Jak se rodí klokan? Hluché a slepé embryo šplhá do vaku, kde se živí mlékem šitým na míru

Klokani – ať už velcí z čeledi klokanovitých (Macropodidae) nebo menší klokánkovití (Potoroidae) – mají jedno společné: jejich mláďata přicházejí na svět jako nevyvinutá embrya, a to po velmi krátké březosti, která trvá přibližně jeden měsíc.

Tento způsob rozmnožování je evoluční výhodou vačnatců – pomáhá samicím rychleji opakovat reprodukční cyklus a lépe se tak přizpůsobit náročným podmínkám australské přírody. Díky tomu jsou schopné pečovat až o tři mláďata současně – jedno je stále v děloze, druhé zůstává ve vaku a třetí už jim poskakuje po boku.

Výchovu potomků v různých fázích vývoje umožňuje i odložená březost, odborně nazývaná jako embryonální diapauza. To znamená, že matka pozastaví vývoj embrya, pokud k tomu nemá vhodné podmínky – například v období sucha, kdy je málo potravy, nebo když ještě kojí jiné mládě ve vaku. Teprve až se tyto okolnosti zlepší, vývoj plodu může pokračovat.

Tím ale výjimečné schopnosti klokanů nekončí: stejně pozoruhodná je i jejich schopnost regulovat složení mateřského mléka. Samice totiž dokážou ze dvou struků produkovat až dva druhy mléka najednou – tučnější pro novorozence a sacharidově bohatší pro starší mládě. Podle některých výzkumů se jeho složení dokonce liší i podle pohlaví potomků – samci dostávají mléko s vyšším obsahem bílkovin, aby pokrylo jejich vyšší energetické nároky. Nutriční hodnota mléka se však mění také v závislosti na ročním období a aktuální kondici matky.

Může se zdát, že se má malý klokánek při takové péči jako v bavlnce. Ale opak je pravdou – hned po narození ho čeká nebezpečný výstup do matčina vaku. A to v okamžiku, kdy je naprosto bezbranný: holý, slepý, hluchý a velikostí odpovídající miniaturní fazoli s hmotností menší než 2 gramy.

Tuhle několikaminutovou cestu musí zvládnout jen pomocí předních končetin – zadní nohy jsou zatím jen nevyvinuté pahýlky. Spoléhá se při tom pouze na čich a hmat. Matka mu pomáhá tím, že olizuje srst od kloaky směrem k vaku a vytváří tak pachovou stopu, kterou novorozenec instinktivně následuje.

Je to doslova závod o život a do vaku se dostávají jen ti nejschopnější. Navzdory rychlé reprodukci je proto úmrtnost klokaních mláďat ve volné přírodě poměrně vysoká – podle australské společnosti pro ochranu klokanů se dospělosti dožívá asi jen 30 % z nich.

Jakmile se mládě přisaje ke struku, jeho šance na přežití stoupá. Ale ani tehdy ještě nemá vyhráno. Čeká ho totiž dlouhé období vývoje – u některých druhů trvá 6 až 8 měsíců, než je mládě dostatečně vyspělé na to, aby mohlo poprvé opustit vak.

Tím však pouto s matkou nekončí. Přestože se už mládě učí vyhledávat potravu a začleňovat se do skupiny, stále se ještě vrací pro mateřské mléko, které je důležitým zdrojem živin. Vak mu zároveň dodává pocit bezpečí a slouží jako ochrana před predátory.

Plné pohlavní dospělosti dosahují ty největší druhy (jako například klokan rudý) přibližně ve dvou letech. Délka života se přitom liší podle druhu, prostředí i dostupnosti potravy – v průměru se však klokani ve volné přírodě dožívají 6 let, v zajetí pak až 20 let.

Kontroverzní zůstává jejich odstřel, jenž rozděluje australskou společnost. Zastánci argumentují tím, že klokani způsobují škody na úrodě a zároveň přinášejí zisk díky masu a kůži. Ochránci zvířat ale tento přístup označují za nehumánní a upozorňují, že kvůli komerčnímu lovu každoročně hynou miliony zvířat. V roce 2019 bylo zastřeleno kolem 1,6 milionu klokanů, přičemž toto číslo nezahrnuje osiřelá mláďata, která bez matky nemají šanci přežít.

Dočetli jste až sem? Neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: