Čísla, nebo slova? Co děti opravdu potřebují?

Zrovna vybírám objektiv na foťák a pročítám reklamní popis výrobce. Text je plný superlativů, ale bez konkrétních informací psaný klasickou reklamštinou. Naštěstí jsou tu technické specifikace a někdy i cenovka, která pomůže uvést všechno na pravou míru. Přemýšlím, jak moc se to podobá školnímu slovnímu hodnocení.

Tento čtvrtek bylo totiž pololetní vysvědčení. Možná jste místo známek četli slovní hodnocení – psané v optimistickém duchu. Je to kumšt pro učitele správně vybalancovat takový text. Aby nikoho neurazil, ale přitom měl stále vypovídací úlohu Možná by pomohlo, kdyby k němu byla přiložena i známka jako orientační bod.

Známkování má určitě své limity. Pět stupňů hodnocení je užitečných, ale zároveň příliš omezených. Učitelé si všemožně pomáhají plusy, minusy nebo hvězdičkami. Pokud by známky měly být férovým nástrojem pro přijímací řízení, musely by být srovnatelné mezi školami. To by třeba musela být trojka skutečně průměrnou známkou všude na všech školách. K lepšímu hodnocení by pak pomohlo i více stupňů místo pěti. Například francouzský systém pracuje se škálou 0–20, přičemž 10 je pořád hranice úspěchu. Takové změny ale narážejí na zakořeněné představy o hodnocení a možná by u nás vyvolaly i politickou krizi. Byla by to regulérní deflace známek :-)

Slovní hodnocení má tu výhodu, že lépe zohledňuje individualitu žáka – každý potřebuje jinou zpětnou vazbu. Jako každý nemáme stejnou konfekční velikost, tak jsme rozdílní i v tomto. Zároveň slovní hodnocení otevírá prostor pro dialog, a to nejen mezi učitelem, žákem a rodiči, ale i ve třídě mezi spolužáky. To podporuje sebehodnocení i samotného žáka. Jeho nevýhodou je však velká subjektivita. Rodiče jen obtížně posoudí, jak si jejich dítě stojí ve srovnání s vrstevníky. Z tohoto důvodů je taky nepraktické i pro přijímací řízení, protože nenabízí snadno srovnatelné výsledky.

Co se týče ústního hodnocení, vzpomínám si na matikářku, od které mi ani tak nevadila zaslouženě špatná známka, jako spíše její nevybíravý slovní doprovod, který kolem toho vedla. To byl příklad hodnocení, které rozhodně nebylo šťastné. Radši bych dostal „dostatečnou“ bez dalších komentářů.

Zde je můj článek o psaní slovního hodnocení za použití umělé inteligence, který jsem před nedávnem napsal.

Otázka nestojí tak, zda je lepší slovní hodnocení, anebo známkování. Obojí má své místo, ale každé v jiném kontextu. Kombinace obou přístupů dává smysl – ale známkování musí být objektivní a ne příliš populistické. Vedle klasického hodnocení a slovního existují i další metody – formativní hodnocení (průběžná zpětná vazba od učitele při samotné výuce), portfolio (sbírka prací mapující pokrok žáka) nebo tripartitní setkání (diskuse ve třech: mezi učitelem, žákem a rodičem). Všechny tyto metody mohou být přínosné, ale jsou časově náročné. A právě to je často největší překážkou jejich širšího využití.

Hodnocení by mělo fungovat jako takový kompas – nasměruje nás, ale skutečnou cestu si musíme stejně najít vždycky sami.

Pokud bych měl ohodnotit české školství slovně i známkou, řekl bych: přes podfinancování se drží na slušné úrovni. V porovnání se zeměmi, které investují více, ale nemají o tolik lepší výsledky, je to obdivuhodné. To je ovšem hlavně zásluha nadšených učitelů, nikoliv dobře nastaveného systému.

Proto není třeba si kazit náladu lidmi, kteří trochu sarkasticky tvrdí, že se u nás stále učí stejně jako za Rakouska-Uherska a nic se od té doby nezměnilo. To jednoduše není pravda. Navíc je to skvělý příklad toho, jak by slovní hodnocení – v tomto případě směrem k pedagogům – rozhodně nemělo vypadat, pokud má skutečně motivovat.

Situace ve školství stále není ideální. Přetížení učitelé často nemají prostor věnovat se kvalitní výuce, což se odráží na výsledcích. Místo zbytečné administrativy by se měl klást důraz na praktické dovednosti, moderní technologie a přístup, který děti motivuje a baví. Problém ale není jen ve školství – je to otázka celé společnosti. Pokud nebudou učitelé lépe ohodnoceni, mladí lidé o tuto profesi nebudou mít zájem. A někdo tu stávající generaci pedagogů jednou nahradit musí.

Moje navrhovaná známka? Zatím je to lepší trojka. Ale je to díky učitelům, kteří se drží statečně. Doufejme, že se do budoucna posuneme na dvojku – nebo ještě lépe na jedničku. :-)

Zdroje:

Rozdíly v přísnosti známkování žáků a dopady na vzdělanostní aspirace

Známky často nevypovídají o nadání a schopnostech žáků, zjistila studie