji okrádání důchodců“ a že jsem „zkorumpovaný vládní pisálek“. Na to, že jsem mu pomohl s rozhodováním o důchodu, zřejmě zapomněl a mé názory najednou začal považovat za zcestné. A to na základě jednoho článku, který podle mě ani nedočetl celý. Navíc mě překvapilo, že má potřebu zpochybňovat celé mé dlouhodobé psaní, když evidentně četl i mé předchozí články, které k vládním důchodovým změnám byly kritické.
Upřímně se tím až tak moc netrápím, když je e-mail sprostý, tak ho prostě smažu. Ale mrzí mě to spíše kvůli tomu, že mi píšou i lidé, kteří opravdu řeší svůj budoucí důchod a potřebují radu. Třeba nyní kvůli zpřísňování předčasných důchodů je to časté a čas hraje důležitou roli, protože nová pravidla mají platit už od září. Když mám ale e-mail zaplavený nenávistnými a z mého pohledu i zbytečnými zprávami, tak pak mnohem déle trvá, než se dostanu k těm, které si opravdu zaslouží reakci.
Vždy jsem preferoval slušnou diskusi a myslím si, že právě u důchodů je to hodně důležité. Důchody se totiž týkají nebo budou týkat nás všech. Myslím si, že většina lidí se shodne na tom, že chce mít ve stáří po dlouhé práci nějakou finanční jistotu, klid a zároveň pocit, že se nebudou věci a důchody nečekaně měnit. A také že celý systém bude dlouhodobě stabilní a naše důchody nebudou ohroženy třeba nepříznivým vývojem ekonomiky nebo demografie.
Tyto názory mají obvykle i politici. Jen se zkrátka liší naše představy a plány o tom, jak konkrétně k tomu dojít. Ale přece se kvůli tomu nemusíme urážet.
Píšu, jak to vidím a vnímám
Věřím, že většina lidí, kteří pravidelně čtou mé články, si uvědomují, že se na problematiku důchodů dívám docela střízlivě. Také tvrdím, že je potřeba udělat změny, ale zároveň je potřeba myslet na to, aby změny nebyly necitlivé, překotné a chaotické. A také mi záleží na tom, aby politici v případě důchodů příliš neměnili své názory (ve smyslu otočky o 180 stupňů), protože pak není možné zachovat alespoň základní důchodovou kontinuitu.
Pro ty, kteří mají pocit, že podporuji okrádání důchodců nebo že ve svých článcích upřednostňuji jednu či druhou politickou skupinu, jsem si dovolil sepsat krátké shrnutí názorů z letošního roku. Myslím, že bychom tím mohli vyřešit mnoho nedorozumění a já bych svou energii mohl věnovat třeba psaní praktických návodů nebo radám pro ty, kteří řeší své budoucí důchody.
Co jsem tedy napsal:
- V březnu jsem kritizoval uspěchané jednorázové snížení červnové mimořádné valorizace. Konstatoval jsem, že je lepší tuto valorizaci ponechat v původní podobě a výrazněji omezit následující valorizaci důchodů a změnit také mechanismus dalších valorizací. V podstatě totéž prosazovalo hnutí ANO.
- Kritizoval jsem prezidenta Petra Pavla, že k situaci mimořádné valorizace přistoupil alibisticky. Zároveň mě mrzí, že důchodovou reformu od začátku považoval za jednu z priorit, ale zatím k problematice důchodů mlčí a nezapojuje se do politické diskuse.
- Podpořil jsem zpřísnění předčasných důchodů, ale kritizoval jsem, že jde o překotné změny, které zbytečně vyvolávají nejistotu a ovlivňují i lidi, kteří mají krátce před důchodem. V tomto ohledu jsem ocenil i kritiku, kterou k tomu vznesli někteří poslanci hnutí ANO nebo ombudsman Stanislav Křeček.
- Podpořil jsem aktuální změny valorizací důchodů, protože si myslím, že skutečný dopad na starobní důchodce bude spíše malý (zvláště v nejbližších letech) a z mého pohledu snesitelný. A například změna mimořádných valorizací navíc pomůže lidem s velmi nízkými důchody. Tady si myslím, že je kritika opozice spíše neoprávněná. (Prosím neplést s jednorázovým snížením červnové mimořádné valorizace.)
- Podpořil jsem plány a principy plánované velké důchodové reformy, kterou chce vláda finálně představit na podzim. Neznáme ještě legislativní znění, takže jsem vycházel z toho, co zveřejnilo ministerstvo práce a sociálních věcí. Vyjádřil jsem ale i některé výhrady a v tomto ohledu doporučuji přečíst důkladně celý článek, včetně poznámky na konci.
- Opakovaně jsem kritizoval některé poslance hnutí ANO a SPD, že při debatách zbytečně generují obstrukce nebo vykládají nesmysly. Zvláště Tomio Okamura nebo Andrej Babiš jsou za hranou a podle mě je jejich řečnění naprosto zbytečné a důchodcům reálně nic nepřinese.
Krajní názory upozadit
Obecně mě mrzí, že debatu a některé důležité názory zcela překryjí emoce a neochota o věcech slušně diskutovat nebo vycházet z reálných argumentů. Mám pocit, že to hodně přichází z politiky, odkud se slušná diskuse vytrácí – a pak se tato nálada přenáší i na lidi. Je tady buď jasné „ano“, nebo striktní „ne“. Když napíšu článek, který lidem vyhovuje, tak mě chválí, a když mají pocit, že jde proti nim, tak urážejí. Nic mezi tím.
Přitom je podle mě mnohem důležitější sledovat dlouhodobý přístup a pohled na věc. A myslím si, že to lidé obecně málo oceňují. Pokud máme v případě důchodové reformy najít nějaké řešení, je nutné extrémní názory a postoje upozadit a věnovat se spíše tomu, na čem se shodneme. Co myslíte vy?
